Strýček Búnmí

Weerasethakulov návrat k tomu čo na ňom zbožňujem. Rozvetvenie hlavnej dejovej línie na menšie príbehy, sny, návštevy nadprirodzeného + členitá forma rozprávania, raz je to konverzačka, inokedy je to meditatívne( putovanie lesom za smrťou) a pritom je to stále vysoko informatívne a zasadené do pre mňa veľmi obľúbeného prostredia lesnej samoty. Búnmí je úvahou nad životom a snami. Všetko to, čo v našom živote tvorí dôležitú úlohu tu má zastúpenie v podobe postavy, ducha, príbehu, alebo miesta. Všetko v tomto svete nedáva úplne jasný zmysel, hoci všetko je nám do určitej miery povedomé a známe. Film, ktorý sa zapamätá. Na konci pri scéne opustenia svojej telesnej schránky som uvažoval nad plným počtom. (26.07.2016)

A tak se princezna stala rybou. Rybou vousatou. Ambivalence pocitů je příliš různorodá od nadšeného meditativního rozjímání, zamyšlení, úsměvů, zděšených výrazů z viděného, po nudné, zdlouhavé a stereotypní pasáže. Takže film nedokážu rozumově (i pocitově) bodově ohodnotit. Takže volím obligátní zbabělou střední cestu. [Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií] (04.04.2015)

Něco pro fanoušky těch nejnečitelnějších lynchovin, se dvěma rozdíly: 1) Chybí euroamerické neurózy a tlaky, realistické i fantaskní scény plynou v samozřejmé harmonii světa lidí, zvířat i duchů (místy jsem pomyslel na Mijazakiho); 2) Mysteriózno, které u Lynche stojí na vesmíru jedné – Lynchovy – hlavy, je tady podepřeno tradičním systémem, který je pro neznalého Evropana sice zrovna tak neprůhledný, ale přesto je z filmu cítit jeho pevná struktura a kořeny; vzniká konejšivý pocit „ať to znamená co chce, takhle je to správně“, nejsou cítit žádné „inťošské naschvály“. Co si z toho berou Thajci či znalci thajských hororů, netuším a tušit nepotřebuju, mně stačí, co vidím – smířené (a dočasné?) odcházení jedné duše z tohoto světa v asociativních souvislostech. (01.07.2013)

Velmi atypická podívaná o reinkarnaci a umírání. Tenhle thajský koprodukční meditativní snímek se vymyká zažitým diváckým očekáváním i jakýmkoli žánrům. Je to zvláštní film, na který nelze aplikovat racionální měřítka a který vyžaduje trpělivost a bezpředsudečné přijetí. Výsledný celkový dojem se ale nakonec stejně bude ve většině případů odvíjet od individuálního diváckého vkusu - u mě osobně z toho vyšel poměrně příjemný divácký zážitek, podpořený mj. tím, že jsem film mohl vidět v původním znění s titulky. Necítím potřebu podrobovat tento film nějakým zbytečným interpretačním analýzám, mnohem spíše by mě zajímalo, co by na něj řekli rodilí Thajci - strašně by mě zajímalo, jestli by se jim to líbilo, nebo ne. Kdo ví, možná by se nechali slyšet, že je to strašná blbost (?) :-) (26.12.2012)

Při tomhle neobvyklém kousku je třeba se hluboko ponořit do meditativní nálady a nechat sebou proplouvat poklidný rytmus snímku. Většina z nás je totiž až příliš nasáklá západní kulturou aby mohla tento typ filmu plně vnímat automaticky bez nějakých problémů (např. pocitu nudy). Když se vám toto naladění a odprostění se od všeho (na západě) zažitého podaří, není problém si Búnmího užít. Mně se to alespoň podařilo. (01.04.2011)