Santiniho jazyk

Tak tohle se nepovedlo. Nebyla to ani kriminálka Hostivař (Švehlík, Stropnický), ani skvělý Brainstorm .. Byla to pro mne jen taková cestománie po barokních sakrálních stavbách zaměřená primárně na českou spešl věc - barokní gotiku a já bohužel čekal víc... Což o to, kamera úžasná, hra světel, průhledy z jedné kaple do druhé....Člověk se cítí malým a pokorným v paprscích světla či snad Božího jasu... Ale to je filozofie a účel baroka a takto kostely byly zkrátka stavěny... Natočit to tedy s dobrým světlem nemusí být až takový problém... Zbytek příběhu byl u mne na odpad, nejsem příznivcem ,,šifer Leonarda a da Vinciho kódů" . Proto mne podobné thrillery ponechávají chladným. Po čtvrté vraždě jsem bez výčitek přepnul a rozuzlení si nechal s klidem ujít. Pane Strachu, fandím Vám, ale už prosím žádné Strážce duší či filmové bedekry tohoto typu. Hvězda jen za ty krásné průhledy do Santiniho lodí. Jan Blažej Santini - to byl skutečný borec. * (04.12.2011)

Jak se dozvíme: Santini měl sestru, která od mládí trpěla duševní poruchou. Což se patrně projevilo tím, že napsala pod pseudonymem scénář k tomuhle filmu. ---- Pohybujeme se v jakémsi paralelním světě, kde zaměstnanci reklamky mluví plynně latinsky, posedlé ženy v bílém střílí z luku, neznámý starožitník se cizímu chlápkovi, okamžitě svěřuje, že má adoptovanou dceru, nikdo se nepozastavuje nad kupící se haldou mrtvol, postavy jednají jak smyslu zbavené...  Všichni přehrávají a tváří se děsně dramaticky, vždy je osvítí náhlý nápad shůry...  Bože, to je zas blábol. Akorát to filmové řemeslo bylo solidní.  SHRNUTÍ: Hezký cestopis po českém baroku s debilním průvodcem. (27.08.2021)

Další Strachův počin ála "Šifra...". Zde bych si ale dovolil říct, že mu trochu dochází dech. Chápu, že chce, aby to nebylo pouze tajemné, ale taky detektivní. Proč ale mají nelogicky umírat lidé? To bylo fakt divné. Oceňuji ale přiblížení divákovi další z tajů české kunshistorie a opět zajímavý příběh. PS: Ovšem ten Taclík, to byla fakt dost komická figurka. Z takové postavy přece nemůže jít strach. (09.09.2015)

Jdu po stopách Jirky Stracha tak nějak napřeskáčku, takže po Santiniho jazyku mohu konstatovat, že Ztracená brána znamenala pokrok. A teď k filmu: vztahy mezi postavami jsou fakt tragické, holká co s někým trtká asi těžko bude druhý den olizovat prsty bývalýmu, navíc Zuzana Kajnarová se mi prostě nelíbila. Hudba se mohla víc krotit a Molnárová předabovaná jednou z nejprofláklejších dabérek, kterou když večer budete přepínat televizi napříč kanály, uslyšíte snad pokaždé (Andrea Elsnerová), vyloženě rušila. Tak nějak pořád podle stejné mytické šablony, pane režisére. (17.01.2014)

Topornost a hrůza výkonů hereckých se vzácně snoubí s plytkostí a naivitou filmového zpracování, přičemž společně tvoří univerzální jednotu symbolizujíc tak neumětelství, tolik typické pro tvorbu České televize, mělo být poslední Santiniho šifrou v tomto filmu. Takové jako "tajemno" mizerné stejně jako dialogy (v nich se herci raději nepouštějí do žádných souvětí, co kdyby ...). Naivní antagonismus duchovna (zde ukryté v Santiniho architektuře, či v Santiniho osobě skrze jeho architekturu nahlížené) a zaměstnance pražské reklamní agentury, kterému každý říká Kňour, ale opravdu každý a to neustále, pomalu v každé druhé větě a který chce vytřískat jmění z několika biblických citátů. Vraždy jejichž důvod mi zcela unikal - zabití blázna, který se po hrdinovi ohnal motyčkou, nebo kněze, který ho pro změnu zamkl v kryptě a ubitého sekerou, která se zřejmě jen tak válela někde poblíž. Poznání, že ona bílá postava Viktorie má ještě autistické dvojče Aurelii, jsem přijal s radostí, jen proto že na další záhady a překvapení už nezbýval čas, a tohle tak bylo poslední. Kamera snímá celou tu krásu Santiniho staveb pokud možno v pár krátkých záběrech stropních fresek, víc by jim asi producent nedovolil. A navíc celé to poselství sdělené nakonec češtinou, latina, kterou tehdy vzdělanci a církevní hodnostáři mluvili, byla asi nad síly tvůrců filmu. (19.08.2015)