Den před krizí

Co jsem tu taky čekal jiného? Banda finančníků, ztvárněná bandou skvělých herců, zde předvádí absolutní lidské dno, jen bohužel s trochu nudným průběhem, který nezachrání ani nejlepší monolog filmu připsaný Jeremy Ironsovi na konci filmu. A pak, že je recese přirozeným procesem hospodářského cyklu...:-) (30.07.2019)

It's just a money, It's made up... Pieces of paper with pictures on it. Hollywoodská (velmi stručná) ukázka, jak vlastně vznikla v roce 2008 ekonomická krize, který trvá do teď a všechny nás zasáhla. Příběh odehrávající se v jednom dni a v tomto jednom dni člověk nahlídne do toho, jak museli korporátní hlavouni jednat, aby nepřišli o svoje peníze a volili velmi zajímavou strategii- prodat levněji bezcenné balíky akcií svým obchodním parterům. 80% (24.12.2011)

Pochopitelne aj pre cloveka, ktory netravi denne cas za monitorom sledovanim kurzov (pre nich mozno meistami az prilis popisne zjednodusujuce). Podstatnejsia je vsak skutocnost, ze cele je to zabalane do funkcneho dramatickeho havu s plejadou uveritelne zahranych postav. Wall street 2 dostava priamy KO direkt. (08.11.2011)

Další z důkazů, že ty (nej)lepší scénáře píše život sám. Tohle skutečně není O. Stone a jeho „megalomansko-živelné“ Wall street, tohle je debutující J. C. Chandor a jeho komorní, mimimalistické, (až na vyjímky) emocí zbavené, drama „jedné noci“- s pracovním názvem „o nás bez nás“, s příjemným nadhledem a (osvěžujícím) patřičným odstupem podané, dobře napsanými dialogy a přesným hereckým obsazením. Srozumitelné, s přesnou mírou dávkování informací-nikoliv polopatické ani přehnaně odborné (z pohledu obyčejného diváka-prac. občana) a přitom dostatečně poutavé a úderné, aby si to bez problému udrželo vaši pozornost. Snad největší předností snímku je skutečnost, že (nikoho) nesoudí, pouze nastiňuje fakta a ponechává na samotném divákovi, aby si udělal ú(roz)sudek sám. Ostatně, co (kdo) je horší? Místní businessmani mající (také) rodiny, milenky...platící a splácející (jako každý z nás) složenky, hypotéky....jen jsou prostě jejich nároky „trošku někde jinde“ (pravda, účet 80tisíc $ ročně za bordely a (strip)bary (resp. „pracov. večeře“) asi každý obyč. prac. nemá) nebo Ti, kteří jim to umožňují resp. tolik ulehčují aneb jejich urputná snaha žít si (za každou cenu) „svůj sen“, tj. (zcela objektivně) nad svoje poměry (možnosti)? Margin call rozhodně není bez chyb. Je zjednodušující, tj. stravitelnější pro širší publikum (otázkou zůstává, je to chyba nebo holá nutnost?), vzpomínaný balíček je pouhou (sou)částí daleko většího problému, špičkou ledovce, ale pravda, nikoliv nedůležitý. Takže (i vzhledem k notně omezenému rozpočtu) se vlastně jedná o (malý) zázrak. 80% zajímavý komentář (pro mě): verbal (29.03.2013)

Napínavá konverzačka o špinavém světě velkých peněž sází na dobré herecké výkony a dialogy. Nikdo sice nikoho nevraždí ani neloupí, přesto následky znamenají mnoho zmařených životů a spoustu ožebračených lidí. To, že je to pouze řečeno a nikoliv ukázáno, vyvolává snad ještě větší napětí. SHRNUTÍ: Zloděj se nemusí vždycky vkrádat potají a vrazi nemusí vždycky třímat zbraň. (02.02.2021)