Kamera:
Josef HrušaHrají:
Ivan Trojan, Nina Divíšková, Miroslav Krobot, Jiří Ornest, Martin Myšička, Klára Melíšková, Jaroslav Plesl, Pavel Šimčík, Lenka Krobotová (více)Obsahy(1)
Ivan Trojan v hlavní roli komedie o člověku, který se rozhodl brát šílenství okolního světa jako inspiraci... Když v listopadu 2001 uvedlo Dejvické divadlo divadelní prvotinu známého filmového režiséra Petra Zelenky, stal se z ní rázem pražský hit, který vydržel na jevišti po mnoho let. Příběhy obyčejného šílenství se také rozletěly do světa, byly hrány ve dvanácti zemích, včetně USA, naprostým šlágrem se staly v Polsku, kde byly uvedeny v jedenácti divadlech. Příběhy obyčejného šílenství mají také dvě Ceny Alfréda Radoka. Staly se Hrou roku 2001 a umělecký šéf Dejvického divadla Miroslav Krobot získal za roli Otce v této inscenaci ocenění Talent roku. Výlučná autorská hra Petra Zelenky, mimořádně úspěšný titul Dejvického divadla byl také autorem v roce 2005 zfilmován. V polovině září roku 2009 po osmi úspěšných sezónách byla odehrána dvě poslední představení. Česká televize byla při tom. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (72)
První polovina divadelního představení je výborná - vtipná, příjemně humorná i přes určité podivnosti a hlavně postava Martina Myšičky je skvělá. Druhá polovina je bohužel spíše divná než vtipná, Myšička se vytrácí a postava Ivana Trojana se čím dál víc propadá do totálního nepochopení toho, co se děje kolem něj. Jeho otec v podání Miroslava Krobota to ještě trochu zachraňuje, ale postava Niny Diviškové je fakt strašná. Škoda, bylo tu zaděláno na víc než průměr. ()
Pokud člověk vidí nejprve film a až poté divadelní představení, nepochybně jej překvapí, jak výrazné rozdíly mezi nimi jsou. Některé motivy zcela zmizely, jiné se proměnily jako chameleon, některé se objevily nově. Zelenka přitom demonstruje svrchované pochopení filmových a divadelních prostředků, neboť zatímco divadlo je jakožto rodná sestra komediantství, poesie a nespoutané imaginativnosti útvar z principu daleko bližší nadsázce a experimentu, film je vizuálnější, šířeji rozkročený, ale zároveň jaksi normálnější a zklidněnější. Obojí je ovšem naprosto přesně chycené a suverénně zpracované... Záležitost neuvěřitelná dvojnásob, uvážíme-li, že jde o Zelenkův divadelní debut... Celkový dojem: 85% ()
Ať žijí prkna, fakt že jo. Srovnání s filmem se nabízí, protože k té adaptaci jsem se dostala dřív. Nemůžu říct, co se mi zdá lepší, je to jiné. Na divadle se mi líbí nepřítomnost tety. Klára Melíšková je taková vhodnější, energičtější a střelenější Jana. A samozřejmě duo Krobot - Krobotová je kouzelné. Oproti tomu se mi zase sousedi a jejich verze líbili víc ve filmu. Rozhodně je chválihodné, že film nepůsobí divadelně a naopak. Používají si pěkně každý svoje prostředky a všichni jsou spokojení. Paráda. ()
Zelenkovi se opakují motivy (Elevator music, Trojanovo "loudění"), ale pořád to funguje. Některé věci se mi na divadle líbily víc než ve filmu (obsazení Jany), některé méně než ve filmu (obsazení Petrových sousedů), proto hodnotím stejně jako film. Dobře, jsem sice kurva, ale nejsem úchyl. --- Já jsem úchyl, ale aspoň nejsem kurva. ()
Dejvické divadlo je kvůli sestavě nejspíš moje nejoblíbenější, naživo rozhodně nejlepší, ale pokud není ta možnost, potěší i záznam. Třeba Příběhy obyčejného šílenství jsou na prknech o dost zábavnější než film, vtipy mají lépe vystřiženou pointu, přechody kulis je radost sledovat, ale hlavně dejvické trio Plesl, Krobotová a Melíšková povyšují jakoukoli divadelní hru na vyšší level (třeba vzpomínky na Ucpanej Systém mě táhnou i po letech do kolen) a bez nich filmové zpracování prostě nebylo ono. Smála jsem se a ač je to totéž, film mě opravdu ani z poloviny tak nebavil, takže za čtyři, ač věřím, že naživo by to bylo za plnou palbu bez váhání. ()
Galerie (9)
Zajímavosti (2)
- Divadelní hra má stejný název jako kniha povídek „Tales of Ordinary Madness“ od amerického autora Charlese Bukowskeho. (sator)
- Jde o divadelní autorskou prvotinu Petra Zelenky a zároveň i jeho premiéru v roli divadelního režiséra. (Olík)
Reklama