Tady to musí být

Gotická Amelie z Montmartru. Sean Penn síce vyzerá fenomenálne, ale doteraz som sa nerozhodol, či jeho herecký výkon bol skvelý alebo otrasný. Cheyenne je vizuálne jednoznačne inšpirovaný Robertom Smithom no jeho čudné pohyby a reč sú niekde medzi Michaelom Jacksonom a sfetovaným Stevom Strangeom. Napriek tomu, že ide o originálnu (a vzhľadom na nazi tému) relatívne zábavnú road movie, oveľa zaujímavejšia je prvá časť v Anglicku, ktorá je o Cheyennovi, kým zvyšok je o jeho konflikte so svetom. A zďaleka najlepšou scénou je dialóg s Davidom Byrneom. (31.07.2018)

,,AŤ UŽ SE STANE COKOLIV, VZPOMÍNKY BUDOU VŽDY SOUČÁSTÍ ŽIVOTA“..... /// Divnej, divnej, divnej ... film. Zasraná (bejvalá) rocková hvězda a její zamejšlení nad sebou, svým tátou... žádný vzpomínky na narvaný sály, nohy ,,do praku“ či tuny koksu, plno prázdnejch myšlenek či (chcete – li) filosofie myšlenkový intimity. Pomalej film s fantastickým Seanem Pennem, u nějž jeden fakt neví, jestli je v depresi nebo se nudí. Pičovina, na který je něco tak podivně zajímavýho (třeba kamera...), že se to nedá jen tak vyhnat z palice. Možná uhrančivá podobizna rockový verze Střihorukýho Edwarda, možná ta ležérnost se kterou poodhaluje to, co ukrejvá pod rtěnkou a make-upem. Rozhodně mi v hlavě neuvízla žádná myšlenka a ani muzika mě nerajcuje. Tak co to jen může kurva bejt??? Třeba na to přijdu příště. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Ujíždím na Talking Heads. 2.) Chcu poznat chlapa, kterýho napadlo přidělat ke kufrům kolečka. 3.) Thx za titule ,,Pyverrn“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (15.03.2012)

"Home - is where I want to be / But I guess I'm already there". Tuhle naivní melodii zpívali kdysi Talking Heads, a je příjemné opět vidět a slyšet stárnoucího Davida Byrna... A o tom je také tenhle film zarámovaný do road movie hledačského příběhu, ve kterém hrdina najde kromě jiného i sama sebe. To, co původně hledal (a našel) není podstatné, ten příběh mohl být úplně jiný - a možná bych i jinému příběhu dal přednost... To, co rozhodně nemohlo být jiné, je scénáristický, a především režijní přístup Paola Sorrentina, který ve filmu, ke kterému jsem přistupoval s rozpaky a obavami, sladil všechny šťávy do postmoderního elixíru (snad toho, který po celou dobu popíjel hlavní hrdina), který prozrazuje nejen zkušeného barmana, ale také největšího režiséra poslední doby. (17.02.2016)

Ze scénáře někdo prostě vygumoval všechny pasáže, které by mohly vysvětlovat vztahy mezi postavami, a tím přesměroval pozornost čistě na to, co se mezi nimi právě děje, a to je někdy hodně neprůhledné. Když se k tomu připojila ta suverénní kamera a hudba, zapomínala jsem dýchat. No, a Penn má takovou tu typickou rádobyoscarovou roli divného člověka, kterou bych zahrála i já, ale přeju mu to. (18.04.2012)

Tenhle film mě naprosto minul, nechal chladnou, zůstal absolutně nepochopen, chvílemi mě svým pomalým tempem přiváděl skoro k šílenství a ve výsledku působil neskutečně samoúčelně a neuvěřitelně. Možná je to moje chyba, že jsem se nedokázala naladit na jeho vlnu, nebo proto, že jsem jednoduše odpůrce prázdných filozofických diskuzí. Každopádně za přenádhernou kameru, vizuální stvárnění a výborného Seana Penna dám alespoň 2* s tím, že tohle opravdu není film pro každého - mně většinu času silně lezl na nervy. (21.02.2014)