Restrepo

Celkom podarený dokument o vysunutej "základni" Restrepo v afganistanskom Korengale, ktorému sa darí vtiahnuť diváka do nehostinného a nepriateľského prostredia a zároveň neotravuje rečami o tom, prečo je tam nutné bojovať, alebo naopak, o aké spiknutie proti Afganistanu tu ide. Len škoda, že je taký krátky. (31.08.2012)

Obdivujem odvahu a odhodlanie Sebastiana Jungera a Tima Hetheringtona (05. 12. 1970 – 20. 04. 2011) stráviť viac než rok života v jednej z najnebezpečnejších oblastí Afganistanu - Korangal a klobúk dole pred všetkými zúčastnenými. RESTREPO je vojnový dokument, ktorý Vám nepodsúva žiadny názor, ale každý divák si vytvorí svoj vlastný. Strašne mi však vadil pokrytecký pohľad filmárov na Američanov. Myslím, že neukazovali všetky veci, ktoré sa v Korangale udiali v pravom svetle skôr išlo o polopravdy a vykreslenie situácie v zmysle dobrí amíci vs. blbí domorodci. (25.06.2011)

Hodně silný a hlavně autentický dokument natočený stylem GoPro kamery nejspíše z helmy některého z vojáků doplněný o komentáře vojáků, kteří se akce zúčastnili. Tohle nevidíte v hollywoodských akčních válečných trhácích. Tohle prostě napsal život. Uvědomíte si, jaké to tam doopravdy je a také že i vojáci jsou jen "obyčejní" lidé. Za mě 4* + jedna bonusová. Už dlouho jsem neviděl film, který by mne tak poznamenal a přemýšlel jsem o něm i po shlédnutí. (30.09.2013)

Poněkud nudný a zcestný dokument o jedné americké jednotce. Takových příběhů se jistě odehrává na světě spousta. Tady navíc jen sledujeme, jak se někam střílí a ozývá se střelba, vojáci posedávají nebo se schovávají, ale nevidíme, že by se střílelo kolem nich, proto jsem vůbec neměl dojem, že by jim hrozilo nějaké nebezpečí. Navíc je celý dokument ztvárněn jen z jednoho pohledu - pohledu toho silnějšího - a snaží se v nás vzbudit lítost nad těmito vojáky. (04.02.2011)

Co ti Američani jako čekali, že s nimi budou Afghánci popíjet čaj a provozovat s nimi vysokohorsku turistiku? To, že spousta z nich přišla o své iluze bylo naprosto normální. Denně jim smrt dýchala na záda. Ale stále to byla okupační vojska v cizí zemi. Navazování kontaktu s místními bylo poměrně zbytečné. Vždyť se báli Talibanců. Při některých rozhovorech jsem si vzpomněla na indiány. Už jenom chybělo, aby Američani začali rozdávat ohnivou vodu, nakažené deky a bezcenné zbraně. Co jsem si tedy odnesla z dokumentu? Ve své podstatě toho moc není. Hrdiny takových dokumetů nejsou ti, co v nich vystupují, ale ti, co je připravují, režiséři, kameramani, reportéři, novináři a fotografové. Ti musí mít nesmírnou kuráž a odhodlání, které je spojené s velkou dávkou odvahy a možná i určitým bláznovstvím (29.08.2012)