Zombieland: Rána jistoty

Hodně příjemný překvápko. Narvané nápady mnoha typů (vizuální, verbální, dějové), náramně uvolněné, velmi vtipné (obzvlášť v dialozích) a s chutí zahrané i natočené. Komediální rovina samozřejmě totálně převládá nad všemi ostatními. Místo zbytečného sequelu tak nakonec dorazila nečekaně výživná oddechovka. 70 % (24.10.2019)

Naprostý sandbox random epizod a situací pospojovaných running joky a svébytnými postavami. Je to hrozně natočený (kamera prakticky nikdy nejde za první plán), špatně sestříhaný a s neskutečně líným a levným CGI (digitálně jsou přidávané i mrtvoly u cest), nicméně celé to utáhne čtveřice Harrelson, Stone, Breslin a Deutch (!!!), na které je prostě radost se dívat, jak bezostyšně kraví před kamerou. Film naštěstí neirituje zmatenou epizodičností, protože se o žádnou koherenci za celou dobu ani jednou nepokusí. Je velmi pravděpodobné, že s jiným castem by to bylo k nepřežití. Zajímavé je, že desetiletou odluku nejvíce nepřežila "geekovská" postava Jesse Eisenberga, která je se svým neurotickým popkulturním odkazováním vhodná už leda tak k přehození přes hradby, kde si ji může roztrhat a sežrat plebs z řad fanoušků Big Bang Theory. (22.01.2020)

Zatímco některé shovívavé recenze tvrdí, že druhý Zombieland přináší v zásadě znovu to samé jako jednička, není to tak úplně pravda. Při sledování filmu si sice opakovaně říkáte, že konkrétní scény a záběry jsou variací něčeho z prvního dílu, ať už se jedná o zpomalené splatter záběry nebo vzájemné pošťuchování postav. Jenže to je jen mechanický fanservis a tudíž v základu přesně pravý opak samotné podstaty prvního Zombielandu. Ten se svého času stal senzací, protože přišel se svěžím přístupem k zombie bijákům a dokázal je pomocí nadhledu a žánrové reflexe překlopit do chytré zábavy. Dvojka naopak šokuje tím, že nic svěžího ani originálního nenabízí. Jakoby navrátivší se tvůrce za uplynulých deset let postihla těžká demence, takže jen dokola opakují to, co už dělali posledně. Navíc zatímco první film měl nějakou svou kauzalitu a především dokázal vystavět funkční a koherentní svět, tady se vše rozpadá pod rukama. Výsledkem je nechtěná travestie, kde se postavy ocitají mimo svůj svět, zatímco nová realita postrádá jakoukoli soudržnost (což se nejvíc projevuje ve vyloženě nefunkčním a zaměnitelném prostředí samotného finále). Skoro by se chtělo vše zachrátnit tvrzením, že tvůrci tentokrát přišli s důmyslným meta konceptem, který po vzoru klasicky patlalských direct-to-video sequelů nabízí záměrně lacinější a odbytější variaci původního hitu, jenže nic ve filmu takovéto míře nadhledu a koncepčnosti nenasvědčuje. (09.11.2019)

V podstatě skoro stejný level jako jednička, něco je docela vtipné, jako celek to hodně skřípě, "akorát" to nemá ten závan svěžesti, co měl první film, takže všechny chyby a až moc nesmyslné nesmysly trčí mnohem významněji. Pokus vykrást Shaun of the Dead představením dvojníků není skoro vůbec vtipný, Amíci prostě musí pořád všechno okecávat, místo aby to nechali fungovat samo o sobě. Scénář taky zvýšil dávky Woodyho a poučení o důležitosti rodiny, a obojí je docela určitě lepší, když se servíruje střídměji. Emma Stone nemá v celém filmu co dělat, prostě tam jenom chodí spolu s ostatními, a i Jesse je takový odfláknutý. Chtělo by se říct "deset let a oni nemohli trochu propracovat scénář", jenomže oni na něm samozřejmě nepracovali deset let, je to rychlokvaška, aby právě stihli to desetileté výročí, a zároveň mám potřebu znovu poukázat na to, že ani ten první Zombieland nebyl nijak moc propracovaný, jenom "jiný". (07.01.2020)