Imaginární lásky

Som rozmaznaný, nudím sa, BANG BANG, spomaľovačka. Nechcem to napísať. BANG BANG. Nudím sa, filozofujem nad nevyspytateľnosťou lásky. BANG BANG. SOM NUDNÝ. BANG, BANG. Zív, parafrázujem - "bolo to tak čiernobielo manichejské" že až (a hodnotím so zatvorenými očami). BANG BANG !! P.S. Rada Xavierovi: Zájdi si na manikúru. (08.12.2010)

Vzťahové snaženie je často márne, v srdiečkach pestujeme si lásky imaginárne. Ten má rád toho, on zase inú, často sa tak stáva, že srdiečka sa minú. Obstávajú okolo, okolo idolu sa krútia, neuvedomujúc si, že dole strmo a dobrovoľne sa rútia. Do hlbín nešťastnej, lebo jednostrannej lásky, vykúpenej stovkami cigariet, na tvári pribúdajú vrásky. Obliekame sa rôzne, milujeme staré elegantné veci, z trpkosti zamilovanosti si vypijeme svoje dve ružového deci. Na steny píšeme si čiarky odmietnutí, obrázkami inovatívne je to v prehliadke filmovo vzťahových chutí. (02.01.2017)

Stejně jako u knižního Eragona, tak i tohoto filmu je ohromující skutečností velmi nízký věk autora (v tomto případě režiséra i scenáristy v jedné osobě). Ze začátku mě rušila (asi?) ruční kamera a nepřirozené a neodůvodněné zoomy, avšak po chvíli jsem si na to zvyknul. Celý film je natočen ve velmi blízkých záběrech (detailech tváří, hlav a jiných částí těla), takže to působí o něco více intimněji. Spousta scén byla zpomalena, aby si divák získal přehled o dění a byla doplněna o nádhernou hudbu. V kontrastu s detaily se zde vyskytlo mnoho scén zezadu, což působilo takovým odstrčujícím dojmem, který naznačoval jistý odstup. Doplnění o různé výpovědi lidí a barevné svícení při intimních scénách přidalo jen na působivosti tohoto filmového počinu, který si podle mě zaslouží pozornost. Malá poznámka na konec: Marie (Monia Chokri) vypadala ve svých retro šatech a účesu kouzelně. Zkrátka pěkný zážitek, který těží z jednoduchého příběhu, nenásilně hrajících herců a pěkné hudební a vizuální stránky. (24.05.2012)

Jsem sám, koho děsivě iritovalo, že se tam všechny postavy chovaly jako lobotomizovaní infantilní kreténi? Esence všech těch špatností, které nenávidím na přemoudřelých artových bijácích, utápějících se ve vlastní mondénnosti "óóó, já jsem tak neučesaný a queer, mě nepřehlédnete, óóó, ňach ňach" Na druhou stranu, ztělesněný sen hezoučkých manýristických pozérů s ofinami a brýlemi bez skel, kteří zjistí, že nejsou sami, kdo mají v pubertě bolístka a trápení ... Jestli mám tohle považovat za generační výpověď, tak jsem si jen potvrdil, že jsem se narodil o století později, než jsem měl. (01.12.2010)

Příběh tak jednoduchý, že by se dal jednoduše odvyprávět jednou větou, přesto to kanadskému filmovému zázraku Xavieru Dolanovi (režie, scénář, podíl na produkci, střih, výprava, kostýmy a představitel jedné z hlavních rolí) stačilo v 21-ti letech na druhý celovečerní film. Základní story glosují postavy s příběhem zdánlivě nesouvisející svými výpověďmi o vlastních milostných trablech. Film zaujme jak barevnou stylizací, hudebním soundtrackem i moderně povrchní charakterizací hrdinů. Všichni tu sice hulí jak fabrika, ale hlavní hrdinka mi dokonce dokázala vysvětlit proč, což je u tohoto zlozvyku nevídané. ;-) (11.01.2011)