Náměstí svaté Alžběty

„Je nevyliečiteľne chorý, je Žid...“  Téma holokaustu mě dokáže zasáhnout už jen při vzpomínkách na stovky obětí i následné celospolečenské trauma, jakým si zejména středoevropské národy ještě dlouho po válce procházely. Námestie svätej Alžbety je jeden z filmů, do něhož se (také s ohledem na rok vzniku) podařilo protavit prožitky z nesnadné doby tvůrcemi přímo zažité i potřebu vyrovnání se s těmito událostmi. Svou atmosférou mě po celou dobu pohltilo a dokázalo pravidelně vyvolat silné emoce bez jakýchkoliv stop po citovém vydírání, což se při tak citlivém tématu vidí málokdy! Prostředí Slovenského státu dýchá temnotou a tísní, ponurou atmosféru dějiných událostí uprostřed stále přísnějších podmínek zároveň doplňuje hutné psychologické drama několika postav různých charakterů. Objevují se všední problémy obyčejných lidí, láska se špetkou naděje ústící do odhodlanosti pro čin, bezskrupulózní přechod na stranu k vládnoucímu režimu (holič) i morální dilema ve vztahu k rozhodnutí mezi prospěchem plynoucím ze zrady nebo zachováním čistého svědomí (jeden z Igorových kamarádů). ***** Ani netuším, proč se mi tento snímek až doposud vyhýbal, ale pro jeho působivost a díky celkově silnému prožitku s plným počtem hvězd neváhám. Také protože podobně vzácných dramat na tohle téma jako je tenhle nebo Obchod na korze se už asi v současnosti jen tak nedočkám. [90%] (16.08.2022)

Pomerne naivne podaná téma židovskej otázky na Slovensku. Teda aspoň oproti skutočnému klenotu, Obchodu na korze. Postavy sú čiernobielo podané, respektíve situáciu nechápu a nechajú sa okolím prevalcovať. V popredí je však milenecký pár typu Rómea a Júlie, s ktorým máme sympatizovať a držať mu palce, čo sa Bahnovi darí naopak veľmi dobre. Všetky výčitky nakoniec zachraňuje posledná polhodina, kde sa silno tlačí na divákove emócie a vypláva na povrch fakt, že Námestie svätej Alžbety je veľmi temný film. Jeho akademizmus by mi vadil v európskej alebo americkej veľkoprodukcii, lenže naše povinné filmové čítanie berieme predsa len trochu inak. Viac napínavá záležitosť ohľadom záchrany ženy v ťažkej situácii, ako vyrovnávanie sa s krutou minulosťou, ale možno mladým, ktorým je už naša minulosť plná hanby úplne šumafuk, dá film poriadne za ucho. (26.01.2014)

Celkovou vážnost a tragičnost narůstajících a nevyhnutelných časů, mi nezkazila ani částečná Igorova naivita, ani prvorepublikoví frajírci, kteří ovšem v sobě dokáží nalézt kousek cti, ale co je to proti zradě. Naopak, sílu filmu podporuje slušná režie, překrásná a skvělá Emília i silný, i když lehce ukvapený závěr. Proměna jednoho impotentního holiče v odporně sebevědomého gardistu a vraha, nebo láska, která i rasové zákony přenáší. To vše je provázeno komorní, ale do filmu krásně pasující hudbou, která skvěle dolaďuje tento pohled na jeden z miliónů lidských osudů, který přinesla nadcházející zlá léta. Možná bylo mé natěšení přehnané, i když jde o silný snímek, čekal jsem více. (19.07.2013)

Film nesie pečať povinnosti. Literárna predloha bola povinným čítaním, židovskú otázku počas Slovenského štátu bolo treba povinne vyjadriť aj filmovým príbehom. Dalo sa to urobiť buď tak, ako to urobili Kádar s Klosom v Obchode na korze, alebo tak, ako to urobil Vladimír Bahna v Námestí svätej Alžbety. Nemohol urobiť viac. Nemal taký úderný príbeh, ani takých hercov, ako tvorcovia Obchodu na korze. I keď aj v tomto filme exceloval napr. Ctibor Filčík a mladučká Milka Vášáryová neupútavala iba svojou dievčenskou krásou. Celkovo teda film, za ktorý sa slovenská kinematografia nemusí hanbiť, aj keď určite nepatrí k jej vrcholom. (08.07.2012)

Spočiatku som mal pocit, že ma tento postarší film príliš neosloví, pretože taká tá zastaralejšia forma, v ktorej sa či už naše alebo zahraničné (no predovšetkým tie cz/sk) snímky natáčali ma nikdy nevedela osloviť. Postupom času som si ale vytvoril k postávam určitý vzťah a najviac ma zaujala najmä kvalitne vyobrazená, z knižnej predlohy prevzatá, krutá dobová situácia na území Slovenska z obdobia druhej svetovej vojny, ktorú podčiarkovala naozaj hutná atmosféra. Igorovi som fandil, Flórika preklínal a v konečnom dôsledku sa mi k záveru dostalo aspoň akej takej satisfakcie, aj keď bol osud mnohých deportovaných vopred jasný. (29.03.2017)