O bozích a lidech

Mohli bychom tenhle film oznacit jako nabozensky. Jenze tohle oznaceni by odradilo celou radu divaku. A tak o tomto filmu muzu mluvit spis jako o filmu o hledani. O hledani viry, sebe sama a moznosti, ktere stejne nakonec vsechny konci stejne. Prave ta (ne)moznost volby je silnym motivem ve filmu Des hommes et des dieux. Mnisi v klastere L' Atlas se vlivem okolnosti museji rozhodnout, zda odejdou ze sveho domova, anebo zda zustanou. Jednim ze zlomovych okamziku je stedrovecerni vecere, kdy mnisi oslavuji prichod Syna Boziho. Misto nej prijde tak rikajic ke stolu nekdo jiny. Nekdo, kdo mnichy donuti premyslet o sile sve viry a o budoucnosti. Dej sice ubiha pomalu, ale vsechno se deje tak nejak prirozene. Proto (a z duvodu toho, ze artove filmy je treba podporovat a sledovat) davam filmu vsech pet hvezdicek. (23.07.2011)

Najpravdivejšia veta príde asi v strede filmu: „Ľudia nikdy nepáchajú zlo tak ochotne, ako je to v mene náboženstva.“ Aktuálne máme takýto názorný príklad v jednom peknom náboženstve zvanom islam. A pritom tí fundamentalisti ani korán nečítali, nepoznajú ho, nerozumejú mu, len sa nechajú hlúpo zmanipulovať. Aj toto tu môžeme vidieť. Pozabíjať ľudí, ktorí nikomu nič zlé nerobia, naopak pomáhajú okoliu, to si vyžaduje naozaj nulové svedomie. Snímok ukazuje skutočné udalosti z jedného neznámeho miesta presvedčivo a zrozumiteľne. Nebyť mnohých modlitebných scén, mohlo to byť aj za 5 hviezd. Predzáverečná scéna s hudbou z Labutieho jazera bola poetická. (04.08.2016)

Musela jsem v půlce odejít...ale dám tomu jednu hvězdu, protože věřím, že kdybych na to bývala byla měla náladu, mohla bych vydržet až do konce. Jinak v té části, kterou jsem JÁ viděla nebyl žádný děj, žádná hudba (až na ty jejich oratoria), jenom takové napětí, že za dalších deset minut se ale už opravdu něco stane... (13.07.2010)

Výborný film o mnišské komunitě v Alžírsku v době propukajících teroristických akcí islamistů. Představuje hluboké podobenství života křesťanských hodnot víry, naděje a lásky ve světě islámu. Přestože je zde křesťanství cizí či nepatřičné, vztah místních s mnichy je oboustranně přátelský, naplňující a přínosný. Dokud se neobjeví náboženský fanatismus ničící vše okolo sebe a burcující podobný fanatismus ze strany vlády. Takový fanatismus nemá základní víru v člověka obsaženou v každém náboženství, bez které není možné soužití lidí, láska k lidem, ani dialog lidí vyznávající jiné názory a hodnoty. Jak se vyrovnat s tímto setkáním, se světem bez pozitivního vztahu ke všemu lidskému? Je možné v takovém světě dále žít se svojí odlišnou vírou, nadějí a láskou? Nebo je lepší zvolit útěk do bezpečí a opustit vše a všechny blízké? (04.01.2014)

Trochu nudný film o tom, že náboženský fanatizmus ľuďom neprospieva a je úplne jedno, akého boha vyznávajú. Chýbalo mi nejaké zblíženie sa s postavami, ktoré bolo zvládnuté až na konci (Labutie jazero), ale to už bolo neskoro. Pôsobí to skôr ako dokument, kde dej plynie bez prekážok a silnejších momentov, čo je podľa mňa škoda, pretože potenciál bol podľa mňa vysoký. 30 % (23.10.2013)