Lonely Hearts Club
Obsahy(1)
Přehoupl se 1968 rok a svět se - alespoň pro nás - začal nesmírně měnit. Málokdo asi čekal, že ta změna bude tak velká a tak zlá. Černá tušení se naplňují pomalu a každý si to své musí odžít. I Lukáš Knapp, dvacetiletý zpěvák a vůdčí duch bigbítové kapely Klub osamělých srdcí. Mladý muž na vrcholu svého mladistvého sebevědomí, které nepochybuje o správnosti toho, jak myslí a cítí, které necítí potřebu kompromisu s dobou, který chce žít v pravdě a pohrdá lží, začíná klouzat po spirálě, která se nevyhýbá nikomu a ničemu. Dokonce ani hudbě, kterou hraje a kterou vzývá. Skutečně je to příběh z doby, která za moc nestála, a která naopak mnohé z tehdy mladých stála všechno. Byla to doba, která i buřiče a svobodné duchy, jakým je nepochybně bigbítový hudebník, dovedla až na hranu jejich skutečné vnitřní odvahy, ale i lidskosti. Příběh spisovatele a scenáristy Martina Bezoušky z ranných sedmdesátých let, kdy se čeští a slovenští lidé teprve učili, co to znamená normalizace, natočil v převážně mlhami pokrytých severních Čechách režišér Petr Nikolaev s herci, jako je Václav Postránecký, Simona Stašová, Oldřich Vlach, Roman Říčař a mnozí další. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (90)
Klub osamělých srdcí je neskutečně unylý snímek, což je při tématu "problémy bigbítu za totáče" celkem ostudné. Při radostných vzpomínkách na to, jak jsem v inkriminované době nejednou z nepovoleného koncertu prchal předem připravenými stezkami, mi tahle nuda celkem pokazila večer. ONI to zkrátka zase zvládli, všechno zakázali a i nějaký ten život stihli zničit. Jenom do dneška pořád nevím, kteří ONI to byli. Zda-li ti, kteří i v dnešní době prezentují socialistické myšlenky, nebo ti, kteří již dávno přestoupili do stran jiných barev, nebo ti, o nichž jsou vedeny tajné svazky STB, či ti, kteří stále tahají za nitky dějin a jejichž jména v žádném archívu nikdo nikdy nenajde? Jsem si plně vědom toho, že podobné úvahy sem nepatří, ale pokud se již někomu podařilo odhalit JEJICH totožnost, tak ať si to nenechá pro sebe. KSČ totiž měla dva miliony členů, z nichž většina se v roce 1989 záhadně vypařila. ()
Nevěřil bych, jak může být dvaaosmdesát minut dlouhých. No, kluci, moc se to nepovedlo. Celý mi to přišlo děsně naivní. Márdi (San Piego forever!!!!) není sice herec, ale byl to můj důvod k tomu, abych na film koukal (to, že tam "hraje", jsem zjistil pět minut před začátkem filmu z fotek tady na csfd a rychle si překopal plány, abych se mohl dívat). Jinak mi to přišlo všechno nějak normalizačně sladký, takový Vyprávěj. A ten recitál na konci o sviních, co budou svině a tunelujou banky a lidech, co budou trpět pro svobodu a dělničit byl taky dobrej průser. Já teda tu dobu nezažil, ale takhle si jí nepředstavuju. Abych použil vhodná slova - myslim si, že bylo hůř. A Petrovi Nikolaevovi bylo zase líp, když točil o tom, že bude hůř. ()
Naprostý podprůměr od Nikolaeva! Naprosto odfláklé masky - ty paruky byly oprabdu příšerný. Na jednu skvělý námět - naše dějiny undergroundu 70. let je tak bohatá, že by si to zasložilo mnohem větší prostor a zpracování než jak je tomu v tomto případě. Herecké výkony jsou v některých pasážích ubohé a exteriéry jsou velice zvláštní. Jedním slovem špatně natočený televizní film. Jediný okamžik, kde jsem trochu poznal rukopis Nikolaeva byla scéna s VB a šťárou na koncertě. ()
V kontrastu s Jirkou Macháčkem ve směšné paruce mi přišlo jako dobrý nápad, že byla v hlavní roli neokoukaná tvář. Jenže ta role potřebovala herce. Jak v intimních scénách se Zuzanou Kajnarovou, tak v rodinných se Simonou Stašovou a Václavem Postráneckým vypadal Roman Říčař, že neví, co tam má dělat. Jen na pódiu vypadal jako na svém místě. Jinak prostě jen další televizní dobovka. Režisér ve stejných místech, z podobné doby, na totéž téma natočil už jeden výrazně povedenější film, tohle je přinejlepším průměr (50%). ()
Nebejt tak neskutečně nesnesitelnýho (protagonisty) hlavního hrdiny, dal bych možná (možná) dvě hvězdy. Ale ten typ se fakt nedal, takhle nepříjemnýho herce v hlavní roli jsem snad v životě neviděl. Do jisté míry to bylo způsobeno i směšným scénářem a jeho chováním, u kterého se člověk chtě nechtě musel jenom smát (nebo kroutit hlavou a obracet oči v sloup). Ani jsem to kvůli němu nedokoukal. ()
Reklama