Tora! Tora! Tora!

Výborná věc, tenhle film. Díky tomu, že se na produkci podílely obě strany konfliktu, vznikl strhující hraný "skoro-dokument" s velmi pěkným technickým provedením. Bitevní pasáže jsou výborné, přehledné, přesvědčivé, dozdobené odvážnou prací kamery, která předběhla dobu (ty roztřesené ruční "in-action" záběry mě opravdu zaskočily). Dialogy jsou věcné, chybí v nich patos a film nekončí uraženeckými fanfárami amerických patriotů, ale lakonicky projevem v USA vystudovaného admirála Jamamota. Dokumentární hodnotu posiluje i nezakrývané poukazování na neschopnost amerických vojenských složek reagovat pružně na výstrahy tajných služeb a čistokrevný chaos v řadách obránců (srdnatý černoch za protiletadlovým kulometem Arizony působí v tomto kontextu vskutku jako střípkovitý dokument doby vzniku). Coby bývalý vášnivý konzument Hubáčkovy literatury faktu musím "Tora! Tora! Tora!" ocenit jako přesnou rekonstrukci, která absencí patosu a nacionalistické emblematiky daleko předešla svou dobu. Současná hollywoodská kinematografie jakoby se zase vracela k pitomému válečnému patosu 50. let... (11.12.2006)

I FEAR ALL WE HAVE DONE IS TO AWAKEN A SLEEPING GIANT AND FILL HIM WITH A TERRIBLE RESOLVE! Film měl prachy. To jde vidět. Závěrečný útok na Pearl Harbor je totiž neskutečně adrenalinová záležitost. Všechno je v plamenech. Lodě, letadla i námořníci. Zera prolétávají kolem lodí tak blízko, že můžou vidět okýnkem do kuchyně, cože to bude zrovna k obědu. Film potěšil tím, že Japonci skutečně mluví japonsky a ne jako v Bitvě o Midway, kde si to valí po anglicku a také film potěšil objasněním co a jak. Nevěděl jsem dřív o pozadí celého tohoto incidentu. (05.05.2015)

Můžete si o tom přečíst dvoustránkový článek v rodinném časopise, anebo - pro ještě povrchnější zájemce - je tady tahle filmová rekonstrukce. Střízlivá, věcná, s minimem patosu, nenasere, informuje... a máte to i s obrázky. --- Když už žijeme ve světě, kde se čte míň a míň, a povrchnost vítězí na všech frontách od politiky až po lásku, tak bych vlastně uvítal víc takových osvětových filmů, do kterých se autorsky nevkládají žádné pičoviny, nýbrž "pouze" přístupnou formou informují pracující o jejich historických a kulturních kořenech. --- Jedna věc pro mne představovala určité zklamání: ve filmu víceméně zcela chybí popis procesu, v průběhu kterého Japonsko znenáhla dospělo k osudovému rozhodnutí napadnout Anglosasy. Tahle část příběhu mi připadá zdaleka nejzajímavější. ... Ale kecám, to by nebyl hezký film, a diváci by ho odmítli. Takže - zpátky ke knížkám! (21.03.2016)

Po skončení filmu jsem měl chuť pořádně si zařvat Tora! Tora! Tora! Možná, protože jsem byl trošku naštvaný, že jsem koukal něco málo přes dvě hodiny na nudný film. Přes hodinu a půl jsem koukal na film, kde se jen mluvilo. Samozřejmně to byli celkem důležité kecy ale neuvěřitelně nudné. Potom přišel ůtok na Pearl Harbor, který je na svou dobu velmi dobře natočen. Velké zklamání byla hudba od Jerryho Goldsmitha, nevýrázná a nepůsobivá. Aspoň, že herci hrají znamenitě. Kdybych tento film měl brát jako dokument, tak budiž. Ale jako film je to opravdu nudný moc. Věřím, že ve své době to musel být vyzdvihované dílo ale v dnešní době, kdy máme Pearl Harbor od výtečného Michaela Baye, tento film v žádném případě neohromí ani neuchvátí. (28.08.2007)

"Slavný americký válečný velkofilm" a šel úplně mimo mě. To, že děj je v tomto typu filmů vždycky rozdělen na nudný uvozující začátek a následný průběh vojenských příprav či nepříprav a na konci se ve dvaceti akčních minutách všichni rozemelou na kaši, to mi nevadí a taky jsem to čekal. Jenže tentokrát mi to nesedělo. Možná to je i tím dabingem (v průměru všechny postavy měly hlasy tak o třicet let mladší, než byly samy - dabing Čt z 2006), nebo tím, že už jsem přeci jen válečných filmů viděl víc a tak mě ty jejich klišé, kdy se proti možnosti odhalit předem japonskou invazi nepostavil jenom Osud, ale i Satan a Bůh v přátelském objetí, kdy je jeden člověk uvědomělý, jenže mu házejí pod nohy příliš klacků, nikdo mu nevěří, všichni velitelé jsou o nejmíň jednu hodnost výš, než na jakou mají schopnosti a veškeré pozorování je vyhodnoceno naprosto opačně a špatně, než jak by mělo... To je na mě přeci jen příliš. Rozdělení na japonský a americký tvůrčí tým bylo podlě mě výtečné řešení, protože ta japonská část je oproti té americké mnohem lepší, skutečnější a i herecky přesvědčivější. A tak se mé díky za tento film obracejí pouze směrem k východu a k japonským režisérům a hercům, ale i tam mám výhrady, i když spíš dle scénáře. To si vážně nemohli odpustit tu pitomou, propagandistickou větu o buzení spících obrů? Ještě bych měl malou vsuvku k tomu označení zákeřný útok. Kurva když chci na někoho zaútočit překvapivě, mám mu poslat rekomando do vlastních rukou týden předem? (14.12.2006)