České nebe: Cimrmanův dramatický kšaft

Měla jsem to štěstí vidět tohle naživo se Svěrákem jako Komenským a musím říct, že vedle naprosto geniálního nápadu, jak využít naše slavný osobnosti a udělat si z nich srandu, jsou herci ve svých rolích až překvapivě dokonalí. Možná, že osobnosti do komise vybírali tvůrci podle podoby s aktuálními herci, možná že to byla náhoda, ale Weigel jako Hus, Svěrák jako Komenský, Rumlena jako Borovský nebo Čepelka jako Babička, to jsou poklady! Nehledě na všechny ty malý i větší vtipy ("Z toho mám úplně husí kůži", "Dnešní mana"). Jejich s nejvyšší pravděpodobností poslední hra se nemohla povést líp. (02.04.2012)

Důležitá informace pro vydání „2 DVD ve dvojím obsazení": disk A se Smoljakovým Komenským je o třídu slabší, než disk B s panem Svěrákem (o němž si troufám tvrdit, že je přímo reinkarnací učitele národů Komenského), tam je i 100% žalostně málo... Další, byť o něco méně drastické rozdíly v kvalitě vidím i u obsazení většiny ostatních rolí na disku A oproti B. Jinak se ale samozřejmě v hluboké úctě skláním před největším českým dramatikem, vynálezcem, učitelem, sochařem a lyžařem, jakého kdy měla čest naše země napájet mlékem a krmit strdím. ______ NEBE, někdy okolo roku 2050. Do České nebeské komise byl konečně na Komenského návrh a po schválení většinou členů (praotec Čech se hlasování zdržel, protože nedával pozor) kooptován český génius Jára da Cimrman. A hned se uvedl připomínkou, proč ještě stále trčí „zrádce národa“ Sabina v očistci a proč nebyl dávno přijat do nebe: „Tak Sabinu jste do nebe nevzali. A podívejte se, třeba takový Auctus – ten tu je! Přitom hřešil snad už od kolébky, chlastal, žral, klel a smilnil o sto péro. A kdyby jen to. Dokonce měl tu drzost hodnotit a komentovat moje dílo! A když ho potkávám, myslíte, že se mi omluví, nebo alespoň sklopí zrak ? Kdepak – drze se mi dívá do očí a posměšně cvaká propisovačkou ... !“ (11.01.2013)

Mechanické, bez jiskry. Přednáška je skutečně školskou přednáškou, ve které nám cimrmanovští pedagogové poreferují o rukopisech, Radeckém a tak podobně. Kdeže jsou časy soupeření vozů A a vozů B, liptákovských objevů a živých obrazů, přednáška v Českém nebi je spíše korektně decentní pokus o zábavnou výuku. Ani s hrou to není lepší - vtipy jsou povětšinou suše školské (Kostka - Krychle a vůbec všechny ty perunovské ne-znalosti) a celé to připomíná nedělní besídku učitelů vesnického gymnázia. Jako kdyby Svěrákovi svazoval při psaní ruce jeho mediální obraz, neboť v TV je neustále prezentován jako "ten nejmoudřejší z Čechů" (moudrost národa, když použiji optiku hry). Jsem možná remcal (vzhledem k hodnocení ostatních), ale pokud toto má být ten laskavý český humor, tak se nějak nemohu smát. (23.02.2011)

Patnáctá (a zřejmě poslední) hra Divadla Járy Cimrmana je jasně koncipována coby symbolická derniéra nejenom Cimrmanova divadla, ale především výjimečného autorského dua Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. Z té dlouhé řady her to sice asi není kus nejlepší, ale rozhodně nejvíce symbolický - do nebeské komise význačných českých velikánů má nakročeno i Jára Cimrman (a všechny persony se unisono lítostivě vyjadřují ve smyslu, že je škoda, že ještě žije, že má místo v ní vlastně jisté), a tedy v přeneseném smyslu se nesmrtelnosti (alespoň té omezené českou kolektivní pamětí) dostane nejen jemu, ale též jeho duchovním otcům a stvořitelům - panu Svěrákovi a panu Smoljakovi. Je to sebereflexe hodně troufalá, ale kdo jiný si může dovolit, než dva velikáni divadla malé formy. Samotná hra těží z řemeslné rutiny obou jejích tvůrců, ti dva prostě umí psát, stavět dialogy, hrát si s jazykem, umně pointovat, konstruovat vtipy, dokonale ovládat divadelní řeč a těžit z jejích paradoxů. Je tu opět tak typický laskavý a poučený humor (který si vyžaduje mírně poučeného diváka), akcentující relativitu výkladu dějin i ambivalenci historických postav (,,Božena Němcová by byla skvrnou na naší komisi," tvrdí Jan Hus), ze které se vypichují tzv. zrádci národa (Sabina, Hanka a Linda - jazykový humor tu navíc spočívá v dívčích variantách jmen) či jeho učitelé, miláčci atd. V podtextu je vždy přítomný rys vlastenecký s ozvěnou jeho nadměrné glorifikace započínající dobou národního obrození. Na něm je ostatně postavena celá základní osa hry - proč je vlastně nebe selektované podle národnosti? Vždyť ani sám Tatíček vlasti a největší český politik nebyl Čech, ale maďarský Slovák, který měl navíc za manželku Američanku. České nebe je tedy paradoxem národního obrození, ale v podání pánů z DJC paradoxem laskavým a moudrým... Asi tu končí jedna éra českého divadla... (05.08.2010)

Autorský i lidský epilog nedoceňovaného tandemu - v době, kdy hra vznikala a připravovalo se její divadelní ztvárnění, byl již Smoljak smrtelně nemocen - je dílem zdařilým a určitě náležejícím k těm zdařilejším a lepším. Příznačný něžný humor, slunící se v laskavě vlídné hravosti, doplňují solidní odborné znalosti a již mnohokrát velebený a vzývaný jedinečný cimrmanovský smysl pro humor slavné autorské dvojice. Mateřská znaménka lidských nedokonalostí naší doby poznamenávají šťastně i tvárně charakteristiky zejména hlavních postav a propůjčují jim invenční zorný úhel dosud neznámých souvislostí a fakt, aniž by to okatě znejisťovalo bdělé oko naší tehdejíší odborné historické obce. Prakticky stále je na co se dívat. Epilogy mohou být pietní, ale také jsou s to jiskřit humorem, nápadem, přímým i alternativním prostě lidskýmpovzbuzením. Ano, uzavírá se celá epocha dějin moderního českého divadla, která navazuje na odkaz prvních moderních kabaretů před 100 lety. Lidé se uměli invenčně bavit, vzájemně si naslouchat, tolerovat, bavit, nikoliv pouze "si užívat". Publikum šedesátých let mělo zkrátka velmi blízko k prvorepublikovým fanouškům Osvobozených či burianovského Déčka. Nostalgie, která tu přistupuje jako první pomocnice, by měla být podle přesvědčení protagonistů hry nostalgií naprosto nenostalgickou; ten, kdo žije ve znamení humoru recese, sebesrandy, ani nemůže uvažovat, myslet a jednat jinak. A jeho divák ho nemůže nenásledovat. To je podstata kouzla sedmi písmen tvořících název obtížně sdělitelitelného smyslu a podstaty bytí slavného českého divadla. (19.12.2010)