Pohwa sogeuro

Podle mého až příliš teatrálně a na efekt natočené... Všechno je tak nějak strojově přesné a až nerealistické... Na druhou stranu nasnímané scenérie, akce a jednotlivé obrazy film posouvají do výrazného nadprůměru a i ti študentící jsou silnou složkou filmu.... Nejvíce mi ale utkvěl, ten generál Lidové armády v bílém... Až lidsky slušný komunista... to se jen tak nevidí... A nemůžou samozřejmě chybět zpomalovačky a srdceryvné scény umírání... (15.07.2012)

Režisér, který zřežiroval dokonale "A Moment to Remember" se zde pokusil natočit válečný film. To mu taky vyšlo na výbornou, ale bohužel zde už nebylo tolik emocí i když zde určité byly. No akce byla super, humor a všechno co čekat od válečného filmu. Sice je to můj první korejský válečný film, ale i tak se mi zdá že tu něco chybělo. Vidím tu samé přirovnání k "Pouta války" tak asi brzy mrknu ať nemám mezeru :) (07.12.2011)

Hned úvodní válečná scéna bere dech a dost člověka navnadí. Stejně tak příběh samotný o skupince študáků hrdinně bránících školu proti velké přesile slibuje mnohé. Jenže nějak se k mému překvapení v prostřední části nepodařilo nahodit i ty správné emoční grády. Vlastně se člověk nedozvěděl nic bližšího o hlavních hrdinech, proč ten byl takový a ten onaký a to je teda dost nemilé překvápko. Tohle přece Korejci zvládaj dokonale, ne však v tomhle filmu. Poslední osudový válečný střet je zase naprostá bomba a i ty emoce se nějaké objeví, ale není to prostě ono. V tom emočním náboji a propojení mezi osudy zúčastněných očekávám od Korejců přece jen mnohem víc. (23.06.2016)

Není to taková pecka jako Pouta války, se kterými se chtě nechtě musí srovnávat, protože jsou to jediné korejské válečné velkofilmy o korejské válce z poslední doby. Film se ale nesnaží podchytit celou korejskou válku jako Pouta, ale ukazuje "pouze" boj nějalika desítek studentů proti předvoji severokorejské armády (natočeno podle skutečnost). Technicky naprosto úžasné, ty peníze na tom jsou vidět. Scénář bohužel není zrovna to, čím by se film mohl chlubit. Tím neříkám, že by byl film nedejbože hloupí, ale nečekejte brilantně vystavěné drama antických rozměrů. 71: Into the fire je přesto velmi nadstardardní vojenský film. 9/10 (09.02.2011)

Po zhlédnutí "71: Into the Fire" nikterak nepřekvapí informace, že nadcházejícím projektem režiséra má být americký remake "Killera" Johna Wooa. Peklo korejské války je zde ztvárněné jako hyperrealistická vřava zaplňující plátno dokonale nasvícenou destrukcí a tvářemi aktérů permanentně pokrytými působivým povlakem prachu, potu a krve. Bombastické bitvy, manýristicky inscenované s důrazem na sebemenší smítko vymrštěné explozí, střídají patetické sekvence male bondingu. Ženy zde mají místo pouze jako přehnaně empatické ošetřovatelky či matky, které hrdinové zanechali doma a k jejichž freudovsky líbeznému obrazu se uchylují ve vzpomínkách. Zpracování reálné události, kdy 71 studentů bránilo budovu venkovské školy a zadrželo tak postup severokorejských jednotek, se namísto piety ubírá cestou opulentní žánrové fantazie, která nesoudně glorifikuje hrdinské prolévání krve. Finální stand off, jenž megalomanským vršením těl protivníků i zpomalenou grácií oddalovaného hrdinského umírání nechává blednout i závěr "Divoké bandy", přesně zapadá do celku, který představuje juvenilní fantazii války. Jen lesík za sídlištěm a klacíky v rukou hochů vystřídaly nákladné exteriérové sekvence s pyrotechnickými exhibicemi ve všech plánech záběru. Jediný rušivý prvek v této štědře dotované hře na vojáky pak představuje absurdní product placement - dva dlouhé detailní záběry na vycíděné rolexky zářící uprostřed sekvencí, kde všichni a všechno jsou pokrytí pečlivě naaranžovanou špínou. (16.09.2011)