Restrepo

Restrepo jsem zhlédl den po Armadillo. Byla to zvědavost, jak se se stejnou látkou poperou američtí dokumentaristé v porovnání s těmi dánskými. Restrepo je mnohem akčnější,ale bojovou atmosféru neustále narušují retrospektivní komentáře zůčastněných. Ty sice vítám, ale ne uprostřed akce. Vojáci v údolí Korengal si moc neoddechnou, po vybudováni opevněné pozice - Restrepo jsou pod neustálými útoky i několikrát denně. Dobré náladě nepřidají ani pokusy o zvýšení informovanosti a navázání spolupráce s místními, které se naprosto míjí účinkem. "je to jako když mi uděláme jeden krok dopředu,oni udělají dva dozadu". Záběry z boje jsou opět velmi kvalitní i když méně přehledné, ale při tom nasazení a palebné síle talibanců, by se reportér nejspíš nedožil konce. I zde máme výraznou bojovou situaci, při které dojde ke spojeneckým obětem. Je to bezesporu smutná událost, ale srdcerivné záběry uplakaných vojáků, které měly vyždímat emoce mi docela zkazily dojem z jinak povedeného dokumentu. Měl jsem skoro chut jim říct tak tam nelezte a to jsem zastáncem vojenské intervence v Afghanistánu. Můj pocit potvrdila i závěrečná informace: V dubnu 2010 se USA stáhly z údolí Korengal.Zemřelo zde téměř 50 amerických vojáků. Vyvstává jen otázka: pro co tedy zemřeli? zbytečně? (01.05.2011)

Nemá cenu lamentovat o tom, jak zbytečné tyto mise jsou - tohle je čistý dokument o pobytu tam. S autentickými záběry, neskutečně mrazivý. "Restrepo" přináší náhled do nitra jednotky, kde můžeme pozorovat vztahy vojáků, způsob, jak se někteří vyrovnávají s válkou, několik opravdu silných momentů, kdy vidíme, jak lehce někdo může přijít o život. Je neskutečné, jak poutavý dokument to je - žádná vytříbená kamera, kvalita, žádné detaily - jen realita viděna z jednoho pohledu, pohledu dalšího vojáka. PS: Velmi podobné "Armadillo" se mi ale líbilo více, doporučuji všem, kterým se Restrepo líbilo. (27.12.2010)

Restrepo je poměrně zajímavým, i když místy až moc roztřeseným, nahlédnutím do života v bojové linii. Přesto musím říct, že hrané válečné filmy mají jednu zásadní přednost - bývá v nich ten protiválečný moment. Ten pocit, že je všechno nějak špatně. To tady úplně chybí. Vzhledem k úzké spolupráci filmařů s americkou armádou je to asi pochopitelné. Podobně jako to, proč se ty nejdivočejší momenty z celého natáčení dostaly jen do závěrečných titulků... Jo, a myslím, že tu krávu zabili prostě proto, že chtěli steaky! (19.05.2013)

Poněkud nudný a zcestný dokument o jedné americké jednotce. Takových příběhů se jistě odehrává na světě spousta. Tady navíc jen sledujeme, jak se někam střílí a ozývá se střelba, vojáci posedávají nebo se schovávají, ale nevidíme, že by se střílelo kolem nich, proto jsem vůbec neměl dojem, že by jim hrozilo nějaké nebezpečí. Navíc je celý dokument ztvárněn jen z jednoho pohledu - pohledu toho silnějšího - a snaží se v nás vzbudit lítost nad těmito vojáky. (04.02.2011)

Mohl být z toho dokumentární majstrštyk své doby, jen kdyby se tvůrci víc zaměřili na sílu zprostředkovaného okamžiku. Je sice fajn, dostat z vojáků zpětnou reflexi, když už jsou v italském bezpečí, ale mnohem zajímavější by byly jakékoliv výpovědi nebo rozhovory přímo z údolí Korangal. Sice chápu, že zdánlivá izolovanost reportérů a samotných vojáků měla svůj smysl, ale bezprostřednost bojiště již vykrýt nedokázala. Výpovědi tak ztrácejí kouzlo momentky a celé to retrespektivní pojetí je více méně pro zlost. Apendix: Tim Hetherington zemřel rok po uvedení své filmu do kin, kdy se mu stala osudnou občanská válka v Lybii. (03.04.2011)