Dopis neznámé

Ojedinělý a jedinečný projekt propojující klasický Hollywood se starým kontinentem. Rozhodně jeden z těch filmů, které nešetří emocemi a pro svoji rafinovanou strukturu (či zacházení s detaily) si zaslouží opakovanou projekci. Pozorný divák si jistě všimne několika rysů upomínajících k Leanovu "Poutu nejsilnějšímu" (klavírní doprovod, režie, retrospektiva vyprávěná z pozice ženy, nenaplněná láska, motiv odjíždějícího vlaku…). 9/10 (20.08.2010)

Nádherný příběh o tom, jak je snadné zastoupit lásku něčím jiným. Naše paměť je svinstvo a hraje si s námi, ale to jen proto, že mi sami ani nechceme, abychom si všechno pamatovali. A tak dokážeme zapomenout i na to důležité. Celkem snadno, což tenhle film ukazuje s neskutečnou laskavostí. Láska je něco, co se nedá snadno zlomit, něco, co nedokážeme popsat, ale co tu je. Tohle je krásné poselství a v krásném podání. (08.10.2014)

(1001) Neuvěřitelně moderně působící snímek. Ještě také krásný, střídmý, smutný, výmluvný. Miluji třeba to, jak často jsou v obraze přítomná zvířata - andulky v bytě, na ulicích toulavé kočky, v zahradě domácí psi, husy a holubi na náměstí a potom samozřejmě koně všude v ulicích. Jak se kamera pohybuje konkrétním prostorem. Jak se Joan Fontaine dívá na Louise Jourdana (který zemřel dříve tohoto roku, na Valentýna, v 93 letech věku). A způsob, jakým Louis Jourdan nevidí Joan Fontaine. Naprosto výjimečný film, nejen ve své době, ale i ve všech ostatních, a zejména potom v žánru melodramatu. ♥ (28.04.2015)

Krása. Silný príbeh (koniec samozrejme prerevaný), výborná forma (kamera!) a film, ktorému sa postupne darí vymaniť sa zo svojej žánrovej škatulky a stať sa úžasným zážitkom. Spočiatku treba síce prekusnúť, že hlavní hrdinovia sú mimo (on je zmrd, ona tak trochu krava), ale keď to postupne začína chytať pod krkom, tak sa pred očami risuje nádherný kus filmovej histórie, ktorý emočným dopadom dorovnáva aj moje mimoriadne obľúbené Puto najsilnejšie. 10/10 (31.10.2020)

Zdá se být už tradicí, že každý rok začínám filmový festival v Karlových Varech nějakou tou světovou klasikou a že po jejím skončení skáču nadšením; myslím však, že to letos nebude jen proto, že mám všeobecně staré filmy ráda. Letter from an Unknown Woman má totiž - přiznejme si, že na staré filmy trochu netypicky - i poměrně silný příběh a dějový spád, zkrátka se pořád něco děje, příběh se posouvá kupředu a kvůli mistrně zvládnutým černobílým záběrům se na vše moc dobře kouká. Jedinou výtku tak ze své strany můžu mít k závěru, kdyby totiž tvůrci nezačali retrospektivně opakovat záběry a vše tak nějak rychle utnuli, pohnul by se mnou tento tragický příběh začínající dopisem s větou: "V době, kdy tyto řádky čteš, jsem už asi mrtvá," mnohem více. I tak se ale pro žádný film, který jsem v poslední době (a možná kdy) viděla, nehodí více označení "charming". [Viděno na MFF Karlovy Vary 2010.] (03.07.2010)