Super 8

Možná je to tím, že v současnosti intenzivně promýšlím vlastní postoj vůči světu, míru odpovědnosti, kterou k němu mohu zaujmout, ale před Super 8 dám vždycky přednost jakémukoli blockbusteru, který je něčím víc než jen opojnou hříčkou, který dokáže být přemýšlivý, aktuální a přínosný (podobně jako Zrození Planety opic). Pokud je pro Super 8 nějaký záběr skutečně emblematický, je to detail tváře hlavního hrdiny v závěrečné scéně, kdy se kamera pomalu přibližuje k jeho dobrodružstvím umouněné tváři, z níž vystupuje vědoucí úsměv a fascinací rozšířené oči. (Oči, které hledí na resuscitovaný klukovský sen.) Je to právě ten moment, kdy se na jeho místě octne každý, koho Abramsův staromilský stroj času přemístil zpátky do dětských let - nebo alespoň do doby, kdy s nadšením sledoval klasické spielbergovské fláky. Na tom samozřejmě není nic špatného. Tedy alespoň do chvíle, než si uvědomíme, že je to zároveň okamžik, kdy se film usvědčí z hrdelního protimluvu, kdy s definitivní drzostí vystaví na odiv svou rozpornost. <> <> Sám J. J. Abrams tvrdí, že Super 8 je především o tom (floskule, fuj!), jak se vyrovnat se ztrátou. A to tak, že přestaneme lpět na minulosti, která nás k oné tragédii váže, která nám nedovoluje se posunout dál a vést plnohodnotný život v přítomnosti. Toliko ukazuje právě finále. Aniž bych chtěl snižovat potenciální terapeutickou hodnotu, kterou díky tomu Super 8 oplývá, aniž bych toužil být přehnaně cynický, musím poslednímu Abramsovu dílu diagnostikovat povrchnost a pokrytectví. Film samotný se totiž minulosti bohužel nijak vzdát netouží a lavíruje na ní od první do poslední minuty. Vlastně rezignuje na jakýkoli tvořivý vývoj. A to je také důvod, proč se nikdy nedokáže postavit na vlastní nohy, proč zůstává váhavě rozkročený mezi svojskostí a spoléháním se na zbožštěné vzory (pietní nápodobou). Super 8 v podstatě trpí velmi podobným neduhem jako zaslouženě vysmívaná Světová invaze, akorát s tím rozdílem, že střet různých mediálním forem (filmu a videohry) a jejich vzájemné pohlcování bylo nahrazeno střetem osobností, které spolu nemohou vést rovnocenný dialog, neboť promlouvají z rozdílných časových období. (zbytek zde) (10.08.2011)

Super 8/10 aneb 80% solidní filmařina pro školáky. Toto sci-fi je skutečně spíše pro děti, což mu ve výsledku nejvíce ubližuje. Pokud by se to pojalo s ratingem 18, pak je tento film naprosto dokonalým, protože splňuje vše, co má správné sci-fi s mimozemšťanem obsahovat. Jenže je pro děti, takže mohutné mordy a temné mimozemské řádění nahrazuje dočasné zmizení, nekompromisně nasraný alien s touhou povraždit vše, co mu příjde do cesty je ve výsledku Ghandí i s jeho rozhledem a sociálním cítěním. Dětské postavy naprostým zázrakem neserou po úvodních dialogách, i když zde mají klasické hollywoodské (dospělé) uvažování i inteligenci. Jen ta Fanning občas nasere, když si ve svých 11 letech hraje na sexy a děsně cool, ale herecký talent, tak ten má stejně velký jako Peter North ejakulaci. Super 8 je neurážlivá a bavící záležitost, která by neměla pobouřit nikoho, ale zároveň neverbovat doživotní fanoušky. 80% (21.08.2011)

Je vidět, že nostalgie vážně dělá hodně, protože Abrams natočil svůj snímek jako evidentní poctu osmdesátkovým Spielbergovým rodinným sci-fi snímkům E.T. mimozemšťan a Blízká setkání 3. druhu. Nejenže s ním drží krok, ale minimálně, pokud jde o efekty, dostala se kinematografie zase o kousek dál, takže je to pro dnešního diváka lákavější podívaná. Takové vykolejení vlaku a následná katastrofa plná výbuchů a létajících vagónů musí přivést k nadšení každého fanouška efektní blockbusterové produkce. Přesto sklízí Abrams o poznání slabší ohlas a nemalé rozpaky. Přece jen, ve výběru námětů a režijního stylu se dnešní kinematografie posunula někam dál, spíš ke komiksovým a herním adaptacím. Po stránce režie Abramsovi nemůžu vytknout nic, má dobré oko pro casting dětských herců a taková Elle Fanning je slaďoučká do té míry, že vynachválit ji tak, abych vyjádřil své sympatie téhle mladičké herečce, znamenalo by to riskovat obvinění z pedofilie. Abrams umí dobře dětské herce i vést a má cit pro pečlivé dávkování napětí. Jenže co naplat, už jsem téhle produkci taky odrostl, a když jsem si nedávno znovu mapoval Spielbergovu filmografii, filmy jako Čelisti, Duel apod., byť jsou starého data, na mě fungovaly pořád stejně jako kdysi, ale právě Blízká setkání a E.T. mě vyloženě zklamaly, už to vážně není ono. Celkový dojem: 55 %. (23.06.2014)

Tak Abrams má solidně našlápnuto na post nového univerzála, který natočí cokoliv na vysoké úrovni. Super 8 není žádný nový ET (uf) a kdyby si odpustil přehnané digitální pasáže, řekl bych, že se nesnaží působit ani velkolepě. V podstatě je to jen komorní příběh kluka, jeho lásky a víry, že každý by měl odpouštět a nechat minulost být. Hlavní silou pro mě je tempo, které se stupňuje a od pomalejších prvních minut je závěr prostě skvělý a zvedá celek na ty slabší 4*. I přes nedostatek výjimečných momentů nemám dojem, že ta látka šla natočit lépe a poutavěji. PS: zombie-horor točený během filmu u těch závěrečných titulků člověka udrží velmi snadno:) (27.10.2011)

S osmičkou své první filmařské hrátky pro budoucí generace konzervovali jak Abrams, tak Spielberg. Záleží na vás, zda oceníte, nebo odsoudíte, že Super 8 budí pochyby, který z nich film ve skutečnosti režíroval. Sci-fi zápletka není zcela bezvýznamná, v zásadě ale plní pouze funkci MacGuffinu (do vyprávění symbolicky přijíždí společně s vlakem), který slouží vývoji postav a vztahů mezi nimi. Vyhrocené situace akcelerují proces dospívání, jež probíhá v návaznosti na protagonistovy rodiče. Joe musí přijmout smrt jednoho z nich a autoritu druhého, který mezitím pochopí, že může část zodpovědnosti ponechat na synovi (a tedy i slevit ze své přehnané přísnosti). Podobně jako v raných Spielbergových filmech s teprve dozrávajícími, v zásadě obyčejnými postavami, které se teprve tváří tvář neobyčejnému dobrodružství mění v hrdiny. Super 8 k filmům jako Sugarlandský expres, Blízká setkání třetího druhu nebo E.T. – Mimozemšťan odkazuje také situováním děje do malého amerického města nebo zájmem o rodinu, jejíž soudružnost představuje klíčovou podmínku happy endu. Abrams dokázal sedmdesátkové rodinné drama bezbolestně skloubit s akcí pro 21. století, třebaže v režírování dialogů neprojevuje stejnou zručnost jako během dynamických akčních sekvencí, kdy vůbec nevadí, že před neznámým nebezpečím o překot prchá parta děcek. Více než jiné filmy Super 8 potěší ty, kdo mají rádi filmy. Ne nutně jen ty Spielbergovy. Na filmové předstírání vtipně upozorňuje zejména během dobrých čtyřicet minut trvajícího úvodu, kouzelné poctě všem filmařům-amatérům (je to jen falešná krev). Úsměvná nostalgie, včetně zlehčování určitých „zákonitostí“ v dřívějších filmech stejného typu („Odkdy je tenhle šéf?“), ale prostupuje většinu scén. Je to Joe, protagonista filmu, kdo má v mikro-štábu na povel speciální efekty a masky. Vydává realitu za atraktivnější, nabízí, co život sám nepřináší. Což, jak dobře víme, filmy dělají. Není ovšem od věci nechat si to čas od času připomenout těmi, kdo filmy dělají. 80% Zajímavé komentáře: POMO, Marigold, Lavran, novoten, rowdys, mcb, kestrel (10.09.2011)