Válečný kůň

Uff, očistec v podobě veledíla Pišty Špílberga, který už zřejmě ztratil i poslední špetku zdravého rozumu a soudnosti, pokud tedy kdy nějaké měl, byl skutečně nesnesitelný. V jednu chvíli jsem myslel, že chytrý koník začne hrát na banjo a zpívat nějakou jidiš romanci na téma nespravedlivého osudu mladých vojáků na západní frontě, ale Pišta, inspirován zřejmě úspěchem svého masakrálního pojetí vylodění v Ryanovi, si raději zahrál na krvavého Mela a švihnul si další krvavou scénu, tentokrát mezi krátery. A pasáž s ostnatými dráty a šíleným koňem? Zachránila mě. Musel jsem to přetočit dopředu, protože takovou sračku jsem fakt nezvládl. Pak se mi ztratily titulky a při jejich hledání jsem najednou byl na konci u happyendu. Díky, Pišto, za sračku roku, ale raději už táhni do prdele i se svou nenávistí k Německu (22.01.2012)

(1001) Toto je film, ve kterém má speciální detailní záběr běžící husa. A ne jeden. A jak jsem se dočetla, tak husa se jmenuje Harold. Osobně nechápu, jak může někdo, kdo si očividně dává práci se světlem a vzhledem obrazu, vytvořit něco, co absolutně postrádá atmosféru. -"A nebo si řeknou: Ta čepice se mi líbí, zabiju tě prvního." (10.01.2014)

Steven Spielberg v sedle! Stále. A tentokrát i doslova. Drží pevně opratě a... No dobrá, dobrá, už těch koňských přirovnání nechám. S Válečným koněm se to bohužel má tak, jak jsem si myslel. Mnozí diváci asi očekávali prvoválečný bitevní počin s nepřetržitou akcí, kamerou špinavou od bláta a krve, hromadami mrtvých... A přitom nevěděli, že Spielberg adaptuje knihu pro mírně odrostlé děti. Čili pro něj naprosto (v tom nejlepším slova smyslu) ideální látku. Na plátno ji převedl se vším všudy a pokud se film od Morpurgovy předlohy odklání, je to jen pro dobro věci (kniha je například psaná v první osobě a vyprávěná koněm, což znamená i to, že se v ní nedočkáme žádných bitevních scén, jako je ta neskutečně strhující zákopová, kterou ve filmu prožije Albert). Že jsou scény z Dartmooru pastelové a kýčovité až hanba? O to víc přece vynikne jejich kontrast s válečnými výjevy. Že důvěrný vztah Alberta a Joeyho v někom vzbuzuje smích? Copak vy jste nikdy neměli zvíře a nemluvili jste na ně celé hodiny? Neříká se tomu, co mnozí div že nenazývají "zoofilií light", náhodou přátelství? A právě o tom celý Válečný kůň je. Na přátelství je to přímo óda. Na přátelství lidí s lidmi, lidí s koňmi i koní s koňmi. Když člověk vidí, jak vojáci v různých uniformách pečují o koně s naprosto stejnou láskou, ani mu nemůže vadit, že Angličané, Němci i Francouzi nemluví svými jazyky, ale do jednoho anglicky... Vždyť jsou to všichni vlastně stejní lidé, které proti sobě poštvalo pár mocných otrapů, jimž se jednoho rána zachtělo rozpoutat válku. Ve filmu je řada silných a zapamatováníhodných scén (těch "bezstarostných", jako je orba nebo závod s autem, i těch "válečných", zejména útok kavalerie, větrný mlýn a špičková sekvence s koněm probíhajícím rozběsněnou "zemí nikoho" a završená stříháním drátů) a mně nezbývalo než se na ně spokojeně dívat, poslouchat božího Johna Williamse, takového, jakého ho mám nejraději, tu a tam se dojmout a v duchu tleskat. Stopáž jsem předem neznal, ale že celé to dobrodružství trvalo 150 minut bych opravdu nehádal. Tak rychle uteklo a tak krásně hřejivé nakonec bylo. (02.03.2012)

Jsou filmy, jejichž stupiditu může poměrně přesvědčivě překrýt jejich výborné řemeslné zpracování, bohužel naivitu, patetičnost a nervydrásající otravnost Válečného hnoje však nedokáže předčít ani prvotřídní práce audiovizuálních mágů Kaminského s Williamsem včetně zkušeného Spielbergova vedení. Kdybych to vzal kolem a kolem, mohu nejprve poukázat na zajímavost, že celý film je vyprávěn z pohledu koně, kolem něj se všechno točí a kolem jeho "individuality" jsou vystavěny, dá se říct, epizody o venkově, o válce, znovu o venkově a nakonec znovu o válce. Žádná z těchto rádoby epizod není samostatně uspokojivá a dohromady dává smysl pouze když přistoupíme na fakt, že kůň je zde povýšen na polidštěnou postavu s některými lidskými vlastnostmi a dokonce i lidskými emocemi. Něco tak nebesky stupidního, ke zblití lacinného a pro psychicky zdravého vyspělého jedince otravného, ba na pohled až ponižujícího jsem nečekal ani od krále rodiného patosu, Spielberga. Whore Horse je luxusně natočená sračka. 4/10 (03.03.2012)

vobec mi nevadilo, ze film obcas zachadza az do neuveritelne infantilnych vod (scena s agresivnou husou :D), ba priam naopak, rodinnost tohto snimku dokresluje celkovu atmosferu podmaniveho anglickeho vidieka a neskor tragickych rokov 1.svetovej vojny. Stopaz je mozno trochu prepalena, ale ked film uvidite podruhykrat, ak ho uvidite, pochopite, ze kazdy jeden zaber, kazda jedna scena ma svoje miesto. Aj napriek tomu, ze to uz nie je stary dobry Steven, ktory z vas dokazal vymackat emocie na posedenie, je to stale kus kvalitnej filmarciny, ktora ma svoje cestne miesto v dejinach kinematografie. Nuz, a scena, kedy anglicki a nemecki vojaci v zemi nikoho objavia Joeyho je vskutku nieco uchvatne. Dokazala ma rozosmiat, nahnevat i rozplakat zaroven. And that counts, right? (12.01.2012)