Imaginární lásky

Povrchná infantilnosť. Tvári sa to, ako intelektuálna vzťahovka, ale je to len klišoidná a zbytočná gýčovosť. Hlavne, ak režisér, ktorého debut je tak silno geniálny, až mi po skončení tlačilo srdce..toto je len zbytočná prevarenosť, ktorých sú milióny. Avšak Dolan je hudobný režisér a vie pracovať neskutočne s hudbou, takže hudobné scény skvelé. Kamera takisto. Ale keby som mal opísať, ako ma táto snímka iritovala, tak by som napísal rozsiahlý sloh. Doporučuj siahnuť po J’ai tué ma mère. (24.10.2013)

Příběh tak jednoduchý, že by se dal jednoduše odvyprávět jednou větou, přesto to kanadskému filmovému zázraku Xavieru Dolanovi (režie, scénář, podíl na produkci, střih, výprava, kostýmy a představitel jedné z hlavních rolí) stačilo v 21-ti letech na druhý celovečerní film. Základní story glosují postavy s příběhem zdánlivě nesouvisející svými výpověďmi o vlastních milostných trablech. Film zaujme jak barevnou stylizací, hudebním soundtrackem i moderně povrchní charakterizací hrdinů. Všichni tu sice hulí jak fabrika, ale hlavní hrdinka mi dokonce dokázala vysvětlit proč, což je u tohoto zlozvyku nevídané. ;-) (11.01.2011)

Odehráno očima a přesto bohémské, uvolněné a sebeironizující - vše tonoucí v cigaretovém kouři, až z toho štípou oči. V hlavní roli milostná rivalita mezi mužem a ženou pojatá jako pistolnický souboj plný radostného očekávání, na jehož konci vždy někdo padne k zemi, ale znovu vstává, olíže rány a s grácií toreadora vcházejícího do arény bojuje dál, až do naprostého ztrapnění... a ano, takhle nějak se chováme, když někoho hodně chceme :-). U svěžích detailů a stylizace, prokládaných lahodným repetivním podkresem, nelze nevidět inspiraci minimálně dvěma filmovými ikonami, z nichž na jednoho doma volají Kar-waii a na dalšího Quentine, pro hravost a zábavnost Imaginárních lásek však lehce odpustitelnou. A ten smrtelně vážný monolog o kouření... jako by mně viděl do hlavy:-) (03.12.2012)

Slibuji, že až budu hodnotit příští Xavierův film nebudu zaslepený nenávistí, nebudu zaujatý vůči lidem, kteří si s člověkem hrají, a pak je odstrčí do kouta, kde to páchne vinou a slzoproudem. Nebudu zohavený bolestí a nechutí, protože (a tady souhlasím s jednou z postav) člověk, kterého máte na piedestalu má vždycky pravdu. A tam je ta černá díra. Trpkost. Myslel jsem si, že kostlivec zůstane ve skříni. Nikoli. Vylezl, bodnul mě do rány a řekl: "Už nikdy víc!" (07.12.2010)

Z doterajšej trojice filmov, ktoré som od Dolana videl, mi práve Imaginárne lásky svojou atmosférou najviac sadli. Znova však sledujeme formálne machrovanie mladého režiséra, ktorý to ale takto presne cíti a nemožno mu brať právo na slobodné, úprimné sebavyjadrenie. Ja mám však o dekádu viac ako on a nie je mi ľahké sa do jeho pocitov úplne vžiť, ako to asi dokážu jeho súputníci a teen intelektuáli. Dolan je totiž James River Dean Phoenix dnešnej generácie a je obdivuhodné, že sa vôbec niekto taký našiel. On totiž zobrazuje veci tak, ako cíti, vrátane a vlastne najmä revolty voči všetkým naokolo a túžbou po zbavení sa pocitu samoty. Mladé babenky musia byť zdrtené jeho opačnou orientáciou, na rozdiel od takého Georga Michaela však vyložil karty hneď na začiatku na stôl. Na Imaginárnych láskach ma bavili pesničky, ktoré boli prezentované vo filme klipovou formou, pohodová atmosféra bezstarostnej mladosti, ale nezaujímali ma príliš zobrazené vzťahy a ich vývin. (24.03.2015)