Zabil jsem svou matku

prolog: pokud nemáte originální nosič :o), tak se na to každopádně nedívejte s těma jedinýma českýma titulkama - jsou přespříliš dadaistické. / v rychlosti: boží, ale imaginární lásky jsou lepší. a dolan je bůh! / a ještě poznámka pro málohvězdičkáře: jestli fakt chce vidět ublíženou hysterku, tak "doporučuju" les actrices (2007) (02.03.2011)

Nesmírně osobité. Miluji zpomalené záběry, které jsou doprovázeny senzační hudbou. Na Xavierovi je znát, že prozatím není poznamenán současnou filmovou tvorbou. Nic není přehnané, vše je přirozené. Režisér nenahrává ani matce ani synovi. Nechá vás, ať se sami přikloníte k jednomu z nich. V jeden moment nenávidíte matku, která nedokáže pochopit svého syna. Pak zas vidíte syna, jak dokáže být krutý na svou matku. Typické Odi et amo. (17.05.2011)

Prvni pocin Xaviera Dolana... videla jsem ho az po Imaginarnich laskach a tem se proste nevyrovna, je jeste prilis nevyzraly, ale na prvotinu tak mladeho kluka je to uzasne. Ja proste miluju jeho rukopis... ta hudba, ta kamera, ty barvy, kompozice (ackoli se tam najde i par lacinych a nicnerikajicich kousku), kanadska francouzstina, hmmm. Ale na muj vkus se tam az moc krici, nejdriv syn na matku, pak matka na syna a porad dokola. Kdyby malinko ubral a ukazal trochu vic mimiky nez slov, udelal by lip. A taky nazev filmu by stal za upravu. Ted uz vim, ze se v Imaginarnich laskach z nekterych svych chyb poucil a doufam, ze se neprestane zlepsovat... (01.08.2011)

Renesanční umělci nevymřeli. 1) Multifunkční 20letý (!) hezký Xavier Dolan nejenže ve filmu hrál (skvěle) hlavní roli (hraje od svých 15 let), ale napsal si i výborný scénář (v 16 letech!), film režíroval, produkoval (téměř polovinu nákladů hradil z vlastní kapsy) a podílel se i na kostýmech. 2) Některé prvky příběhu mi připomněly vlastní dospívání – a tak jsem čekal, jak mě film osloví, rozechvěje, snad i rozbrečí. Marně. Jako když vás hladí někdo, na kom Vám vůbec nezáleží. Ruce se dotknou, ale mravenčení se nekoná. 3) Tento vlažný dojem z jinak výborného snímku si vysvětluji tak, že autor svůj věk nezapře. Chybí mu dostatečný odstup a trochu větší filmařská dovednost, umožňující předávat vlastní zážitky tak, aby je cítili i ti, kteří příběh neprožili. Záznam vlastních pocitů ještě není uměleckým dílem. 4) Film není primárně o homosexualitě. Je o nezvládnuté výchově, o tom, co udělá s dětmi absence autority v rodině. Specifikem snímku je, že na problém se nedíváme zvnějšku, ani pohledem bláhového či zmoudřelého rodiče, ale prizmatem chytrého a vnímavého teenagera, kterému však přes jeho nadhled a empatii je pořád jenom 16, resp. 20 let. (08.08.2011)

Hodně intimní, osobní, upřímný a syrový film. Člověka to donutí k zamyšlení. I o sobě. Umím si představit, že na ocenění toho filmu s tím člověk musí mít společnou nějakou osobní rovinu. Samozřejmě je to dohnáno do extrému, ale i tak. Z hlediska diváka bych ocenila trošku víc eskalace příběhu, příběh začne, proběhne i skončí víceméně stejně vyhroceně, ale jelikož mi to očividně moc nevadilo a nenudilo, neni tolik, proč si stěžovat. (16.08.2018)