Gorily v mlze

Výborně vykreslený příběh ženy, které byly gorily bližší než lidé. Ne že bych jí to zazlívala, uznávaný zoolog Bernhard Grzimek řekl, že lidské bytosti by byly podstatně snesitelnější, kdybychom byli bližší příbuzní goril (tvorů striktně vegetariánských a velmi mírných) než šimpanzů. Jako většina životopisných filmů je i tenhle dosti zhollywoodštěný a idealizovaný, ale ve snesitelné míře a formě. (05.07.2007)

Antropoložka Sigourney Weaver podnikla náročnou výpravu do afrických hor, aby zde pomáhala přežít ohroženým gorilám. Dokázala si získat jejich důvěru, před krutostí lidí však nemohla zachránit je ani sebe. Poutavé drama o životě Diany Foessey natočil režisér Michael Apted a Sigourney Weaver v hlavní roli hraje vzorně, ale film i přes své silné momenty dost často nudí. Mé hodnocení: 60% (10.02.2009)

Sigourney Weaver tentokrát bez "vetřelců" (tedy pokud bych nechtěl považovat gorily za vetřelce), ale opět naprosto vynikající a nezapomenutelná. V životopisné roli Dian Fossey, která neúnavně "bojovala" za záchranu horských goril ve volné africké přírodě je strhující a záběry s gorilami (i ve srovnání s novějšími přírodopisnými dokumenty) naprosto neuvěřitelné. Zooložka, které se staly gorily bližšími než lidé a veškeré své síly i city obětovala boji za záchranu těchto němých tvorů, emotivní Jarreho hudba a nádherné přírodní záběry osloví a potěší i "nemilovníky" přírodopisných i životopisných filmů a navíc celý příběh skýtá i nemálo podnětů k zamyšlení. (17.08.2017)

Sigourney Weaver je herečkou, kterou jsem docenil až po letech. Nejprve napodobovala jejich zvuky i posunkovou řeč, skláněla hlavu před vůdcem skupiny, likvidovala pytlácké nástrahy, aby důkladným přístupem z politicky nestabilní země upozornila svět na kriticky ohrožený druh společensky žijících zvířat a vyvrátila mýtus o gorilách, považovaných za nějaké bestie. Výsledek je velmi příjemný, nesklouzává k sentimentalitě, jen velká škoda, že nikdy nejdeme úplně na dřeň, nikdy se o zooložku uprostřed obtížných podmínek skutečně nebojíme. Leccos je naopak zřejmě dost idealizováno (hlavní hrdinka byla ve skutečnosti značně rozporuplnou postavou), přesto spokojenost. I díky hudbě legendárního Maurice Jarreho. (27.06.2018)

V době premiéry jsem byl z Goril rozladěn a zmaten (začíná to docela příjemně, ale proč ten brutální a smutnej závěr, proč ta ženská ke konci dělá tak šílené věci, že vlastně nevím, jestli ji vůbec mám mít rád, a proč mi pořádně nevysvětlili, jestli víc záleží na vymírajících opicích nebo na hladovějících Afričanech? myslelo si dítě ve mně, uvyklé ideově nalajnované bolševické kinematografii), ale zůstaly mi zaseknuté v paměti jako máloco z konce osmdesátek; po letošním vánočním repete (z DVD pořízeného na popud mé dobré ženy, která film chtěla ukázat dětem) musím hluboce smeknout. Už jen ta absurdní představa, že by dneska někdo vzal hollywoodskou hvězdu na vrcholu slávy, odvezl ji do afrického pralesa, vyšlapal s ní, s šestičlenným štábem a s metráky techniky na zádech bůhvíkolik kilometrů do chatrné horské chajdy a začal tam točit scény zahrnující osobní interakce mezi dotyčnou superstar a občas pěkně rozběsněnými dvousetkilovými primáty, a to všechno jenom proto, aby vznikl portrét jakési podezřelé, před pár lety zamordované ekofašistky se všemi těmi nehollywoodskostmi a nejednoznačnostmi, o kterých píšu v úvodu… V tomhle smyslu představují Gorily obrovský kus nadstandardně poctivé práce a vůbec nezáleží na tom, jestli byla skutečná Dian ještě daleko větší exot. (A ano, běžel jsem si po filmu najít, jak jsou na tom Gorillae beringei beringei se stavy dneska, a potěšilo mě, že daleko líp než tenkrát.) (05.01.2017)