Imaginární lásky

Povrchní film o povrchních lidech. Zaplnit prostor modely a modelkami funguje možná ve videoklipu, ve filmu to po nějaké chvíli ale nudí. A to i s použitím všech těch stylových retro prvků. Stejně nudí celá manýra pana režiséra, který je dle mého vjemu až přespříliš zaujat povrchním fetišem retro hadříků, bot a stylových účesů. O zpomalených ,,new-fashioned" záběrech nemluvě. Možná je v tom zakódováno něco hlubokého o queer komunitě, já to ale tak nějak správně nerozkódoval... (30.12.2010)

45th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2010 - OPEN EYES - Otevřené oči (Les amours imaginaires / HEARTBEATS / Imaginární lásky) - Snímek založený jen na pěkné tvářičce Nicolase a kolem něj poslušně poskakujících kamarádů kteří ho chtějí dostat sami pro sebe a je jim úplně jedno, že si s nimi jen hraje jak kočka s myší... - 7. 7. 2010 - kino Městské divadlo - Karlovy Vary - 20% (20.08.2011)

Xavier Dolan mě dostává podruhé, po výjimečném Laurence Anyways, mě odrovnává svým citem jak za kamerou, tak před ní. Vztahy jsou tak dospělé, až v jeho letech jde o neuvěřitelnou záležitost. Výborná kamera dotýkající se zpomalených záběrů Kar-wai Wonga, nádherný hudební doprovod, scéna over the top! (02.02.2016)

Podruhé - a ještě lepší. Je tam Kar-Wai, je tam Gus van, je tam Jean-Luc, je to nádherně, perfektně rozfázované. Je to již tolikrát zmiňovaný Adonis, pozér, nasranej puberťák co vyčítá každej pohled, nemilosrdnost a fetišizace. Je to tak krásně umělé a přecpané stylem a ublížením, že v tom chci žít. (10.12.2010)

Excelentní romance o problematice promiskuity, která geniálně opěvuje tvůrčí nespoutanost a kreativní svobodomyslnost. Konceptuální úlet, který je o ničem, a přesto takřka o všem, že je až neuvěřitelný, že si dokáže zachovat svou atypicky pestrou stylizaci a rozmanitost. Příběh zde prakticky neexistuje – jde spíš o leporelo různorodých příhod. Neskutečně temperamentní ústřední milostný trojúhelník si bezprecedentně zamilujete – totéž platí pro famózní videoklipový sekvence, které kombinují symfonie klasické hudby a osmdesátkového disca. To vše - ozvláštněné hekticky těkavou anebo statickou kamerou, neonovým vizuálem, a pseudo-dokumentárními intermezzy o osudech vztahů různých lidí - ve výsledným resumé tvoří naprosto senzační pop-art, který by si neměl nechat ujít žádný fanoušek feel-good dramedií. Boží žánrovka! (06.07.2020)