Pohwa sogeuro

BUDEME S NIMA BOJOVAT I NAŠIMA HOLÝMA RUKAMA! JSME VÁLČÍCÍ STUDENTI...../// Předpokládám, že cílem úvodní válečné scény není jenom předvést, že režisér byl zřejmě jeden z těch, kteří šli zachránit vojína Ryana (pokud to nebyl Ryan sám), ale jistě (hlavně!) navnadit. Povedlo se! A co dál? Oh Jung Beom je cucák, kterýmu teče (korejský) mlíko po bradě, v první bitvě nedokázal ani vystřelit a téměř mu odešel sluch, ale terazky je z něho velitel. Severní armáda je plná sráčů a vymytejch komunistickej mozků (nemám důvod nevěřit) a on má na starost 71 válečných studentů, kteří mají víc problémů sami se sebou, než z Korejskou válkou. Pak už jen několik přestřelek a závěrečnej ,,mač“. To mezi tím je filmová vzpomínka na 71 hrdinů z Pohangu, kteří 11 hodin ,,šlapali vodu“, a která se nevyhne scénám plných chrabrosti (že by sovětský člověk záviděl) ani troše patosu – na druhou stranu, hrdinové si jistou GLORIFIKACI zaslouží. Byť pro mě je to občas nezáživný, ale hlavně citová linie mě nebere (mámu má přece dneska kde kdo). Tady by se mohli učit u soudruhů v CCCP. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Největším hrdinou Korejské války, kterýho znám je Hawkeye Pierce. 2.) Zajímá mě, jaké jsou děti v korejským pasťáku. 3.) Jsem opravář elektroniky LG a nevím, která část těla se má při opravě používat nejčastěji. 4.) Zjistím, proč nemám do tanku pouštět lidi s termosem. (Ani když mi běží naproti!) /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (01.04.2011)

Hned úvodní válečná scéna bere dech a dost člověka navnadí. Stejně tak příběh samotný o skupince študáků hrdinně bránících školu proti velké přesile slibuje mnohé. Jenže nějak se k mému překvapení v prostřední části nepodařilo nahodit i ty správné emoční grády. Vlastně se člověk nedozvěděl nic bližšího o hlavních hrdinech, proč ten byl takový a ten onaký a to je teda dost nemilé překvápko. Tohle přece Korejci zvládaj dokonale, ne však v tomhle filmu. Poslední osudový válečný střet je zase naprostá bomba a i ty emoce se nějaké objeví, ale není to prostě ono. V tom emočním náboji a propojení mezi osudy zúčastněných očekávám od Korejců přece jen mnohem víc. (23.06.2016)

Jde o dobře natočený film s vynikajícím hereckým obsazením, ale z nějakého důvodu mě nechytl za srdce tolik jako řada jiných válečných filmů z Koreje. Navíc tam bylo pár scén, kterým jsem úplně nevěřila a v první polovině pár slabších míst. Kromě hereckých výkonů musím vyzdvihnout také hudební stránku, ta byla za výbornou. U mě už se stalo skoro zvykem, že jsem na konci každého filmu o válce rozsekaná, jenže tady tomu tak nebylo. A proto film hodnotím jen jako lehce nadprůměrný. 3,5* (22.11.2014)

Nečekal bych, že John H. Lee, po skvělém emočním dramatu Nae meori sogui jiugae (A Moment to Remember), natočí válečný film. Než jsem si ho pustil, měl jsem celkem obavy, jenže ty se rozplynuly po prvních pár scénách. Výborně natočený film, který je doprovázen podmanivým hudebním doprovodem. John prostě umí. (23.10.2010)

Není to taková pecka jako Pouta války, se kterými se chtě nechtě musí srovnávat, protože jsou to jediné korejské válečné velkofilmy o korejské válce z poslední doby. Film se ale nesnaží podchytit celou korejskou válku jako Pouta, ale ukazuje "pouze" boj nějalika desítek studentů proti předvoji severokorejské armády (natočeno podle skutečnost). Technicky naprosto úžasné, ty peníze na tom jsou vidět. Scénář bohužel není zrovna to, čím by se film mohl chlubit. Tím neříkám, že by byl film nedejbože hloupí, ale nečekejte brilantně vystavěné drama antických rozměrů. 71: Into the fire je přesto velmi nadstardardní vojenský film. 9/10 (09.02.2011)