To

O poznání lepší osmdesátková amblinovka se vším všudy než horror; což je problém, jelikož to měla být stejnou měrou dobrá amblinovka jakožto i regulérní horror (přitom hudba tuto svébytnou dualitní dynamiku skvěle adresuje), ovšem jde spíše o temnou pohádku pro dospělé než o kombinaci "Gonnies versus Freddy Krueger". Jakkoli může jít o záměr, aby tam byl znatelný případný posun stylizace mezi dětskou a dospěláckou částí. Každopádně to kvůli tomu do značné míry působí jako celovečerní Stranger Things. Což je dost paradoxní s ohledem na že vycházejí právě z To a Stůj při mně. Nebojí se to tnout do problematických pasáží předlohy a přesto se věrně zachycuje pro předlohu stěžejní atmosféra pohledu party (skvěle obsazených!) přehlížených dětí na prahu puberty spojených bojem proti dospělými neviděnému primárnímu zlu. Spíše než na děsu se staví na všudypřítomné znepokojivé atmosféře, kde se za každým druhým rohem může (a nemusí) skrývat zhmotnění vašich nejniternějších strachů či co hůře, nemesis v podobě šikanují mládeže. V tomto ohledu bez výhrad. Problém nastává v momentě, kdy si Pennywise se svou kořistí pohrává; a to je na(ne)štěstí často. Skarsgård je sice naprosto výtečný (jakkoli zvažovaný Mendelsohn by dle mého byl ještě lepší), a speciálně to co dělá s hlasem či jeho "mrtvé" šilhavé oko jsou geniálně znepokojivé detaily, ale krom prologu ho nikdy nevidíme ve scéně, kde by zvolnil a zkusil se někomu ze Smolařů dostat do hlavy jinak než skrze bubáky. Buď po nich jde přepáleně naplno "uááá" geronimo způsobem a nebo není na scéně. Nic mezi tím, žádný plíživý postupně gradovaný strach z neznáma tu není. Veškeré scény zhmotněných nočních můr jsou sice intenzivní a některé i setsakra působivé a památné, ale nejsou ani ždibíček děsivé či dokonce strašidelné, jde prostě o akční atrakce za denního světla. Vše je strašně hrrr, že ve stopáži zůstalo jen a pouze to, co se nějak přímo (do)týká strachů některého ze Smolařů. A nic více. Žádná omáčka kolem, žádná scéna v rámci jejich rodin, nic s dospělými, žádné probdělé noci z prožitých traumat, prostě až na něco málo odkazů na kingversum nada. Je to ohlodané až do morku kosti. Ten morek je sice chutný, ale mírná pachuť promarněné šance na něco více než "pouze" nejlepší kingovinu posledních let po něm zůstane, ne že ne. Chtělo to holt krom té kosti i nějaké to maso na ní. (06.09.2017)

Tohle To bylo rozhodně lepší než tamto, ale že by To byla zas bomba tak to To není. Šáša PennisWife mě šukoval maximálně nemožným účesem, ale abych se ho bála, tak by musel víc přítápět pod kotel než jen votvírat hubu plnou žlutejch zubů a pouštět balonky. A že na sebe bral podobu toho, co nás děsí nejvíc? Tak kdyby na sebe vzal podobu kontroly z finančáku nebo propadlýho víza, možná bych se bála, nicméně na prdel bych si z toho nesedla. Křivá děvka, MáloMocnej nebo grilovaný ruce mě ale fakt netankujou. Dětští hrdinové hráli ale slušně a ta holka byla šukézní. Lekačky mě nelekaly, šukačky mě nešukaly a čuráček Henry byl ještě ubožejší kokot než v knize. Ale jako jo. Šlo to (14.09.2017)

Skratkovitosť bola v tomto prípade doslova nevyhnutná, pred filmom som nevedela, že to rozdelili na detskú a dospelácku časť, ale spravili dobre. Neviem si to predstaviť v jednom filme, ani keby mal dve a pol hodiny. S výsledkom som veľmi spokojná, len jedna vec mi nejde do hlavy a nevidím v nej žiadne využitie ani pre druhý diel - prečo z Mikea Hanlona urobili sirotu so zhorenými rodičmi? (27.08.2018)

Možná bych filmu mohla odpustit, že se rozhodl soustředit na pouhý bezvýznamový sled expozičních lekaček a děj řešit během poslední čtvrthodiny, kdyby tak strašně neoslabil a neponížil svoje dětské hrdiny. Knižní předobrazy jsou chytří, organizovaní, stateční a vyspělí hrdinové s komplikovaným zázemím a komplexními problémy. Tady je to banda zmatených řvounů bez morální síly. Bill Skarsgard je uvězněný v digitálních tricích a společně se vším tím řvaním nemá šanci předvést skoro nic. A kromě toho, že se tvůrcům nepodařilo vybudovat představu, co je Derry vlastně za místo a co dělá s lidmi a dospělými, si myslím, že posun děje z padesátek do osmdesátek nefunguje. (11.09.2017)

"Bohužel" se to může spolehnout hlavně na nekonečné charisma party skvěle obsazených dětí, než na invenční, intenzivní děs, třeba z ranku dvou dílů The Conjuring. Výsledek je tak hlavně velkolepou, barevnou coming-of-age empowering pohádkou, která se ani při eRkovém ratingu nechce příliš umazat, a při níž si lze jen domýšlet, co by s pasážemi denního strašení a strukturou vyprávění udělal Cary Fukunaga, nebo jak by vypadal plíživý, pro dospělé neviditelný děs třeba v podání Davida Roberta Mitchella. Také to má smůlu, že to přichází až po Stranger Things, které hrají na podobné struny nostalgie, osmdesátkových propriet a síly přátelství. Pennywise kvůli častým digi boostům trochu přepálený, neosobitý bubák. Finále dojemné. 65% (06.09.2017)