Následky otřesu

První neamerický film pro IMAX a aktuální rekordman návštěvnosti v Číně je až příliš snadné smáznout ze stolu jako propagandu a povrchní sentimentalitu, ale při tom se jedná o ve své kategorii výjimečné dílo. Poplatnost dominantní ideologii a její utužování k výpravným spektáklům (ať už čínským, evropským či hollywoodským) prostě patří a jde o to, jak konkrétní dílo tuto rovinu pojímá a jestli dokáže přinést ještě něco dalšího. Právě v tomto ohledu "Aftershocks" exceluje více než řada amerických snímků. Detailní výpravě filmu lze vyčítat iluzornost a přikrášlenost, ale při tom je třeba uznat, že skvěle ilustruje vývoj Číny a nepřímo i proměnu vládnoucí ideologie z maovského komunismu na komunismus s tržní tváří. Podobně můžeme i samotný příběh vidět jako vrcholně tradicionalistickou moralitu o tom, že rodiny mají držet pohromadě a že předci si zaslouží úctu, ale současně se prostřednictvím účelně jednorozměrných postav (přesněji řečeno omezených na roli nádob pro konkrétní významy, jako tomu je například i ve filmech Jasudžiróa Ozu) rozvíjí působivé pojednání o nemožnosti nahlédnout bolest a utrpení lidí, kteří o někoho přišli. Tato linie ve filmu pozvolna krystalizuje, aby se ve finále ukázala v plném světle, což dramaturgie podporuje faktem, že z úvodní spektakulárnosti směřuje postupně k intimnějším tématům (na rozdíl od úvodní bombastické rekonstrukce zemětřesení v roce 1976 je tragédie z roku 2008 zobrazena nepřímo skrze reakce postav na zprávy v televizi). (06.05.2011)

Matka může ze zhrouceného domu po zemětřesení zachránit jen jedno ze svých dvou dětí a druhé musí obětovat. Z toho vyplyne docela složitý čínský film o dvou osudových zemětřeseních, plný emocí a hezky popsaných postav, ale který poněkud kulhá na tempu i na logice. Matka, která by byla osudem donucena obětovat dceru, by ji možná mohla v šoku po katastrofě nechat ležet jako mrtvou před zbořeným domem, ale později by se určitě postarala o tělo a o pohřeb, nebo by hledala hrob. A hrob dítěte by jistě nemohl být vytvořen bez těla bez matčina vědomí a především bez těla - a mrtvé tělo nebylo. Navíc v komunistické Číně známé kolektivismem a tedy policejní kontrolou osob by se matka třeba i z odstupem času dozvěděla, že její dcera (zapsaná do školy pod pravým jménem) přežila; stejně tak úřady by asi nedaly souhlas k adopci bez ověření smrti pravých rodičů. Stejně tak adoptivní otec by se při zmizení dcery patrně obrátil na úřady s prosbou o pátrání... Protože film mne přes cituplnou story emočně nijak zvlášť nedostal, byl pro mne kromě zmrtvýchvstání Fang-deng paradoxně nejzajímavější lehce plakátový vývoj čínského hospodářského zázraku odehrávající se v pozadí života obou přeživších dětí. A taky jsem se naučil, že v Číně je smuteční barvou bílá... Trailer: http://www.csfd.cz/film/277784-kruta-volba/videa/ (13.05.2013)

Tak trochu čínská variace na Sophiinu volbu, na níž jsou zajímavé čínské reálie a vhledy do čínského způsobu života, který se zdá být exoticky jiný, ale v prazákladu je stejný jako všude jinde na světě. Film je nabitý emocemi, které, ať se podávají ve vypjatých až exaltovaných scénách, anebo naopak nečekaně střízlivě, vždycky působí přesvědčivě. (04.07.2015)

Veľké zemetrasenie, ktoré postihlo čínske mesto Ťan-šan je vo filme znázornené úžasne. Táto zásadná asi 3-4 minútová scéna vážne stojí za to. Triky Číňanom jednoducho vyšli na výbornú. Dej filmu je rovnako zaujímavý, horšie však dopadlo jeho prerozprávanie do filmovej podoby. V najsilnejších momentoch, kde by malo trhať srdcia na kusy, je akýsi chladný, hlavne tá krutá voľba-chlapec alebo dievča...Tu si to pýtalo pár minút navyše. Samozrejme v ázijských filmoch sa to s emóciami vždy trochu preháňa, takže príde aj na slzy. Neuškodí ani málinko čínsko-komunistickej propagandy, veľmi šikovne skrytej v podobe dvojice adoptívnych rodičov, ktorí sú vojaci z povolania a samozrejme veľmi sympatickí ľudia. Dlho ma sralo, že som sa o zemetrasení nedozvedel základné info (aká sila, koľko obetí? ) a čakal som, že to vo filme niekto spomenie. Nakoniec to spasil až samotný záver a číslo je naozaj veľké-240 000 ľudí. To je kurevsky silné zemetrasenie spracované v solídnom filme. 80%. (09.09.2013)

Následky otřesu sice byly natočeny s poměrně štědrým rozpočtem, ten však byl podle všeho investován hlavně do pečlivé výpravy, nikoli do okázalých diváckých atrakcí. Namísto katastrofického blockbusteru, u nichž se publikum obává o život postav a kochá se impozantními obrazy destrukce a zkázy, tedy Feng Xiaogang natočil víceméně intimní (melo)drama, které v jednom plánu přináší konzervativní poselství o rodinných hodnotách a ve druhém plánu tematizuje postupný hospodářský růst Číny, přičemž neopomíjí chválit vlídnou a ochranitelskou ruku státu, resp. komunistické strany. Ačkoli některým spolukomentátorům připadá emocionalita v tomto filmu přepálená, svým pojetím má mnohem blíže k víceméně umírněnému, "realistickému" vyjadřování západních kinematografií, nežli k typické asijské vypjatosti (kterou nicméně nevnímám automaticky negativně). Můžeme si ostatně všimnout, že momenty, které by lecjaký tearjerker využil k slzavým orgiím dojatých obličejů a tklivé hudby (shledání bratra a sestry), Xiaogangův film ze svého syžetu záměrně vypouští. (06.04.2014)