Tady to musí být

Hypnotický snímek o jednom přestárlém dítěti, které se rozhodlo hledat samo sebe. Sean Penn opět rozšiřuje sbírku rolí o jednu smutnou, komickou a úchvatnou. A když Pennův Cheyenne otevře pusu, co slovo, to perla . Těšila jsem se na každé jeho slovo. Skvělý film s koncem, který mi do celého vyznění filmu nesedí a kazí mi dojem. Cheyenne možná dospěl, podle mě, ale za to zaplatil svou jedinečností. (03.05.2012)

Paolo Sorrentino natočil svůj další ,,božský" film, ryzí postmoderní spletenec ,,příběhu Roberta Smitha", tedy sluší se říci fiktivního Roberta Smitha, i když jeho okopírovaná image a frekvence výskytu příjmení Smith ve filmu (byť je obdobou českého Nováka) odkazuje ke kultovnímu frontmanovi The Cure až podezřele přímočaře. Nedá se ale říci, že jde o mystifikaci, jen o příznačně postmoderní synkretismus vlivů. Melancholický film o dospívání přestárlého rockera, zprvu tak trochu jako Odnikud někam Sofie Coppoly, fikční světy Sorrentinova filmu jsou vystavěny natolik originálně, že drama o vnitřní vyprázdněnosti života rockové hvězdy/celebrity je záhy vystřídáno road movie o cestě za smířením se s vlastním otcem, což se posléze změní v nefalšovaný lov na válečného zločince. Některé scény a obrazy pak dokonce mají až surrealistický nádech. S hudební tématickou provázaností je pak logická přítomnost klipové estetiky a jeden hudební videoklip (David Byrne) je pak ve filmu přímo obsažen. Zmatení žánrů je však vystavěno na starém dobrém postmoderním principu hry, hry s divákem. Sorrentino na nás snad z každé scény pomrkává a usmívá se (byť možná trochu posmutněle). Rafinovaná je skrytá dualita způsobu a kvality života dvojice otec - syn, neboť něco je opravdu špatně, když někdejší oběť holocaustu žila vnitřně ,,kvalitnější" život (byť by byla jeho motorem pouhá pomsta) než rocková hvězda... Hlavním kladem a důvodem, proč film vidět, je jednoznačně Sean Penn, jehož herecká kreace je skutečně fascinující. Cheyenne alias Robert Smith je opravdu neobyčejně bizarní rolí a dobře zapadá do kontextu rolí, které Penn preferuje... Brilantní kamera a nádherná hudební stránka, Tady to musí být je oslavou zašlé slávy ikon rockové hudby a zároveň vysoce uměleckou výpovědí o vyprázdněnosti našich životů. Velmi osobité a originální spojení... (10.07.2012)

Naprosto nepředstavitelná role, naprosto nepředstavitelný herecký výkon Seana Penna, naprosto nepředstavitelná pointa. To vše nabídne tenhle snímek. Na začátku byste ani možná nečekali road movie za poznáním vlastního smyslu života, ale je pravdou, že Cheyenne už na začátku snímku vykazuje nějakou alespoň minimální touha udělat něco jinak. A tady je všechno jinak. Obrovskou poklonu a uznání si zaslouží samozřejmě Penn, jeho "one man show" je tu vskutku brilantní. Jen bych ocenila trochu větší prostor pro myšlenkové pochody hlavního hrdiny, scénář má trochu rezervy. (13.07.2012)

Na This Must Be the Place jsem se velmi těšila, ale i přestože začátek vypadal slibně, nakonec mě zklamal, neboť části, které se mi nelíbily, převažovaly nad těmi, co mne zaujaly. Snad to bylo zčásti způsobeno mou únavou, ale jistě i zmateným způsobem zpracování, neboť jsem mnohdy nechápala, co se právě děje, kdo je kdo a proč Cheyenne vyhledal zrovna tyto lidi. Také mám trošku problém se samotným Cheyennem, kterého Sean Penn ztvárnil ne jako sympaticky divného člověka, ale spíše jako nepříjemně divného člověka a pokud si neoblíbím hlavní postavu, pak mě většinou pořádně neosloví celý film. Díky vzhledu hlavní postavy, připomínajícímu Roberta Smithe, jsem očekávala alespoň dobrou hudbu, která by zážitek bezpochyby zpříjemnila – docela dobrá hudba tam sice byla, ale čekala jsem, že trochu více zabrousí do mého oblíbeného stylu. A poslední, co vytknu, je posledních pár minut, které mi připadaly jako propagace konformismu. Hodnotím tak vysoko, neboť si nemyslím, že by film byl špatný, naopak určitě najde své příznivce, za sebe však nemohu doporučit. (28.04.2012)

Uhrančivě odvyprávěná a nepředvídatelná road-movie, která sice občas zabředává do příliš meta vyjadřování a "nadherectcí" Seana Penna, ale každým záběrem současně prokazuje, že Paolo Sorrentino je jedním z nejzajímavějších filmařů tohoto století. Hlavní postava, plahočící se skrze dogmatizovaného ducha amerického prostředí za morálním porozuměním, nám nakonec přiroste k srdci, což by se nikdy nemohlo stát nebýt precizních proměn nálad a tempa v závislosti na pocitech hrdiny a také vyvážené dávky absurdity. Místy se sice zasekává a ztrácí poutavost, ale celkově film zanechá velmi silný dojem... A opět mě potěšil také skvělý Shea Whigham ve vtipné vedlejší úloze. 80% (02.01.2020)