R

Jednoznačně nejvíc maso film, jaký jsem kdy z vězeňského prostředí viděla! Ta všudypřítomná tíživá atmosféra strachu a bezvýchodnost situace, která hlavního hrdinu v podání vynikajícího Piloua Asbæka provázela snad na každém kroku, mi vůbec nedělala dobře. Tvůrci zašli až tak daleko, že ústřední postavu nechali napospas smečce těch největších místních kápů a jelo se bez mrknutí oka dál, což mě docela šokovalo. To konečné zúčtování s pouhopouhým přisluhovačem již zabitého vězně R jen potvrdilo autenticitu příběhu, který byl syrový až do morku kostí. Přesně tam někde jsem to fakt cítila, brrr... Mrazivě zneklidňující hudba u závěrečných titulků to celé ještě zpečetila. (90%) (11.05.2020)

V poslednej dobe som mal šťastie na niekoľko výborných dánskych filmov a toto je jeden z nich. Maximálne realistické zobrazenie drsných pomerov a šikany je najsilnejšou zbraňou filmu. Fakt, nováčik to nemá ľahké nikde, ale za mrežami to platí dvojnásobne. „Bažant“ ide z problému do problému, potom si spraví meno, na chvíľu sa zdá, že je z hovien vonku a všetkým to vráti aj s úrokmi... Lenže, toto je realita a filmárčina z chladného Dánska, kde je filmový život rovnako chladný a zákerný ako ten skutočný. Záver pravdepodobne mnohých vytočí, ale ja som spokojný. Nie každý môže byť Frajer Luke...80%. (05.02.2012)

Žánrovo brilantný film, ktorý neprináša nič nové, napriek tomu je ale strhujúci a výnimočný vo svojej jednoduchosti. Absencia akéhokoľvek (predpokladaného) sexuálneho násilia a minimálna hudobná zložka (až v úplnom závere) dávajú filmu väčšiu autenticitu, čím ho v rámci limitov a obmedzení svojho žánru posúvajú v mojich očiach o level vyššie (tesne za Parkerov Polnočný express a McQueenov Hlad). (06.07.2010)

Hodně syrový pohled do prostředí dánských věznic, kde člověk, aby nějak důstojně přežil, udělá takřka cokoliv. Jenomže ne vždy to stačí a následky pak často bývají ty nejhorší. Kor když se zapletete s Araby, kterým se zkrátka nedá věřit. Doporučuji adeptům na kriminálnickou dráhu, pro které by to mohlo sloužit jako instruktáž, co je vlastně čeká. 80% (05.01.2014)

Realistické, nijak nezveličené, väzensky šedé, sterilné, nasiaknuté všadeprítomnou beznádejou a depresiou. Toto všetko sú parametre nepochybne vítané, chcené, zlepšujúce celkový dojem, avšak zároveň sú to veci, o ktorých som vopred ani sekundu nepochyboval, ich zvládnutie bolo takpovediac samozrejmosťou. Či už preto, že pre dánsku (a celkovo severskú) kinematografiu sú toto akési poznávacie črty, resp. základné charakteristické znaky ich tvorby, a teda je jasné, že ich majú v malíčku a nerobia im žiaden problém, a taktiež to vyplýva aj z mikro-náhľadu do filmografií dvojice Noer-Lindholm (prvý menovaný má na svedomí napríklad kvalitný Nordvest a toho roku mu má vyjsť očakávaný Papillon; druhý zas trebárs Krigen, dve časti tohtoročnej seriálovej bomby Mindhunter, či scenár k Jagten). Suma sumárum, na +/- 40 ročných pánov dosť slušné, a teda primerane k tomu som mal aj isté očakávania. Tie žiaľ naplnené tak úplne neboli, nakoľko okrem tamtých spomínaných "typicky severských" prvkov to nič ďalšie pamätihodné neobsahovalo (snáď len jednu svojskú, brutálnu väzenskú techniku trestu predstavenú v závere), a obsahovo mi to skrátka prišlo dosť riedke, slabé (aspoň oproti mnou prepáleným očakávaniam). V záplave množstva väzenských snímok sa tento počin skrátka poľahky stratí, ničím oproti ostatným z rady skutočne nevyčnieva (z menej známych odporúčam trebárs franczusku snímku Un Prophète či podľa mňa podhodnotený britský Starred Up). 65% (05.11.2017)