Zabil jsem svou matku

Prvni pocin Xaviera Dolana... videla jsem ho az po Imaginarnich laskach a tem se proste nevyrovna, je jeste prilis nevyzraly, ale na prvotinu tak mladeho kluka je to uzasne. Ja proste miluju jeho rukopis... ta hudba, ta kamera, ty barvy, kompozice (ackoli se tam najde i par lacinych a nicnerikajicich kousku), kanadska francouzstina, hmmm. Ale na muj vkus se tam az moc krici, nejdriv syn na matku, pak matka na syna a porad dokola. Kdyby malinko ubral a ukazal trochu vic mimiky nez slov, udelal by lip. A taky nazev filmu by stal za upravu. Ted uz vim, ze se v Imaginarnich laskach z nekterych svych chyb poucil a doufam, ze se neprestane zlepsovat... (01.08.2011)

Nesmírně osobité. Miluji zpomalené záběry, které jsou doprovázeny senzační hudbou. Na Xavierovi je znát, že prozatím není poznamenán současnou filmovou tvorbou. Nic není přehnané, vše je přirozené. Režisér nenahrává ani matce ani synovi. Nechá vás, ať se sami přikloníte k jednomu z nich. V jeden moment nenávidíte matku, která nedokáže pochopit svého syna. Pak zas vidíte syna, jak dokáže být krutý na svou matku. Typické Odi et amo. (17.05.2011)

Po výtečných Imaginárních láskách jsem čekal trochu lepší kus. Dolanovi se ovšem nedá upřít, že hned od prvního snímku si vytvořil naprosto originální a jedinečný styl - což je v dnešní době, kdy už bylo natočeno všechno a všemi způsoby, docela neuvěřitelné. A není to jenom o těch zpomalených záběrech, už jenom to jak snímá hovořící postavy - dvě v jednom záběru, otočené ke kameře. Zabil jsem svou matku však není zdaleka tak vizuálně a hudebně opojné, jako následující snímek. Dolan tady zkouší, občas mu to vyjde, občas ne, občas něco působí poněkud nedomyšleně. Několik scén dokonce už zavánělo těžkým nevkusem, například ta s barvami a dvěma "dychtivými" homosexuály. Nejvíce mi však vadila ona zbytečná uřvanost a vztahovačnost hlavního hrdiny, díky čemuž jsem s ním nemohl sympatizovat. (07.09.2011)

Zabil som svoju matku znie dosť pózersky kontroverzne a Dolan takýmto spôsobom aj debutuje. V určitom smere sa jedná o debut par excellence, to v momentoch, keď sme ako diváci prinútení sa zamyslieť nad vlastným vzťahom k rodičom či už dnes, alebo v minulosti. Na druhej strane nám ťažko budú postavy nejak zvlášť sympatické a mám pocit, že ich chovanie proste nezodpovedá v tejto forme našej životnej skúsenosti. To odhliadnuc od faktu, že podobné problémy zažívajú všetci. Dolan však formálne v mladom veku machruje a ja sa teším, kedy sa z neho stane vyzretý muž a pripraví nám zrelé diela vzhľadom na svoje životné skúsenosti. Minulý rok sme videli Mami, čo je skoro až dvojička voči tomuto debutu, ale akosi v ňom onú vyzretosť cítiť viac. Proste je to lepší film. Tento je tiež dobrý, búriaci sa kedysi ako James Dean a River Phoenix (všímajte si mizanscénu), ale viac asi znamená pre Dolanových rovesníkov a rovesníkov jeho mladých hrdinov. (21.03.2015)

3,5. Čakal som viac, ale na debut vôbec nie zlé (v niektorých mikro okamihoch som sa dokonca našiel). Okrem hercov treba vyzdvihnúť zárodky Dolanovej videoklipnej štylizácie a odvážne spracovanú tému problémového vzťahu matky a syna, ktorej sa dostalo patričnej hĺbky až vo fenomenálnej Mami! (aj keď tu sa už s hĺbkou dostavila aj väčšia miera maniery, ktorá nemusela sadnúť každému). Z raného Dolana mám však radšej jeho Imaginárne lásky a Laurenca. (13.09.2016)