Jsem číslo čtyři

Když jsem tohle viděl poprvé, tak jsem měl párkrát slzy v očích. Samozřejmě, že film se neobejde bez pár maličkostí, které mne zrovna nenadchly, ale jinak celkem příjemně strávený čas. Dávám tomuto filmu krásných 90%, protože si je podle mne zaslouží, i když každý se mnou nemusí souhlasit. Tak přesně po roce jsem se na to podíval znova a musím uznat, že i po třetím shlédnutí to je skvělý film. Film, který odstartoval mé zaznamenávání :-) (26.06.2011)

Celkem snesitelný mix Stmívání a Jumpera. Příběhově je to sice stejně plonkový jako zmíněné 2 filmy a první hodinu se toho moc neděje, ale celý to celkem příjemně uteče a herci jsou celkem sympatičtí. Závěrečná půlhodinka naštěstí dřívější absenci akce aspoň trochu zachrání a kouká se na ní velmi pěkně. I tak ale zamrzí, že D. J. Caruso promarnil svůj talent zrovna u tohodle filmu.50% (08.05.2011)

Zajímavý nápad, který je v konečném důsledku scénáristicky strašlivě nedotažený. Pokud č. 1, č. 2 a č. 3 byli zlikvidováni potichu a beze svědků, proč pro zabití č. 4 padne prakticky celé město? Má nějaký smysl, aby se č. 4 bránil svým pronásledovatelům, když proti němu stojí celá mimozemská civilizace? Jaktože se všichni mimozemšťani bez ohledu na rasu tolik podobají lidem? Není zvláštní, že si hlavní hrdina za nejlepšího kamaráda vybere náhodou zrovna člověka, který má v celém příběhu svou roli? Měl ten ťuťuňuňu pejsek nějaké hlubší poslání, než aby skupina pubertálních slečen v řadě za mnou při jeho poslední scéně sborově pronesla empatické: "Och!"? Normálně nejsem nějaký šílený rýpal, kterému vadí, že je děj historicky nepřesný nebo obsahuje chyby v kontinuitě (aneb v posledním záběru bylo pět jablek a v dalším je jich šest), ale autor I Am Number Four zjevně neovládá ani tu nejzákladnější logiku. Škoda, protože díry ve scénáři a digitálně velkolepý konec zabíjejí jinak poměrně originální námět o tom, jaké to je, když jste číslem v řadě těch, kteří mají zemřít. Nedůležitá poznámka: Vzhledem k lehce otevřenému závěru očekávám, že už teď se připravuje pokračování ve stylu I Am Number Five. (05.03.2011)

Tak jít na tenhle film do kina by mě vážně ani nenapadlo, kdyby v hlavní roli nebyl Alex Pettyfer a Dianna Agron. Čekala jsem něco trochu jiného než se mi nakonec dostalo, ale to neznamená, že by mě to zklamalo. Podle traileru jsem čekala něco jako Twilight (a ano, některý scény tak opravdu vypadaly, ale to nevadilo), ale dostalo se mi sci-fi filmu, kde bylo víc lekavých momentů než jsem čekala. A ta jízda na valníku, tam by mě teda nikdo nedostal, to bylo strašidelný už samo o sobě. A musím říct, že poslední akční scéna ve škole, mě opravdu dostala. Málokdy se mi stává abych u filmu v kině, nebo dokonce i doma, zírala na nějákou scénu s vykulenýma očima a pusou otevřenou dokořán, a teď to myslím doslova. Takže ta "závěrečná" scéna u mě hodnocení rozhodně zvedla o hvězdičku nahoru. No, vzhledem k otevřenému konci a několika nevysvětleným otázkám, očekávám v nejbližší době druhý díl. 4* (16.04.2011)

D. J. Caruso zvládá akci, což dokazuje ve finálním zůčtování. To je ale bohužel jediná zajímavá část filmu. Zbytek je sterilní středoškolská rádoby romantická slátanina, ve které se hodinu a čtvrt neděje nic, co by JAKKOLIV posouvalo děj, postavy se chovají absolutně iracionálně a scény na sebe v naprosté většině nenavazují. Jediným zábavným aspektem je tak Timothy Olyphant, který se zde ocitnul evidentně zcela omylem a tak jen vtipně přehrává. Pravdou zůstává, že herci nehrají marně (a Teresa Palmer je těžce souložitelná), nemají ale co hrát a nic to ale nemění na tom, že I Am Number Four ze všeho nejvíc připomíná pilotní díl nějakého hodně stupidního sci-fi seriálu pro mládež (a také povětšinou vypadá jako levnější kopie Sarah Connor Chronicles - tohle šlo vážně do kin?). V každém případě nejstupidnější a nejzbytečnější film od Percyho Jacksona. Po hvězdičce za Olyphanta a za výborné digitální potvory v akčním finále... (07.05.2011)