Der blaue Engel
The Blue Angel
The Blue Angel
Režie:
Josef von SternbergKamera:
Günther RittauHudba:
Friedrich HollaenderHrají:
Emil Jannings, Marlene Dietrich, Kurt Gerron, Rosa Valetti, Hans Albers, Reinhold Bernt, Eduard von Winterstein, Roland Varno, Carl Balhaus, Gerhard Bienert (více)Obsahy(1)
Pedantský středoškolský učitel profesor Immanuel Rath je v šoku. Jeho studenti místo toho, aby leželi v noci v posteli, tráví čas v nočním kabaretu Modrý anděl. Aby je přistihl při činu, vydává se Immanuel za nimi do tohoto pochybného podniku, kde se seznámí se zpěvačkou Lolou a propadne jejímu šarmu. Když je jeho noční dobrodružství odhaleno a on se Lole přizná, je propuštěn. Požádá ji o ruku a doprovází ji na jejím turné. Zatímco se během let Lola stává uznávanou umělkyní, kdysi vážený profesor se promění v ubohého klauna. Tento snímek je jedním z nejvýznamnějších filmů Výmarské republiky. Role noční klubové zpěvačky zrodila legendu Marlene Dietrich a vydláždila jí cestu ke světové slávě, celý filmový Hollywood jí pak ležel u nohou. (Film Europe)
(více)Recenze (96)
Tento film je na svoji dobu natočený výborně. Určitě jeden z těch, na které se nikdy nezapomene. Přechod herectví z němého fimu do zvukového musel být obzvlášť pro herce hodně těžký.Myslím ale, že Marlene Dietrich časem zrála a krásněla a stávala se zajímavější, zde se mi až tak krásná nezdá a zpěv jí moc nešel. Proměna z nesympatického profesora v nesympatického klauna byla příliš rychlá, než aby se jí dalo na 100% uvěřit a bylo mi ho líto, ale také jsem mu to svým způsobem přála. ()
Při sledování filmu jsem se "přenesla" těch 83 let zpět a představila si, jaká bomba musel být. Jaké reakce a rozpaky asi vyvolával u diváků. Příběh je prostý, ale krásně natočený. Úpadek kdysi váženého a ctěného profesora díky vlivu krásné, ale cynické a bezohledné tanečnice. Úpadek morálky, cti a důstojnosti, který Německo postihl zanedlouho poté. Na film se není možné dívat dnešním pohledem, kdy jsme přesyceni sexem a všemožným škvárem. Tento film má duši. Velkou, hodně smutnou a utrápenou. ()
Očarujúci pocit po prvom pozeraní opakovaným zážitkom trochu uvädol. Príčinou je veľmi smutné vyústenie bez náznaku odľahčenia. Príbeh, ako uvádzajú niektorí tunajší komentátori, nesie univerzálne znaky. Osobne, až na jednu výnimku, podobný prípad zo svojho okolia nepoznám. A ten čo poznám nie je totožný. Nespočíva v profesnej ani občianskej degradácii dotyčného, ale skôr v osobnom ponížení a mužskom zlyhaní vyvoleného pána. Jednoducho: manžel sa musel zmieriť s tým, že ho manželka často s kdekým podvádza. Mužovi toto vedomé priznávanie sa k úletom ženušky nijako nenaštrbilo postavenie v práci, ani spoločenskú vážnosť. Skôr poznám viac osudov manželstvom zlomených žien, čo stratili pracovné postavenie, šarm i ženskosť vplyvom tyranského a márnomyseľného správania manželov. Isteže, film je len umelecká fikcia a v tomto prípade veľmi kvalitne odvedená, len takto veľmi vážne brané príbehy považujem za trochu prestrelené. A vôbec nezáleží na tom, či boli nafilmované v roku 1930 alebo 2015. ()
Modrý anděl Josefa von Sternberga měl posílit hvězdný statut z Hollywoodu navrátivšího se Emila Janningse. Tento žijící velikán z filmů jakými byla Madame DuBarry, Anna Boleynová, Tragédie lásky, Poslední štace, Kabinet Voskových figurín, Tartuffe, Faust nebo Poslední komando, se necítil zcela pohodlně v anglicky mluveném filmu a měl tedy svým hromovým hlasem vtrhnout na plátna německých kin jako profesor Neřád. Řád - neřád v přepisu vynikajícího románu Heinricha Manna z roku 1905 (přenesen do roku 1925 a následně do současnosti 1929) měl strhnout publikum svou vypiplanou interpretací, která se v nelíčeně syrovém pojetí kochá nad úpadkem maloměšťáctví. Ale nestalo se tak, veškerou pozornost a zájem na sebe strhla Rosa Fröhlichová zvaná Lola Lola, ona příslovečná lampa, kolem které se neřádské můry třepotaly v předsmrtelných křečích zaviněných neukojitelnou touhou po jejím světle. A přece to bylo směšné, veškeré zvažované herečky, včetně Brigitte Helmové, smetla Marlene Dietrichová. Tato nikoli neznámá femme fatale, ale umělkyně již dobré tři roky hrající hlavní role nejen ve filmu, ale také na divadle a v kabaretu. Zásadní průlom v její kariéře, po (ne)smělých začátcích a následné pauze kvůli mateřství, nastal společně s vídeňskou produkcí Café Elektric a po té již zcela suverénně pokračovala v démonizování vlastního typu vampa, který definovala. Von Sternberga očarovala v divadelní hře Dvě kravaty, mimo jiné také pro to, že hrála německy i anglicky a s Modrým andělem bylo od začátku počítáno jako s dvojprodukcí. Měla být jen vějičkou v sólové kreaci Janningse, v porovnání s ním měla nízký plat, ale nic zřejmě nedokázalo zastavit tu energií překypující star, vedle niž se Jannings během jediného večera stal řadovým hercem. A skutečně, Marlenin huronský smích, kterým Emila počastovala, když jí v roli nabídl sňatek, mu ve skutečném životě prozradil, že její příští zastávkou je Paramount a on, že si smí zůstat nadosmrti v Ufě... denn das ist meine Welt, und sonst gar nichts. Na dalších pět let si připoutala Joe von Sternberga k sobě, dokud se od něj nenaučila vše. A Jannings si šel svou vlastní cestou králů Pausolů, pruských králů, Ohm Krügerů a Bismarcků. Jak je tedy možné, že v takto sepjatém boji se našlo místo ještě na další výborně zahrané úlohy Kurta Gerrona, Hanse Alberse a Rosy Valetti? Takové zkrátka bylo prostředí hostince Modrý anděl, který na rozhraní literární adaptace, kammerspielu, expresionismu a part talkies ovládl masy jen proto, aby byl během následujících let bujícího nacizmu zavržen a po jeho porážce opětovně nalezen. Marlene na odkazu své první spolupráce s Joeem postavila svůj americký mýtus, který až dnes je plně respektován v celé šíři spolupráce dvou géniů. A proto vnímejme tento filmu v kontextu Výmaru i Hollywoodu, bohatě se nám za to odvděčí. / Mimochodem, pokud vás zajímá kopie, kterou archivuje NFA, má sice roztomilý překlad, ale je zkrácená, obraz nestojí za nic a úvodní titulky v ní chybí. Takže projekce v Ponrepu se nemůže stát vrcholem kulturního zážitku. () (méně) (více)
(1001) Jestli se někdo narodil k tomu, aby byl dojemný až k slzám, tak to byl Emil Jannings. Stačí mi, abych viděla, jak se spokojeně usmívá u snídaně a už vím, VÍM!, že budu brečet řeky mocné jak Anduina. Jeho schopností je nechat svoji postavu prožít všechny emoce zcela a úplně. A celý tenhle film je o tom: vášnivě a až na dno. Zajímavé mentální cvičení o odhodlání, obětavosti, posedlosti, slabosti a síle (!). Aneb jak to vypadá, když člověk začne dohánět něco, co celý život zanedbával. Navíc je to všechno krásně snímané, od stehen v punčochách po sochy na hodinovém orloji. U některých femme fatale starých filmových časů jejich popularitu nechápu, ale způsob, jakým se Marlene dívá a pohybuje... Jednomu by to rozhodilo priority. A na všechno dohlíží smutný klaun. ()
Galerie (77)
Zajímavosti (22)
- Předlohou pro film Modrý anděl byl román německého spisovatele Heinricha Manna z roku 1905, "Profesor Neřád". (Rodriguez)
- Lokální cenzura v kalifornské Pasadeně zamítla film pro „nehoráznou sexualitu“ promítat v celém městě. Až po drastickém zestručnění a neuměle sestříhaném obsahu mohl zase do kina, nad tímto výsledkem ale následní diváci projevovali nesouhlas. (Zetwenka)
- Film byl natáčen souběžně ve dvou jazykových mutacích, německy a anglicky. Anglická mutace byla dlouho považována za ztracenou, nicméně nakonec byla objevena poměrně nepoškozená v německém archívu v Berlíně. Světovou premiéru měla v roce 2009 v San Franciscu v rámci festivalu Berlin and Beyond. (Johgas)
Reklama