Co se vlastně stalo s Baby Jane?

Poctivá psychologická soda s poměrně novátorským hororovým feelingem, určitě jeden z hlavních inspirativních zdrojů Stephena Kinga při pozdějším psaní Misery. Takhle vyhrocený sesterský vztah se jen tak nevidí a upřímně mě překvapuje, že film stojí tak moc mimo divácký zájem. Slabiny vidím pouze v prapodivném závěru, lehce přemrštěné stopáži a v tom, že Bette Davis je natolik odporná babizna, že se na ní skoro nedalo dívat... Herecky však klobouk dolů. 80% (14.12.2016)

V soudobé filosofii se stále více prosazují fyzikální veličiny, především rychlost a její derivace zrychlení/zpoždění. Po první předehře (Baby Jane, v podání Bette Davis, zpívá "I've Written a Letter to Daddy", zní to příšerně. Když potom zpívá repete v pozdní fázi filmu, nezní to už tak hrozně) následuje druhá: auto zrychlené na plný narazí do... co se stalo přesně nevíme (what ever happened), role jsou však tímto definitivně příděleny. Další část až do vrcholné scény na pláži už je jenom o zrychlení nebo zpoždění. Blanche je ve svých aktivitách vždycky o krok pozadu, demence její sestry se progresivně zrychluje. (25.10.2019)

,,Sister, sister, oh so fair, why is there blood all over your hair?" Film ze skupiny Kdo se bojí Virginie Woolfové - taková ta skvěle udělaná mrazivá americká klasika se sugestivními výkony, zde především v podání Bette Davis, která, skřehotající písničku navlečená v dívčích šatičkách, předvádí výkon, na jaký se nezapomíná. Ústřední píseň I´ve written a letter to daddy" se spolu se zhoršujícím se psychickým stavem Jane proměňuje z roztomilé dětské písničky do skřípajícího hororového songu. A divák je až do konce napjatý, jak tohle může skončit... Jediné, co mě rozčilovalo byl obézní ,,nápadník" Jane se svojí příliš milou maminkou. (28.09.2012)

Strašně dlouhé, ke konci už jsem celkem trpěl. Výkon Bette Davis je nechutně perfektní, to se musí uznat, ale jak měl tento film působit odpudivě a znepokojivě, tak první atribut přispěl spíše k nižšímu hodnocení, druhý se skoro nedostavil, takže zde nehodlám ani zohledňovat to, že na svou dobu kdesi cosi, tohle mě nechalo poměrně klidným. Navíc jsem na čekal nějaké "freak" finále, nad tři jít nemohu. Doporučuju spíš tohle. (11.03.2013)

Srážka dvou velkých hvězd třicátých let, Crawfordové a Davisové, byla tvrdá. Ačkoliv o sobě během natáčení - i po něm - prohlašovali, že jsou přítelkyně, jak jisté historky z předávání cen Akademie, tak opravdu hmatatelná nenávist na plátně (ano, vím, že jde o schopné herečky :-)) svědčí o něčem jiném. Tady je samozřejmě hlavní pilíř filmu - brilantní chemie vynikajících hereckých výkonů. Popularita filmu se asi hodně vezla na úspěchu Hitchcockova Psycha, které zpracováním trochu připomíná. A tak mě napadlo, taky vám přišlo, že se tady nejspíš King inspiroval pro svůj román Misery nechce zemřít? Mrazivá kvalita i po letech. 80% (30.08.2007)