Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Praha - Svatý Václav, praotec Čech a Jan Amos Komenský jsou členy nebeské komise. Rozhodují o tom, kdo se dostane do nebe, a kdo ne. Když ale Komenský chce jako další členku komise prosadit Boženu Němcovou, dojde ke konfliktu. To vše se odehrává na jevišti během hry, pod kterou Jára Cimrman připsal, že je vhodná k národním oslavám 28. října. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (285)

Lucasion 

všechny recenze uživatele

„Ti hoši vyrývali nožíky do školních lavic obrazce. - Jaké obrazce? - Geometrické! A mě napadlo učit chlapce i děvčata pohromadě. A vidíte, ti chlapci s tím prostě přestali. - Tomu nevěřím. - Přestali. A když jsem se jich ptal proč, víte, co mi odpověděli? Protože zjistili, že to tak NEVYPADÁ!“ Poslední Cimrmanova hra je taková hezká tečka za tím naším případem. Ono ostatně také co dělat od tvůrců Smoljak a Svěrák že? Po léta mystifikovat národ se jim přeci příčí! Seminář plný humoru a hra plná skvělých gegů. Smál jsem se skoro od začátku do konce. Škoda, že je to poslední hra. Teď už si budeme muset vyhledávat geniální srandu jinde. „Útěk může být součástí strategie. Pro vojáka je největší hanebnost de...? - Degradace. - To taky. Ale mnohem horší je de...? – Debilita. - To taky. Ale ještě horší je... - Demokracie. - To je taky pěkný svinstvo, samozřejmě! Ale ještě něco horšího: dezerce! – Měl jsem to na jazyku.“ (80 %) ()

nash. 

všechny recenze uživatele

Sice ještě stále výborná cimrmanovská zábava, ale už s poněkud hořkým nádechem, který mu dává nejen postupné „odcházení“ jeho opor do „českého nebe“, ale také nové posily, které jen dokazují, jak jsou pánové jako Vozáb, Vondruška nebo Smoljak nenahraditelní. České nebe sice je plné inteligentního, typicky cimrmanovského humoru, s několika hravými momenty a nesmrtelnými hláškami, nicméně v žádném ohledu nedosahuje laťky, kterou kdysi v roce 1967 nasadil geniální Akt a divadlo si ji s mírnými výkyvy (Lijavec) udrželo až do geniální Švestky v roce 1997. Jako bych v něm cítil patrnou, ale pochopitelnou, únavu materiálu. Což není výtka ani kritka, jen, vzhledem k situaci, chápavý postřeh, který nic nemění na tom, že cimrmanovská klasika pro mě navždy zůstane tím nejlepším z českého humoru. ()

Reklama

sportovec 

všechny recenze uživatele

Autorský i lidský epilog nedoceňovaného tandemu - v době, kdy hra vznikala a připravovalo se její divadelní ztvárnění, byl již Smoljak smrtelně nemocen - je dílem zdařilým a určitě náležejícím k těm zdařilejším a lepším. Příznačný něžný humor, slunící se v laskavě vlídné hravosti, doplňují solidní odborné znalosti a již mnohokrát velebený a vzývaný jedinečný cimrmanovský smysl pro humor slavné autorské dvojice. Mateřská znaménka lidských nedokonalostí naší doby poznamenávají šťastně i tvárně charakteristiky zejména hlavních postav a propůjčují jim invenční zorný úhel dosud neznámých souvislostí a fakt, aniž by to okatě znejisťovalo bdělé oko naší tehdejíší odborné historické obce. Prakticky stále je na co se dívat. Epilogy mohou být pietní, ale také jsou s to jiskřit humorem, nápadem, přímým i alternativním prostě lidskýmpovzbuzením. Ano, uzavírá se celá epocha dějin moderního českého divadla, která navazuje na odkaz prvních moderních kabaretů před 100 lety. Lidé se uměli invenčně bavit, vzájemně si naslouchat, tolerovat, bavit, nikoliv pouze "si užívat". Publikum šedesátých let mělo zkrátka velmi blízko k prvorepublikovým fanouškům Osvobozených či burianovského Déčka. Nostalgie, která tu přistupuje jako první pomocnice, by měla být podle přesvědčení protagonistů hry nostalgií naprosto nenostalgickou; ten, kdo žije ve znamení humoru recese, sebesrandy, ani nemůže uvažovat, myslet a jednat jinak. A jeho divák ho nemůže nenásledovat. To je podstata kouzla sedmi písmen tvořících název obtížně sdělitelitelného smyslu a podstaty bytí slavného českého divadla. ()

Radiq 

všechny recenze uživatele

Nejdřív jsem trochu pochyboval, ale nakonec jsem si pustil obě verze s různým hereckým obsazením... a každá vyniká v něčem jiném. Seminář i hra samotná se povedly, i když k úplným vrcholům divadla asi nepatří. Rozhodně je tam ale několik povedených hlášek. "Protože zjistili, že to tak nevypadá." nebo "Z toho mi naskakuje husí kůže" a jiné fórky na Husovo upálení. Líbilo se mi, jak divadelníci-cimrmanologové vyjádřili svůj názor na padělání rukopisů, potažmo vymýšlení historických událostí a postav a udělali si srandu sami ze sebe a svého celoživotního díla. Jinak samotné představení je možná až moc zahlceno historickými postavami a událostmi a chápu, že člověk musí být sběhlý v českých dějinách, aby pochytil všechny detaily a související vtipy. ()

rakovnik 

všechny recenze uživatele

Jsem velký fanda DJC. Ale k tomuto jejich poslednímu dílu jsem zatím cestu nenašel. Shlédl jsem jednou a zatím nechci více. Některým jiným hrám jsme také přicházel na chuť postupně (Lijavec, Posel z Liptákova, Němý Bobeš), tak uvidím, zda svůj názor časem nezměním. Ten zatím zůstává takový, že toto je nejslabší díl cimrmanovského umu, vtipu a laskavého humoru. Některé vtipy byly sice povedené, ale hra u mě nefungovala jako celek. Souhlasím s komentářem uživatele Radek99, ale zatím jsem se k takovému pohledu na tuto hru nedopracoval. Po druhém zhlédnutí vylepšuji hodnocení o bod, přece jen lze objevit humor legend z DJC. Zajímavé mi ale přišel neobvyklý jev, že Zdeněk Svěrák vedl seminář, ale nehrál ve hře a Ladislav Smoljak naopak. Nevím o jiné hře, kde by tomu tak bylo, ale zřejmě už tato skutečnost souvisela se zdravotním stavem páně Smoljaka. ()

Galerie (10)

Zajímavosti (17)

  • Shodou okolností se Zdeněk Svěrák narodil ve stejný den jako Jan Ámos Komenský, kterého ve hře představuje, a to 28. března. (mnaucz)
  • Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak původně chtěli hrát sv. Václava. Rozmluvil jim to Jaroslav Weigel. „Sv. Václav zemřel jako mlaďoch, to musí hrát někdo mladší, navíc to není hlavní role, tou je Komenský,“ řekl autorům Jaroslav Weigel. (mnaucz)

Reklama

Reklama