Co se vlastně stalo s Baby Jane?

Kde sa dvaja bijú, tam vyhráva tretí. Alebo vôbec nikto, ako v prípade tohto filmu. Vlastne áno, tým tretím je divák, ktorému sa dostáva parádny psychotriler s dvoma hereckými legendami, ktoré hrajú ako o život (povráva sa, že sa na pľaci tiež príliš nemuseli). Baby Jane je veľmi konzistentný film s dusnou atmosférou, na ktorý je veľký problém natrafiť niekde v tv a tak o ňom asi nevie mnoho ľudí. Keď už každý porovnáva so Sunset Boulevard, tak ja pôjdem proti prúdu a poviem, že tento film sa mi páčil viac. (20.07.2012)

Jestli je psychothriller What Ever Happened to Baby Jane? něčím opravdu výjimečný, tak jsou to především exkluzivní herecké výkony od všech zúčastněných. Celkově se jedná o skvělou filmařinu. Dokonce bych se nebál říct, že to je film evropských kvalit. I přesto mi po prvním zhlédnutí (někdy před pěti lety) toho z něj příliš v paměti nezůstalo, spíše jen hlavní kostra, a tak jsem si celou tu mozaiku skládal v hlavě znovu. To dílo zůstává i po tolika letech pořád nevyčpělým, řízným nervákem a fakt, že obě hlavní ženské postavy byly rivalkami i ve skutečnosti, tomu jen přidává na děsivosti. Kdo by mohl říct, že film o dvou stárnoucích sestrách nemůže být pecka. Myslím si, že se tento snímek sice nikdy nedostane mezi mé zamilované pětihvězdičkové, ale co se mu dá ve skutečnosti vytknout? Víc už z toho prostě nešlo, tohle je delikatesa. "But you are, Blanche. You are on that chair! **** (03.05.2020)

Obdiv je děvka, obzvlášť když o něj člověk přijde. Co se stalo s Baby Jane je cosi jako Misery v Sunset Boulevardu (je mi jasné, že Kingova kniha vznikla o čtvrtstoletí později, prostě jsem se tomu příměru nemohl vyhnout). Do obou jmenovaných však Aldrichovu filmu "něco" chybí. I přesto je Baby Jane rozhodně doporučeníhodná lahůdka se skvělou atmosférou a vynikajícím hereckým výkonem Bette Davis, lahůdka, která se na pátou hvězdu nedostala jen o fousek. Třeba napodruhé? (15.10.2013)

Obsadit do dvou titulních rolí takové herecké individuality, jakými obě dvě hlavní představitelky byly, bylo obrovské riziko. Stavá se, že takové dvě individuality se navzájem zastiňují, soupeří spolu, předhánějí se, a potom se takový film stává pouhou křečovitou teatrální slátaninou. Tohle se ovšem u Aldrichova psychothrilleru nestalo. Obě dvě herečky ze sebe vydaly vše co mohly a zároveň každá z nich nechávala prostor pro tu druhou. Film byl pochopitelně především sólo pro Bette Davis, která předvedla opravdu famózní herecký výkon, chvílemi jsem opravdu téměř nedýchal. Netušil jsem, jak neuvěřitelně realisticky se dá na filmovém plátně ztvárnit duševně nemocný člověk. Davisová skvěle rozehrávala různé herecké polohy, duševní stavy své postavy, naprosto s přehledem měnila hlas, který se opravdu podobal její sestře. Pozadu však nezůstala ani Joan Crawford, které se podařilo celý ten malý prostor, který byl její postavě dán bezezbytku využít a vyrovnat se tak své kolegyni. Tohle je typ filmu, který se bohužel netočí každý den. Film, který dá obrovskou příležitost vyniknout ženské herecké osobnosti. (02.07.2008)

Takže asi tak: ako bol Kain a Ábel, tak boli neskôr Janka a Blanka. Janka ostala celý dospelý život malou Januľkou. Pretože vtedy bola naozaj obdivovaná a velebená. Vtedy, keď bola malým dievčatkom spievajúcim vo vaudevilleovej šou roztomilé pesničky o listoch písaných oteckovi. Nikdy nedospela a navždy ostala desaťročnou predpuberťáčkou, čo sa rada predvádza. S nadobudnutím veku pridala k svojmu repertoáru alkohol, ktorý tlmil umelecké kotrmelce dospelosti. A Blanka? Tá v detstve veľmi hnevlivo pozerala na Jankine úspechy. Ale nevzdala sa a v dospelosti prerazila ako filmová hviezda. Až do tej porantanej nehody. Odvtedy je ochrnutá. Pripútaná na vozík a lôžko. A zároveň odkázaná na starostlivosť infantilnej sestry. Tá sa stará. No nie tak celkom kóšer. Pretože vzhľadom na pestovanie si svojho samopašného dievčatkovstva a zlomyseľnej detskej krutosti spôsobuje ochrnutej Blanke okrem opatery zároveň tyranské muky. A prečože to všetko? Nuž riešenie dodá prepálená pointa. Relativizuje postavenie obete a mučiteľa. Celkove viacero motívov v deji nedotiahnutých alebo zvláštne riešených. Pointa je založená na záverečnom odhalení obrazovo zahmlene podaného úvodu (ako to vlastne bolo s tou haváriou). Čiže na niečom, čo bolo aktérke známe, no zámerne nevypovedané. Všetky negatíva hravo vyvažuje vzťah sestier, zahraný s neobvykle širokou škálou zmien hereckých polôh Bette Davisovej. Ukazuje sa (po koľkýkrát už!), že najväčšie peklo často skrýva alebo generuje najbližšia rodina. Najpokrvnejšia. (01.02.2016)