Lonely Hearts Club
Obsahy(1)
Přehoupl se 1968 rok a svět se - alespoň pro nás - začal nesmírně měnit. Málokdo asi čekal, že ta změna bude tak velká a tak zlá. Černá tušení se naplňují pomalu a každý si to své musí odžít. I Lukáš Knapp, dvacetiletý zpěvák a vůdčí duch bigbítové kapely Klub osamělých srdcí. Mladý muž na vrcholu svého mladistvého sebevědomí, které nepochybuje o správnosti toho, jak myslí a cítí, které necítí potřebu kompromisu s dobou, který chce žít v pravdě a pohrdá lží, začíná klouzat po spirálě, která se nevyhýbá nikomu a ničemu. Dokonce ani hudbě, kterou hraje a kterou vzývá. Skutečně je to příběh z doby, která za moc nestála, a která naopak mnohé z tehdy mladých stála všechno. Byla to doba, která i buřiče a svobodné duchy, jakým je nepochybně bigbítový hudebník, dovedla až na hranu jejich skutečné vnitřní odvahy, ale i lidskosti. Příběh spisovatele a scenáristy Martina Bezoušky z ranných sedmdesátých let, kdy se čeští a slovenští lidé teprve učili, co to znamená normalizace, natočil v převážně mlhami pokrytých severních Čechách režišér Petr Nikolaev s herci, jako je Václav Postránecký, Simona Stašová, Oldřich Vlach, Roman Říčař a mnozí další. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (90)
Ani jsem to nečekal, ale tenhle návrat do komunisty okupovanýho Československa se mi celkem i zalíbil. Ač třeba Petr Nikolaev nepracoval zrovna s rozpočtem jako k Transformers, podařilo se mu kulisama, exteriérama, hudbou, dobovym oblečením i celkem "šik" parukama celkem dobře navodit atmosféru šedesátejch let, což je pro začátek dobrý. Kostra příběhu obsahuje asi všechno, co bych od retro filmu s takovým tématem čekal, takže překvapoval spíše jenom lehce a častokrát i dost vtipnejma cameo rolema (Macháček, Márdi - frontman Vypsaný fixy, Postránecký....). Dokoukal jsem to ale v klidu a nelituju, že jsem u toho tu hoďku a půl strávil. Jo a když jsem viděl ten zátah gestapáků na ten bigbítovej klub a jejich následkou neskutečnou šikanu komplet všech, byl jsem zas jednou skutečně rád, že jsem se narodil v prvním roce svobody. :) ()
Příběh převyšuje zpracování a to o dost... Ale Klub osamělých srdcí je tak trochu jako jídlo ve školní jídelně,stravitelné, ale ty dobré kusy tam nenajdete ani lupou. Jako hraný dokument pro povinné shlídnutí ve školách výborné, jako televizní počin poměrně dost slabé s ohlédnutím na to, že většina diváků dobu pamatuje sama a její ne úplně věrohodné prostředí a mělká atmosféra můžou spíše pamětníky 70. let naštvat. 40% ()
Radši si přečtěte nějakej tématickej článek v nějakým hudebním časáku (Rock "to blbý áčko" Pop psal dobrý články o kapelách, co je v tom minulým režimu zakazovali), teda ne, že by byl tenhle Lonely Heart Club vyložená srajda, jestli vás berou, tak jako mě, bigbítový kapely, tak vás to možná aspoň trochu zaujme, o to spíš, když je to tam samej odkaz na samotný Brouky (viz. samotnej název filmu), ale je to takový... já nevím, jako kdyby hrála rocková kapela bez elektrickejch kytar... Takže jsem se na film podíval, asi jako několik dalších tady, hlavně kvůli Márdimu, no ten výkon byl na Lva, hele ;-) Takže na českou televizní tvorbu jako dobrý, ale jinak je ten filmek zmatečnej, zmatečnej asi jako ten můj koment k němu :-) ()
Myslím si, že to tvůrci docela vystihli -- dobu, režim a lidi v nich lapené. Paruky samozřejmě k popukání, ale herectví solidní a retroiluze povedená; to, že hrané písně neodpovídají přesně době, je nepodstatné; vybrány jsou dobře. Škoda, že uvedení do děje bylo podáváno jak uhlí lopatou, pak už to šlo subtilněji. Na nedělní televizní film to nakonec bylo víc než dobré. Kdyby byla televizní dramatika aspoň takováhle. Hodnotím tedy jako nadprůměr, ale naprosto chápu, že některé bývalé či stávající máničky si musely u obrazovky rvát háro... ()
Pamatuju si, jak jsem v říjnu v časných ranních, resp. pozdních nočních hodinách pobíhal při natáčení scény vymetání pajzlu esenbáky po koncertu. Tehdy při natáčení to vypadalo, že by ta scéna mohla být i docela akční, ale jak jsem předpokládal, zase nic. Ani vidět v té scéně nakonec nejsem, takže mi těch 700 Kč za tuhle scénu a za to jak jsem na tom koncertě stál v první řadě a z cigárem nad hlavou se houpal do rytmu Plastiků přijde ze strany ČT jako 700 konejšivých pohlazení za těch 13 hodin co jsem tím natáčením strávil... ()
Reklama