Cosmopolis

Predlohu napísal Don DeLillo, ale inak budete mať z Cosmopolisu pocit, že je adaptáciou nejakého Dickovho románu, ktorý napísal poriadne zdrogovaný a pod vplyvom skupiny ľudí, neznášajúcich už len z princípu systém. Davidov rukopis možno ani nevysledujete, možno len tá zbraň je dizajnom divnejšia, ale inak je to film sám pre seba. A to doslova, pre divákov totiž nie je. O tej vyprázdnenosti dialógov to je a ja chápem, že to nemusí nie že každého baviť, ale že to nebude baviť skoro nikoho. A možno sa nikomu ani nebude chcieť premýšľať nad Ericovou zbytočnou snahou o dokonalosť a realitou asymetrie. Ono totiž okrem iného bohatstvo a chudoba tu budú vždy. K symbolike asymetrie tu slúžia jeho gule a predhipsterský zostrih jednej polovice hlavy. Mne to celé tak nejak sadlo. (13.05.2017)

Pattinsona teda opravdu nemám ráda, ale jak jsem se už párkrát přesvědčila, tak hraje v zajímavých filmech, proto jsem dala šanci i tomuhle. No, vydržela jsem asi tak hodinu a dál už ani minutu, tak pitomej film už jsem dost dlouho neviděla. Tam nebylo vůbec nic, ani děj, ani zápletka. To se teda jen tak nevidí. 1* (09.08.2013)

Strašně divný film utopený v dialozích, které působily jako z jiného světa. Celá závěrečná sekvence s Paulem Giamattim mě přinutila vzdát se a vypnout mozek. Já vím, že jde o adaptaci knihy, ale stejně jsem měl pocit, že si Cronenberg při psaní scénáře šlehl notnou dávku LSD, protože aby v jedné větě se hovořilo o klesajícím juanu a asymetrických prostatách...? Fakt nevím, co si o tom myslet. Každopádně pochvalu si odnáší Robert Pattinson, který je ve své roli precizní a jeho výkon (hlavně na začátku) mě přesvědčil, že sledovat jeho hereckou kariéru bude zajímavé. (05.07.2012)

Cronenberg ve své další adaptaci literární předlohy předkládá zvráceně uhrančivý pohled na dekadenci kapitalismu zosobněného mladým finančním géniem. Svět viděný ze sedadla limuzíny je redukovaný na neustálé utvrzování vlastní moci a slasti z kontroly. Jednotlivé zastávky a jednání fascinují svou absurditou, když se spájí zcela virtuální sféra čísel a informací s groteskně reálnou tělesností a pudovostí postav. Hledání smyslu a motivací je zde nutně odsouzeno k marnosti, protože vše podléhá pouze rozmarnému postoji "because we can". Proto také masová demonstrace vyvolá maximálně lehké hnutí brvou, zatímco věci jako diagnóza asymetrické prostaty, výkyvy čínské měny či nepodmanitelnost nové manželky, které nelze zasadit do jasně definovaných grafů a struktur, vedou k dalekosáhlému rozkolu. Přes hrstku silných a významově košatých scén zůstává filmová "Cosmopolis" jen načančanou ilustrací, která trpí výraznou nadmírou textu. Ve výsledku tak funguje spíš jako příliš dlouhá upoutávka na literární předlohu než soběstačný film. (23.06.2012)

Psychického času zhruba čtyři hodiny záchodového filozofování, které Cronenberg místy shazuje, ale po většinu filmu jej prostě jen nechává monotónně znít, což je tak otupující, že zřejmě ztratíte chuť si jakékoli sdělení vyslechnout (třeba i sdělení, že nám nic sdělováno není). Pro potvrzení, nebo zpochybnění dojmu, že jde o nejplytčejší a nejméně atmosférický z Cronenbergových filmů, budu potřebovat druhé zhlédnutí, k němuž se ale během následujících mnoha týdnů stěží přemluvím. 50% (04.08.2012)