Válečný kůň

Film o lásce, dobrotě a koních, v němž i Velká válka působí mnohonásobně patetičtěji a moralistněji než ve všech protiválečných pamfletech let 20. a 30. V tom však paradoxně vůbec není problém, hlavní úskalí téhle jímavé podívané je Spielbergova absolutní záliba v povrchu. Ze záběrů mizí cokoli niterného, psychologického, vše přejímá sytá vizuální aranž. Lidé i koně jsou vysloveně rekvizitou v profesorské exhibici tvůrce. Momenty dojetí tak vždy a znovu narážejí na totéž - není to lidský (koňský) příběh, co nás dojímá, je to jen úctyhodná audiovizuální konstrukce, pod níž není (narozdíl od Stevenových slavných filmů) už vůbec nic, jen žánrové vákuum. To je prostě málo i na pohádku, kterou Válečný kůň je víc než čímkoli jiným. (20.02.2012)

Ještě mnohem víc nesnesitelný film, než jsem si vůbec troufnul dopředu předpokládat. Technicky samozřejmě v pořádku, ale dialogy je utrpení poslouchat, hlavní postavy nesympatické (všechny, přičemž ten hlavní teenage vidlák nejvíc), hnacím motorem příběhu jsem buďto náhody, nebo demence jeho postav a celé je to tak nechutně ušmudlaně patetické a kýčovité, že se mi z toho až zatočila hlava. Myslím, že ve skutečném životě se všude kolem nás odehrává spousta silnějších příběhů, takže tak nějak netuším, proč by měl mít někdo potřebu dojímat se nad tím, jestli se jedna kobyla znovu shledá s jedním nesympatickým mladíkem, nebo ne. A jako ... pokud se ve vážně míněném filmu zvíře vědomě a cíleně (!!!) obětuje, aby pomohlo svému zvířecímu kamarádovi, a lidi to tvůrcům žerou a dojímají se tím ... tak je na tomhle světě něco sakra špatně. Už dlouho mě něco takhle nevytočilo, dvě hvězdy za technickou stránku věci. Spielberg už bohužel není zárukou kvalitního zábavného mainstreamu. (13.01.2012)

Škoda, že Spileberg nenatočil tenhle film třeba před 10 – 15 lety, kdy byl ještě na vrcholu sil a chrlil jeden bravurní snímek za druhým. Válečný kůň postrádá eleganci a lehkost je starší tvroby. Nejsou zde ani jedinečné a nezapomenutelné scény, jichž dokázal díky své invenci nadělit větu filmu tolik, jako málokterý jiný. Válečný kůn je vlastně velice obyčejný. Zvláštní je i scénář, protože na to že má být hlavní hrdina kůň, je až moc prostoru věnováno všem lidem které potká. Film se mi tak zdál rozkouskovaný, nelineární a vůbec příběh možná dobrá látka pro knihu, méně však pro film. Dost mi nesedl ani Albert v podání Jeremy Irvina, ve Spielbergových filmech jsem zvyklý na zdatnější herce. No a hudba Johna Willamse je stejně obyčejná jako zbytek filmu. Pár záblesků filmového génia zde je, ale jsou rozmělněny tuctovostí. Rohodně však oceňuju práci s koňmi, protože ti když byli na scéně, okamžitě jsem zapomněl na všechny neduhy a kochal jsem se. (13.02.2012)

(1001) Toto je film, ve kterém má speciální detailní záběr běžící husa. A ne jeden. A jak jsem se dočetla, tak husa se jmenuje Harold. Osobně nechápu, jak může někdo, kdo si očividně dává práci se světlem a vzhledem obrazu, vytvořit něco, co absolutně postrádá atmosféru. -"A nebo si řeknou: Ta čepice se mi líbí, zabiju tě prvního." (10.01.2014)

Štefanovi na stará kolena už dočista jeblo a začíná pateticky řehtat do masitých obličejů osamělým padesátkám. Nádhera! Takový zoofilní kýbl kýčovitého hnisu, popisující ukrutnou a málem nenaplněnou!!! lásku mezi chlapcem a koněm, koněm a koněm, důchodcem a dvěma koňmi, dvěma jinými chlapci a koněm a znovu chlapcem a koněm na zteřelém, celulitickém, chlupatém a uhrovitém pozadí První světové války, by snad nevyblila ani Rosamunde Pilcherová. Což o to, oř je to ztepilý, že by mu i necitlivý divák okamžitě zatoužil vykydat podestýlku, nicméně obloha je příliš modrá, západy slunce moc do oranžova, oči hlavních hrdinů neuvěřitelně blankytné a rozkvetlé louky rurálního Irska mají tolik chlorofylu, že má jeden problém ovládat dávicí reflex, po těle mu naskakuje kopřivka a cloumá jím děsná chuť na koňský salám. A k tomu všemu je ten koní Einstein taková mozkovna, že by se i Lassie či Goro, bílý pes raději hanbou otáčeli načesnekovaní na cigánském rožni. Jen jsem čekal, kdy začne koník aportovat, dávat pac, tedy vlastně kopýtko, a šukat páníčkovi nohu! Takže, Štefane, myslím že už sis pár ohmataných prezidentů za tu dobu nažidil a těch sedm set padesát tisíc dolarů hrubého měsíčně by na nějakou tu nuznou penzi v chatrči v Karibiku mohlo téměř stačit, tak co kdybys už pomalu šel do důchodu? Nebo aspoň do prdele!! (13.01.2012)