Musíme si promluvit o Kevinovi

Mé hodnocení výrazně komplikuje skutečnost, že film je adaptací předlohy, s níž nejsem obeznámen. Nezbývá tak než se jen domýšlet, k jakým posunům oproti románu zde asi došlo. FIlm jsem měl dlouho v hlavě vágně zaškatulkován jako komedii, protože mi jeho titul strašně asociuje mou oblíbenou scénu ze Sám doma, kde vystresovaná matka dojde v letadle k uvědomění, že zapomněli na Kevina. Tenhle Kevin je ale úplně jiná káva - a s komedií nemá nic společného, naopak mě až zaskočilo, jak temný a depresivní film to je. Rád bych napsal, že mě emočně minul, ale není to tak úplně pravda - filmu se rozhodně podařilo vyvolat ve mně neuvěřitelně silnou averzi k titulní postavě - jaké odporné monstrum, jaký nesnesitelný fracek, jaký kardinální omyl přírody a koncentrace nepochopitelné zlovolnosti! Mladičký Ezra Miller je v roli Kevina naprosto démonický a jeho postavu jsem z hloubi duše nenáviděl. O to víc mě štve, že film po mém soudu jeho děsivý čin nijak nevysvětluje - resp. že ho možná ukazuje tak, že žádný smysl mít nemusí, a o to víc je frustrující. Když jsem se každopádně dozvěděl, o čem ten film skutečně je, v duchu jsem tiše zajásal, protože mi přišlo výborné natočit film z druhé strany - ukázat, co prožívá rodič dítěte, které má na svědomí několik lidských životů. To se podle mě filmu podařilo ukázat velice pěkně, a Tilda Swinton je v roli Kevinovy nešťastné matky herecky zcela excelentní. Jiná věc je, že kromě prudkého odporu k titulní postavě Kevina ve mně film nic moc jiného nevyvolal - děj mě moc nebavil, ty věčné retrospektivní prostřihy mě stále znejisťovaly ohledně toho, zda zrovna sleduji současnost nebo minulost, a celé mi to přišlo jako taková divácky celkem nepříjemná záležitost, která je ve své bezútěšnosti dost depresivní a zneklidňující. Samotný závěr mě pak vyloženě rozladil - myslím, že přivádět na svět takovéto filmy hraničí s čistým sadismem na divácích, kterým to nic moc nedá - není tady žádný závan optimismu, žádná naděje, katarze, nezapomenutelný příběh nebo cokoli takového - je tu jen jeden nepravděpodobný příběh o kuriózní mateřské lásce, z níž je člověku v duši jen truchlivo. Za sebe tedy říkám, že podruhé bych se tomuto filmu ochotně vyhnul. (19.09.2015)

Nevěděl jsem do čeho jdu a po shlédnutí vlastně ani nevím, co jsem viděl. Příběh, který prolíná asi tři časové linie a je neskutečně přeházený. První půlhodina vám v podstatě nic neřekne a já se pořád ptal "Tak kde je sakra ten Kevin, o kterým si musíme promluvit" - toho jsem se tedy nakonec dočkal. Musím říct, že tohle dítko bylo fakt slušný kvítko. Z atmosféry místy slušně mrazilo. T.Swintonová a E.Miller podali skvělý herecký výkon, ale já jsem prostě z toho filmu šíleně zmatenej a vlastně ani pořádně nevím, co se mi na něm líbilo - proto tak slabé hodnocení. (08.05.2013)

Takováhle deprese na vás dost možná dýchla naposledy u Requiemu za sen. Z filmu vyzařuje bezbrannost, lítost, ale zároveň neuvěřitelná síla. Po odkoukání si nejeden divák bude lámat hlavu, jak někdo dokáže vést takový boj jedince proti davu, ale neunavit se k smrti. Snímek ovšem zrežírovala žena a hlavní postavou je nešťastná matka, a tak je možné, že pánské publikum se nevcítí do vyčítavých pohledů Tildy Swinton jako jejich křehká (a po zhlédnutí ještě křehčí) polovička. (30.05.2012)

Konečně pořádné depresivní dramatická podívaná se skvělou Tildou Swinton v hlavní roli. Za tuhle roli musí být aspoň nominovaná na Oscara. Většině tady nesedí malý démon Kevin. Souhlasím jen v tom, že už od mala se choval přehnaně agresivně. Spíše bych bral, kdyby se agresivita projevovala až v pozdějším věku dítěte. Palec nahoru za vsunuté scény z minulosti. Člověk měl aspoň důvod neustále přemýšlet, co se stalo a následné vyvrcholení vás pravděpodobně dostane do kolen. Parádní kousek. (26.12.2011)

Rozbitý život a rozbitý filmový příběh.  S odstupem se klaním dokonalosti filmového vyprávění režisérky Ramsayové, byť první dojmy nebyly nejlepší. Ale  už dávno jsem přišel na to, že někdy je lepší nechat své pocity, dojmy a myšlenky dozrát.   Vzpomínky, myšlenky, záchvěvy poznání, výhonky naděje a bolest, ta především. Všechno to víří  a mísí se ve víru života, z něhož není úniku. Když už si jednou nasadíte okovy rodičovské lásky, není možné je sejmout. (21.11.2023)