Černobílý svět

Výborná šachová partie. Figurky jsou rozestavené tak, aby výhoda (a převaha) byla na straně těch bílých. Jak už to ale bývá, není důležité za jakou barvu se hraje, ale kdo a jak si své piony po šachovnici vodí. Těch černých se chopila životem protřelá služebná Aibileen (doufám, že ji nominace na Oscara neuteče), která už toho nemá moc co ztratit. Naopak za bílé dost nesportovně táhne Hilly Holbrooková (umně zahraná mrcha od Bryce Dallas Howard), ale naštěstí jí občas sloupkařka Skeeter (roztomilá Emma Stone) nějakou tu figurku nenápadně uzme. Můžeme fandit oběma stranám (já držel palce černým, ale nebudu upírat sportovního ducha i příznivcům z Dělnické strany), ovšem nakonec vítězství v téhle hře uzme pro sebe mně nic neříkající režisér Tate Taylor, který nám bez zbytečně ládovaných emocí naservíroval báječnou podívanou, která si alespoň ode mne těch pět hvězdiček naplno zaslouží. (09.01.2012)

Film útočí na naše slzné kanálky a dotýká se ožehavého tématu rasové nerovnosti a právě kvůli tomu je tudíž lehce nadhodnocen. The Help je sice dojemná a přitom zábavná podívaná z Jihu, kde v šedesátých letech měly barevné služebné oddělenou toaletu a ještě se předpokládalo, že za to budou vděčné, každopádně bych řekla, že nám to bylo naservírováno i tak ještě celkem "zjednodušeně". Což je docela ošemetné, protože rasová nenávist je složité téma na potýkání a rozhodně ji nejde smést ze stolu vydáním jedné knihy. Trochu mi připadalo, jakoby se tvůrci báli rozjet to naplno a vykreslit to více realisticky. Škoda. Každopádně i tak se jedná o silný snímek se skvělými hereckými výkony ;Emma Stone má před sebou slibnou kariéru a Bryce Howardovou už si nejspíš nadobro zaškatulkuju jako prvnotřídní mrchu:-)Někde se tu mihl názor, že téma rasismus ve filmech už předem slibuje úspěch. Souhlasím, ale i tak trvám na tom, že Černobílý svět je třeba vidět a jedná se o kvalitní podívanou (jen jsem z toho nepadla na zadek jako ostatní). Slabší čtyři hvězdičky. Eat my shit! (23.02.2012)

Ženské drama, to je zásadní klíč pro pochopení tohoto vynikajícího filmu. Filmová adaptace slavného románu Černobílý svět, který napsala americká spisovatelka Kathryn Stockett a který se, stejně jako film, celý odehrává ve výsostném světě žen, kudy manželé jen procházejí nebo do něj jen letmo nahlížejí (ve filmu jsou vlastně jen dvě okrajové mužské postavy, které tu mají víc než jen ,,štěk"), ve světě kuchyní a salónků, v dopoledních a brzkých odpoledních hodinách, kdy muži jsou mimo dům v práci, v uvnitř ,,hořícím Mississippi" a doutnajících 60. letech. Tak krásný film o tak strašných věcech. Není divu, že do tohoto světa nedoléhají mužská řešení ,,problémů" (a když už ano, tak jen v ozvěnách), tady se bojuje ženskými prostředky, Ku-klux-klan tu opravdu nehledejte. A tento ženský rastr ovlivnil i žánrové vymezení, vždyť film je víc než čistokrevné drama dobře maskované melodrama (které funguje především emočně), příběh s přemírou patosu, zvláště spjatý se silou psaného (a svobodně šířeného) slova, díky němuž vítězí dobro nad zlem, hlavními hrdiny (spíše tedy hrdinkami) jsou ryze černobílé postavy, což se ostatně ozývá i v českém distribučním názvu knihy i filmu. Dojemný děj pak ale rozhodně není laciný, stejně jako lacině nevyznívá celý snímek, i když samozřejmě z jiného (mužského?) úhlu pohledu se může jevit, že boj za lidská práva měl v USA trochu jiný průběh a nebyl zase až taková selanka, jak se může dle knihy a filmu zdát. I když konec je trochu hollywoodsky plytký, stejně tu před divákem zůstává velmi působivý a procítěný příběh o silných ženách, které dovedou svým specifickým způsobem měnit chod dějin a dopomoci konci (nejen) rasové nerovnosti... (02.12.2011)

Uff. No nemyslím si, že by lidstvo mělo znát své dějiny jen proto, aby se vyvarovalo opakování těch nejhorších chyb, ale i z důvodu prostého nezměrného podivení se nad tím, co se kdy a kde mohlo běžně dít. I třeba relativně úplně nedávno - v půlce minulého století a na úplném vrcholu tehdejší civilizace. Tak o tom je první hodina a půl. Co se zbytku týče... Dlouho mě nic nesebralo tak jako ta výjimečně lidská poslední půlhodinka. A udělat správnou věc, to chce hold někdy vážně tu největší odvahu na světě. A nemyslím to jako klišé. (05.05.2013)

Černobíle laskavé a trochu moc vlezlé ženské drama, které je místy až nemístně naivní (jsou zde pouze tři typy postav; bodrá osudem těžce zkoušená černoška obdařená selským rozumem, afektovaná xenofobní tupá běloška z vyšších vrstev a muži, které není vidět a když už ano, tak před problémy zásadně utíkají). Veze se to na neškodné slzopudné vlně a ne a ne zabrousit pod povrch... Pod ten se to podívá pouze v úvodní scéně a hned jde o jasně nejlepší moment filmu. (20.11.2011)