Long Live the Family!
Režie:
Robert SedláčekScénář:
Robert SedláčekKamera:
Petr KoblovskýHrají:
Igor Chmela, Eva Vrbková, Martin Finger, Monika A. Fingerová, Simona Babčáková, Jiří Vyorálek, Jan Fišar, Jan Budař, Marek Taclík, Marek Daniel (více)VOD (5)
Obsahy(2)
Když vám hoří půda pod nohama, není nad rodinný výlet. Libor (Igor Chmela), bývalý učitel dějepisu, který dosáhl vysokého manažerského postu ve významném finančním ústavu, si řadu let spokojeně žije společně se svou rodinou v luxusní vile na okraji Prahy. Bezstarostný život ale netrvá věčně a na povrch začnou vyplouvat machinace s penězi klientů týkající se celého vedení banky. Libor se následně ocitá pod dohledem policejních vyšetřovatelů, kteří mu začnou tvrdě šlapat na paty. Snaží se uniknout před hrozícím vězením a oddálit osvětlení celé situace své nic netušící manželce (Eva Vrbková). Rozhodne se tak pro netradiční útěk, kdy pod záminkou společné dovolené odveze celou rodinu na jižní Moravu. Prchání před spravedlností se stane cestou plnou hledání ztracených vztahů nejen mezi „uprchlíky“, ale také s jejich spolužáky z vysoké školy (Jiří Vyorálek, Simona Babčáková), které náhodou potkávají a kteří žijí své „obyčejné“ životy v okresním městě. Po krátké době ale policie odhaluje další souvislosti včetně místa, kde se rodina nachází, což odstartuje skutečné rodinné drama a stále se zrychlující cestu – útěku před spravedlností i pod povrch vztahů v rodině. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (375)
Bezesporu nejzralejší a nejzásadnější Sedláčkovo dílo, byť (opět) není bez chyb a lehkých rozpaků. Předně nutno vyzdvihnout, že se konečně jedná o režisérův film se světovým ksichtem. Kamera je vynikající, práce s předkamerovým prostorem komplexní, přirozená a zneklidňující (v kontextu českého film působí scény s umírajícím psem či ohňostrojovou lodí na řece Moravě jako zjevení z jiné galaxie), zvuková stopa není upajdaným doprovodem, ale místy diktuje náladu záběrů. Stále zůstávají platné následující věci: a) Robert Sedláček je zřejmě jediný český filmař schopný natočit film o současnosti jako kritickou satiru, která není trapná, křečovitá či žlučovitá. b) Robert Sedláček je jeden z mála českých filmařů, kteří dokáží propojit autentické vystupování s jistou formou teatrality, takže v jeho filmu koexistuje civilní komedie a psychologické drama. c) To, co Robert Sedláček o současnosti říká, je přesné, uvážené a precizně formulované. Jeho poslední film je nejkomplexnějším pokusem uchopit mezilidské vztahy v krizí zmítané společnosti. To, že sleduje vše z perspektivy rodiny, dodává jeho výpovědi na naléhavosti, přitom však nijak nenutí divákovi hotový názor (a to včetně osoby hlavního protagonisty, který je otazníkem až do konce). V Sedláčkově nazření české liberálně-kapitalistické společnosti je něco skličujícího, přitom do očí nebijícího, něco, co vyplývá z děje přirozeně a nemusí se tomu pomáhat kladivem (pomněme Vorlova miliardářského amoku). Některé scény jsou navíc brilantně postavené a napsané. Jiné trochu vyčnívají a celkový koncept filmu je volnější a bodřejší než zdrávo, což trochu podkopává nohy celistvějšímu ladění. Ale na to sere pes. Po análních sondách do tlustého střeva českého maloměšťáka je tu konečně řez. Takřka sagitální. P.S. Navíc film, v němž provařené ksichty českého filmu hrají jen druhé housle a muziku tvrdí výrazně kvalitnější "divadelní" garda v čele s mrazivě přesným Chmelou a ledabyle perfektním Fingerem. ()
Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne či voda dojde. Tímto lidovým rčením lze vyjádřit osud jistého manažera v roli možná poněkud naivního, ale také i chtivého a přiživujícího se bílého koníka šéfů nejmenovaného finančního ústavu, jakých je v té naší, tunelářům přívětivé, zemičce mnoho. Rozhodněte sami, zda na první pohled docela sympatický, svou rodinu milující a vzdělaný Libor bude vaší kladnou či zápornou hereckou postavou. Udělejte si sami názor, zda věta "dělal jsem to všechno především pro vás, aby jste se měli dobře" obstojí v pozadí činů, které doprovází. Udělejte si sami názor, zda role "mrtvého brouka" - tedy role Liborovy manželky, která pohodlí a bohatství ráda přijímá a "pro jistotu se raději na nic neptá" není také spoluvinná. Vlastně oba, Libor i manželka ví, že něco není v pořádku, ale z pohodlnosti a strachu o své dobré bidlo proti tomu nic nedělají, ... a PAK, pak se ucho utrhne. Dobré, pane Sedláčku, to bylo fakt moc dobré, i když poněkud chladné a odtažité. Jó, a policajti pane Sedláčku nejsou vždy takové gumy, jak je zde prezentujete. Mějte prosím k lidem, kteří nám pomáhají a chrání nás více respektu. Ti řadoví si nezaslouží despekt. Natočte film o korupci těch vysoce postavených policajtů a o jejich závratných odměnách na úkor právě těch řadových, kteří to všechno za ty nahoře odmakají!!! To bych Vám vřele doporučil. Mohl by se jmenovat např. : Pomáhat a chránit všechny zkorumpované" či" Korupce je základ státu". ()
Nejsmysluplnější porevoluční český film, který se nezabývá ani válečnou ani totalitní tématikou a přesto funguje, neuvěřitelné! Ačkoli se i v tomhle přípádě jedná o vážné téma prohnilosti naší společnosti, je kladen velký důraz na postavy a jejich lidskost. A ta rodina v tomhle filmu opravdu funguje. K hercům není co dodat, tam se snad našli všichni a všichni mě bavili. Každá scéna, i ta divná s tím chudákem psem, tam patří a má svůj důvod. Ovšem vrcholem filmu je ta neuvěřitelná část ve Strážnici, kde padá co slovo to perla:-) Celkově to moc dobře funguje a otevřený konec tomu sedí jak hrnec na ... Líbí se mi hudba, písnička Lenky Dusilové "Smiluje" je uhrančivá, výprava po vlastech českých je taky fajn atd. Po dlouhé době jsem si vychutnal český film se vším všudy. ()
Pro mě těžko hodnotit, Sedláček je moje srdeční záležitost. Ale tady jsem si s ním sedl nejméně, přitom jeho asi nejangažovanější film. Snad ve mně časem uzraje. 19.3.2012 Už sme si sedli, po x-tým shlédnutí je to hlavně silný film, s aktuální a nosnou myšlenkou. Takovýc filmů, které neuhýbají, by mělo být víc. ()
Galerie (35)
Photo © Bontonfilm
Zajímavosti (11)
- Film se natáčel v květnu a v červnu 2010 a ovlivnila ho nepřízeň počasí, zejména povodně na Moravě. (Ded@M@tes)
- Natáčení probíhalo na různých místech v okolí Prahy – především v Pyšelích a Černošicích, a dále na jihu Moravy – například v prostředí poutního Velehradu. (POMO)
- Film proměnil čtyři z osmi nominací při druhém udílení Cen české filmové kritiky za rok 2011. Snímek se stal filmem roku a bodoval i v kategorii režie, scénář a ženský výkon ve vedlejší roli, kterou získala Simona Babčáková. (Caminzind)
Ne že by film rezignoval na společenskou kritiku, jen ze všech snímků tohoto režiséra nejvíce ctí žánr(y). V popředí stojí příběh, nikoli společenské motivy; ty jen zlehka probublávají skrz dění (ale o to více na ně slyšíme). Nejvýraznější složku "Rodiny" totiž tvoří humor. A to humor mnoha odstínů. Někdy je poťouchlý, jindy absurdní, často hořký a sarkastický, ale také něžně poetický nebo chápavě lidský (pozor, nezaměňovat s termínem lidový)."Mami, taťka mluví z rozhlasu!" Tequilové noční rozjímání na téma "Jsem svině, když pomáhám sviním?", které hlavní hrdina, z korupce obviněný manažer Libor, pronese uprostřed noci do tlampačů obecního rozhlasu, v sobě nese tragiku i humor. Když pak ale jeho rozespalá malá dcerka zatahá maminku za rukáv se slovy: "Mami, venku mluví taťka z rozhlasu!", dostane celá fraška zase úplně jinou náladu.Ostatně právě intimní rovina rodinného života, všechny ty zdánlivě nepodstatné postřehy a detaily jsou tím, co je na Sedláčkově novince to nejcennější. Živočichopis společnosti režisérovi jde, o tom už nás přesvědčil mnohokrát, ale osobní prožitek z nás naposledy vymáčkl, když natočil Pravidla lži. A to už je něco let! Jsou to vlastně jen momenty: rodinné přespávání v provinčním hotelu, kde cvaká radiátor ("Kdo má v tom rámusu usnout?!), (ne)povinné poznávání vlasti, zpívání v autě, filozofování o konci světa nad slivovicí ze zavařovaček... Přesto mají zcela nezpochybnitelné kouzlo – na rozdíl od scén "drsných" výslechů a salonních konverzací, jež nám chtějí zvěstovat prohnilost systému, ale vyznívají naprázdno. Otec rodiny si zprvu hraje na to, že si prostě jen tak vyrazili a dohání, co jako každý správný workoholik zameškal: vztahy s manželkou, dětmi i kamarády. Návštěva u bývalých spolužáků z Moravy (Jiří Vyorálek, Simona Babčáková) se tak ukáže být nejen vítaným azylem, ale i "nastaveným zrcadlem" a spouštěčem skrývaných emocí. Dokud jen popisuje, funguje perfektně – tíživý strach z budoucnosti, bezmoc, nervozita, tedy emoce, jež prožívá pronásledovaný hlavní hrdina, se přenáší i na diváka, a i když ho tvůrci nijak neobhajují, podvědomě mu začne držet palce. Naopak tam, kde se uchyluje ke schématům – zásadoví, ale nešikovní policisté, bezruká justice, "čistý" venkov – přichází příběh o sílu a věrohodnost. Zůstává jen teze a teze do dramatu nepatří. Natož pak do roadmovie. Ústřední dvojice hraje dobře, obzvláště Chmela modeluje Libora jako sympaticky normálního člověka: jeho rejstřík zahrnuje hysterii i vnitřní neklid, bolestínství i schopnost sebeironie, citlivost i obhroublost, statečnost i zbabělost, zkrátka vše, co je vlastní bytostem chybujícím, nikoli však zatraceníhodným. Naopak detektivové, kteří jsou mu v patách, představují jedno velké klišé: svatá dvojice a udeřivší matka spravedlnost v jednom.Simona Babčáková v roli rázné spolužačky Lenky, která žije šťastný, i když ne zcela naplněný život na venkově, jiskří jako vždy a etudy z jejího manželského života s rezignovaným Jiřím (Jiří Vyorálek) jsou vděčné a tak trochu krasosmutné. Jejich účinek však kazí svatozář, kterou Sedláček nasadil všemu a priori nepražskému, prostému a nesnobskému; jako by se právo na štěstí a spokojenost odvíjelo výhradně od výše konta. Na tuhle strunu ostatně chvíli drnká i závěr s absurdní honičkou na pozadí katalogově dokonalé svatby. Do očí bijící klišé však naštěstí režisér včas zarazí, a loučení tak proběhne v roztomilém duchu grotesky, která ústí v úsměv a vzkaz, že rodina skutečně JE základ všeho. Tedy kromě toho prohnilého zkorumpovaného státu. () (méně) (více)