Zlatý pavouk

Tahle kriminálka stojí za zmínku kvůli neuvěřitelně špatně udělané hromadné přestřelce v úvodu, kvůli výbornému Martinu Růžkovi, nerozpoznatelné Květě Fialové a teenagerce Janě Brejchové. Hlavní hrdina je opravdu toporný a na ruku mu hraje jen lehce divadelní pojetí, tak oblíbené v prvorepublikových filmech. Na druhou stranu osobnostní rozklad jeho postavy je znázorněn povedeně a uvěřitelně. Pokud tedy máte slabost pro naivní prvorepubliková dramata, dá se tu něco najít. (26.04.2017)

"Drama člověka, který ztratil smysl pro čest" je dnes už jen zajímavost z počátků kariéry Jany Brejchové. Jinak je Zlatý pavouk typická padesátková krimi, která jen poučuje. Navíc se tu extrémně podivně pracuje s časem a není úplně jasné, do kolika let je příběh rozprostřen. Postavy jsou komicky černobílé, kladný hrdina je kladný s vykřičníkem (Bekův poručík SNB jako by byl vzorem pro pozdějšího majora Zemana), negativní postavy jsou předem odsouzeny k selhání... Vysloveně trapná je poameričtělá karikatura Oldřicha Nového, jeho barman Charlie patří k tomu nejhoršímu, co kdy natočil. Mezi další omyly patří Růžkův trapný záporák a samozřejmě jeho rádoby fatální milenka Fialová. Přesto je tu a tam příjemné vidět Vrchotu v hlavní roli a samozřejmě Brejchovou, která je až dojemně roztomilá v každém záběru. (29.11.2023)

Pravá česká krimi to není. Je to spíš napínavý příběh (teda až od druhé poloviny, první polovina filmu je poměrně nudná) zubaře, který si na konci druhé světové války nechá německé zlato (především zlaté zuby a hlavně ozdobu zlatého pavouka, kterého dá své snoubence), a film ukazuje, co s ním toto zlato udělá. Shodou okolností u sebe doma ubytuje policistu, a tak žije v neustálém strachu o prozrazení, k čemuž také nakonec dojde. Události pak vrcholí podle divákovi předem známého scénáře - zlato a bohatství člověka mění a podle toho se také nakonec zubař zachová. Za druhou poloviny dávám mírný nadprůměr. (18.10.2013)

Odporně uvědomělý nepodplatitelný špehounský fízl Bek, který musí zvítězit a zlikvidovat celkem kladného hrdinu, aby bylo socialistické spravedlnosti učiněno zadost. Ta je ve finálním dialogu zargumentována až do morku kostí, protože kapitalista musí pochopit, ze kradl, kradl a nic než kradl (tehdejší nesmyslné zákony považovaly každou nalezenou věc za majetek státu, a kdo ji neodevzdal, byl zloděj, a to se tento ubohý film snaží dokázat a obhájit...) V roli nesnesitelné husy manželky (scény, kdy na sebe s panem doktorem zamilovaně civějí, patří k nejpitomnějším, a klávesa šipka doprava, která posunuje děj o 5 sekund vpřed, snášela vždy alespoň 5 stisknutí v rychlé kadenci bez rizika ztráty orientace v ději) září Jana Brejchová, která je tak zmalovaná, že jsem ji celý film nepoznal a dočetl jsem se o ní až v titulkách. Hrozná hudba jenom stupňuje utrpení z filmu. (17.01.2010)

Zbytečná položka na mém dlouhém seznamu a to pouze díky slovu esesák, které jsem zaslechla jen tak z televize a musela jsem se na to podívat :-D. Největším dramatem z celého snímku je, když mistr zubař leze do sklepa a začne hrát ta hudba vystřižena jako z nějaké krátké estrády naprosto gradující s namočením ruky v sudu s vodou a šmátrajíc po lékárničce se zlatem. No jo hrabivci jsou všude, ale kde proboha vzali takové nudné pojetí to netuším. Jediné co mě tu nevalnou chvíli udrželo u tohoto snímku byla Květa Fialová a stále charismatický Oldřich Nový. (09.02.2013)