Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film Modrý anděl učinil jak z režiséra Josepha von Sternberga, tak zejména z herečky Marlene Dietrich hvězdy první velikosti, jimž filmový Hollywood ležel u nohou. Sternberga začali považovat za kouzelníka světla a stínu a na Marlene čekala spousta rolí. Modrý anděl představuje kabaret, v němž se úctyhodný a respektovaný profesor Rath pod vlivem zpěvačky Loly proměňuje v člověka postupně ztrácejícího i poslední špetku lidské důstojnosti. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (96)

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Modrý anděl Josefa von Sternberga měl posílit hvězdný statut z Hollywoodu navrátivšího se Emila Janningse. Tento žijící velikán z filmů jakými byla Madame DuBarry, Anna Boleynová, Tragédie lásky, Poslední štace, Kabinet Voskových figurín, Tartuffe, Faust nebo Poslední komando, se necítil zcela pohodlně v anglicky mluveném filmu a měl tedy svým hromovým hlasem vtrhnout na plátna německých kin jako profesor Neřád. Řád - neřád v přepisu vynikajícího románu Heinricha Manna z roku 1905 (přenesen do roku 1925 a následně do současnosti 1929) měl strhnout publikum svou vypiplanou interpretací, která se v nelíčeně syrovém pojetí kochá nad úpadkem maloměšťáctví. Ale nestalo se tak, veškerou pozornost a zájem na sebe strhla Rosa Fröhlichová zvaná Lola Lola, ona příslovečná lampa, kolem které se neřádské můry třepotaly v předsmrtelných křečích zaviněných neukojitelnou touhou po jejím světle. A přece to bylo směšné, veškeré zvažované herečky, včetně Brigitte Helmové, smetla Marlene Dietrichová. Tato nikoli neznámá femme fatale, ale umělkyně již dobré tři roky hrající hlavní role nejen ve filmu, ale také na divadle a v kabaretu. Zásadní průlom v její kariéře, po (ne)smělých začátcích a následné pauze kvůli mateřství, nastal společně s vídeňskou produkcí Café Elektric a po té již zcela suverénně pokračovala v démonizování vlastního typu vampa, který definovala. Von Sternberga očarovala v divadelní hře Dvě kravaty, mimo jiné také pro to, že hrála německy i anglicky a s Modrým andělem bylo od začátku počítáno jako s dvojprodukcí. Měla být jen vějičkou v sólové kreaci Janningse, v porovnání s ním měla nízký plat, ale nic zřejmě nedokázalo zastavit tu energií překypující star, vedle niž se Jannings během jediného večera stal řadovým hercem. A skutečně, Marlenin huronský smích, kterým Emila počastovala, když jí v roli nabídl sňatek, mu ve skutečném životě prozradil, že její příští zastávkou je Paramount a on, že si smí zůstat nadosmrti v Ufě... denn das ist meine Welt, und sonst gar nichts. Na dalších pět let si připoutala Joe von Sternberga k sobě, dokud se od něj nenaučila vše. A Jannings si šel svou vlastní cestou králů Pausolů, pruských králů, Ohm Krügerů a Bismarcků. Jak je tedy možné, že v takto sepjatém boji se našlo místo ještě na další výborně zahrané úlohy Kurta Gerrona, Hanse Alberse a Rosy Valetti? Takové zkrátka bylo prostředí hostince Modrý anděl, který na rozhraní literární adaptace, kammerspielu, expresionismu a part talkies ovládl masy jen proto, aby byl během následujících let bujícího nacizmu zavržen a po jeho porážce opětovně nalezen. Marlene na odkazu své první spolupráce s Joeem postavila svůj americký mýtus, který až dnes je plně respektován v celé šíři spolupráce dvou géniů. A proto vnímejme tento filmu v kontextu Výmaru i Hollywoodu, bohatě se nám za to odvděčí. / Mimochodem, pokud vás zajímá kopie, kterou archivuje NFA, má sice roztomilý překlad, ale je zkrácená, obraz nestojí za nic a úvodní titulky v ní chybí. Takže projekce v Ponrepu se nemůže stát vrcholem kulturního zážitku. () (méně) (více)

swed 

všechny recenze uživatele

"Modrý anděl" začíná jako lechtivá, chvílemi až neúnosně natahovaná komedie, která po hodině udělá nečekaný kotoul a rázem se z ní vyklube drama jedince poznamenaného zničující láskou k osudové ženě. Zmíněný žánrový veletoč stojí za tím, proč si pátou hvězdu schovám na jindy. Těšil jsem se na výkon Marlene Dietrich a musím říct, že to, co neuhraje svým talentem, bohatě vynahrazuje svými dlouhatánskými nohami. Ještě lepší byl pro mě profesor Emila Janningse, jehož proměna ze starousedlého starého mládence v trosku bez budoucnosti byla tak náhlá, až mi vyrazila dech. K dobru musím přičíst i gradaci děje a snahu zabydlet mizanscénu expresionistickými prvky. V kontextu doby se jedná o velmi působivý vstup německé kinematografie do zvukového filmu. 8/10 ()

Reklama

ledzepfan 

všechny recenze uživatele

Atmosféru a nohy Dietrichové to umí prodat báječně. Problém je v příběhu, který je klasickou povídačkou o tom jak ženská dokáže zruinovat chlapa a dnes to působí už poněkud banálně. Navíc, ta druhá, rozkladná polovina filmu je značně zkratkovitá a psychologicky nepřesvědčivá. Řekl bych, že tohle je vlastně ideální materiál na remake, kdy to udělat jako vrstevnaté noirově expresionisticko- psychologické, dobové drama s nějakou tou Taylor-Joy dneška a patřičně údernějším finále, by nemuselo být vůbec špatné. ()

NinonL 

všechny recenze uživatele

Při sledování filmu jsem se "přenesla" těch 83 let zpět a představila si, jaká bomba musel být. Jaké reakce a rozpaky asi vyvolával u diváků. Příběh je prostý, ale krásně natočený. Úpadek kdysi váženého a ctěného profesora díky vlivu krásné, ale cynické a bezohledné tanečnice. Úpadek morálky, cti a důstojnosti, který Německo postihl zanedlouho poté. Na film se není možné dívat dnešním pohledem, kdy jsme přesyceni sexem a všemožným škvárem. Tento film má duši. Velkou, hodně smutnou a utrápenou. ()

erased 

všechny recenze uživatele

Modrý anděl mě nijak zvlášť nebavil, když mám být upřímný, tak bych mohl i říct, že jsem se skoro celou dobu díval, jak dlouho mi ještě zbývá do konce. Lola byla jako prototyp femme fatale nádherná, profesor výborný, ale to mi nějak nestačilo. Film si mě získal až v samotném závěru. Teprve zde se tito dva herci vytahují vysoko nad průměr, když jim scénář dává konečně šanci zazářit. Obyčejně bych i přes dobrý závěr neocenil film výše než průměrem, zde mě ale konec svou sílou a uvěřitelností dostal přímo do kolen. ()

Galerie (77)

Zajímavosti (22)

  • Mnoho lidí vyprávělo příběh "objevení" Marlene Dietrich režisérem Josefem von Sternbergem. Klíčové nicméně byly moderní divadelní revue Mischy Spolianského, ve kterých Marlene Dietrich vystupovala. Konec konců velká část týmu z revue Zwei Krawatten přešla do filmové produkce Der blaue Engel prakticky beze změny. (NinadeL)
  • Premiéru si film odbyl 31. března 1930 v Gloriapalast Theater v Německu. (Pavlínka9)
  • Lokální cenzura v kalifornské Pasadeně zamítla film pro „nehoráznou sexualitu“ promítat v celém městě. Až po drastickém zestručnění a  neuměle sestříhaném obsahu mohl zase do kina, nad tímto výsledkem ale následní diváci projevovali nesouhlas. (Zetwenka)

Reklama

Reklama