Rodina je základ státu

Road movie jako útěk před policií, jako rodinné drama, jako kousavá satira o světě, kde se přeci všichni chovají jako svině, tak proč se nepřipojit? Robert Sedláček snad točí čím dál zajímavější filmy a tenhle je ještě lepší než televizní Sráči. Také Igor Chmela dostal skvělou roli a předvedl, že je lepší herec, než jsem si kdy myslel. Jen tak dál! (28.12.2011)

Není zdaleka tak radikální jako předchozí Největší z Čechů. Pověstných Sedláčkových "zcizováků", které tak zábavně znepokojují a matou široké spektrum diváků, je zde mnohem méně. Jedná se tudíž asi o divácky nejpřístupnější (když nepočítám televizní Sráče) a "nejnormálnější" film. Osobně mě docela iritovala hudební složka - už od úvodní písničky Lenky Dusilové. Pořád je to ale hodně dobré a zajímavé, takže určitě stojí za zhlédnutí. (02.08.2011)

Konečně silný autorský film vypovídající něco podstatného o současné době, o marasmu kolem a uvnitř nás. Narozdíl od všech těch tendenčních Hranařů a přehnaně manýristických ,,ulovených miliardářů" se Sedláček dovede držet podstatných vodítek a jeho motivací není jen tupá nabroušenost (jako v případě Hranařů) nebo intelektuální opovržení či sarkastický škleb (jako v případě Ulovit miliardáře), takže jeho zpráva o stavu republiky přináší popis kolektivně tušeného, přesto však umělecky zatím jen zřídka (a dosud spíše neúspěšně) pojmenovávaného. Sedláček vyniká absolutním pozorovacím talentem ,,U nás ve školství je krize furt, takže svět nás konečně dohnal." a umí si pomoci silnou paralelou či rovnou zaštítěním se mravní autoritou minulosti (Masarykův výrok v titulu, inscenování scény vědomě či nevědomě odkazující k Passerovu Intimnímu osvětlení či použití sakra nadčasové Ukolébavky Karla Kryla...), dovede se vyjadřovat působivě a pojmenovávat precizně a především, již z charakteru a podstaty jeho předešlé tvorby, nebojí se a chce se angažovat. Narozdíl od mnoha jiných českých tvůrců. Trochu problém je jen vizuální podoba celého snímku, nemohl jsem se totiž celou dobu zbavit dojmu, že se dívám na televizní film, což je nejspíš způsobeno malým rozpočtem. Osobně bych také vypustil scénu s bizarní plastikou, s kozou a se synem v kimonu, přijde mi to jako přespříliš levná metafora. Vyváží to ovšem silné symbolické scény (loď s ohňostrojem plující po setmělé řece, umírající pes v lese...). Přes tyto výhrady totiž cítím, že Sedláčkův film je skutečně silnou autorskou reflexí dnešního status quo Česka, navíc, narozdíl od výše zmiňovaných tématicky spřízněných filmů, Sedláček nikdy explicitně nevyřkne soud a nechává diváka, aby si svůj postoj k hrdinům (především tedy k tomu hlavnímu a jeho vině/nevině) udělal sám, což je fakt velmi chvályhodný, byť jistý ironický podtón pana režiséra pozorný divák cítit musí, už jen třeba v té masarykovské paralele v názvu filmu... (03.03.2012)

Bezesporu je Sedláček z jedním nejzajímavějších či možná nejlepší český filmař. Rodina základ státu je toho důkazem, po technické stránce od kamery až po střih u nás nic lepšího nenajdete. To samé výběr tématu, nebojí se ukázat nepříjemnou pravdu o současnosti a postavit ne úplně kladného hrdinu do hlavní role. Jenže malý rozpočet mu zabraňuje vybočit z průměrnosti ve srovnání se zahraniční tvorbou.70% (07.03.2012)

Chválit Sedláčka jen proto, že "ostatní" točí ještě mnohem horší filmy, opravdu nebudu. Líbila se mi obrazová i zvuková složka, nikoliv ta obsahová. Přes všechna ta vychvalování jeho postavy a hlavně jejich dialogy nejsou celou dobu přirozené, pět minut života pokazí jedna blbá věta (za všechny hned v úvodu lakonické konstatování vyšetřovatele o bratrově cukrovce a vlastním "nedostatku cukru"). Vadí snaha za každou cenu šokovat/pobavit (české filmové nadsazování), Libor se má na kopci ožrat a ne vykládat do rozhlasu, který jak na potvoru je připraven na vysílání, takže na počítači stačí zmáčknout jedinou klávesu (že by enter?). Nejhorší jsou pak ty stupidní oslí můstky ve scénáři (holka nemůže do zahraničí, protože má epilepsii), které naznačují, že není snadné natočit příběh o tom, jak tatínkovi hráblo. (24.05.2012)