Restrepo

Jedeme do války..... Dokument z Afghánistánu o chlapcích, kteří dělali svoji práci. O založení RESTREPA, což je vnímáno jako nejdůležitější moment v historii Korengalu. ,,NENÍ NIC HUSTĚJŠÍHO, NEŽ KDYŽ SE PO VÁS STŘÍLÍ“..... ale jinak je to o běžných věcech, které jsou pro mě nuda, nuda , NUDA. Kluci se pošťuchují, povídají, jak by se ošukali a Taliban je v nedohlednu. Chápu, že o některých věcech se jim nevypráví lehce, že ty vzpomínky jsou drsný. Ale co si z toho mám vzít já ??????? Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Mám červený vousy. 2.) Američani mi zabili krávu a chci odškodný. 3.) Budoval jsem Restrepo. 4.) Chystám se na misi do Afghanistánu. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (28.12.2010)

*RESTING* Báť sa o denne o svoj život, byť zmierený s tým, že každú minútu ma môže zasiahnuť presne mierená a či len zablúdená strela, to je skutočne nezávideniahodná situácia, vyžadujúca si pevné nervy, značnú sebakontrolu a mier v duši. To všetko som sa dozvedel, ale paradoxne nie z tohto dokumentu, ale z iných vojnových filmov. Tam sa síce zámerne narába s emóciami, ale to nie je v tomto prípade podstatné. Problémom dokumentu je, že nevytvára takmer žiadny pocit (až na pár momentov), ktorý by vás prinútil prežívať dianie na obrazovke spolu s vojakmi na misii. Nebojíte sa o ich životy, nefandíte im, neotvárate hrôzou oči, neplačete nad stratu ich priateľa... Absolútnu väčšinu času sa nič nedeje a až na pár výnimočných chvíľ ohrozenia máte pocit, že sa pozeráte na sklamaných dovolenkárov, ktorých v cestovnej kancelárii oklamali. Verdikt v 1 vete: Dokument (vraj) o jednej z najnebezpečnejších častí sveta, avšak bez potrebnej atmosféry. 22.09.11 (22.09.2011)

Viděl jsem bohužel pouze kratší verzi vyrobenou pro Českou televizi a navíc s opravdu hodně mizerným dabingem, ale snažil jsem se od toho při hodnocení oprostit a nehodnotit to, za co tvůrci nemohou. Nicméně i tak musím konstatovat, že se mi to nelíbilo. Vadil mi uměle vytvářený patos, záběry z boje působily lehce amatérským dojmem a dokument toho zase tolik převratného o válce v Afghánistánu neodhalil. Z rozhovorů s vojáky jsem nabyl dojmu, že snad ani nevěděli, že jdou do války… Jinak po zhlédnutí Restrepa se už ani nedivím, že Američané v poslední době neválčí moc úspěšně. Kluci, co ve škole asi zrovna dvakrát nevynikali, si jedou na výlet zastřílet a třeba i někoho zabít – když vezmeme v úvahu odhodlání a motivaci nepřítele, možná to není to pravé ořechové. (29.08.2012)

Americká demokratická vlna v čele s náctiletými kluky, stejně jako ve Vietnamu, Korei, Indočíně bojují za klid a mír nás ostatních. Ideál země, kterou chtějí šířit tam, kde lidskost a práva člověka ztratila dávno svojí váhu, nebo se tam nikdy nevyskytovala. Obyčejní kluci, kteří by za sebe položili život, brání demokratické standardy kdekoliv na světě, položíme- li si otázku: "Kde začíná naše bezpečí". Bezpečí nás, kteří nechceme násilí a válku, a jsou to místa právě jako údolí Korangal, Vietnam a jiná místa, kde se bojuje za práva a člověka. Skvělý snímek, reálný a strhující právě svojí pravdou. (07.01.2016)

Mohl být z toho dokumentární majstrštyk své doby, jen kdyby se tvůrci víc zaměřili na sílu zprostředkovaného okamžiku. Je sice fajn, dostat z vojáků zpětnou reflexi, když už jsou v italském bezpečí, ale mnohem zajímavější by byly jakékoliv výpovědi nebo rozhovory přímo z údolí Korangal. Sice chápu, že zdánlivá izolovanost reportérů a samotných vojáků měla svůj smysl, ale bezprostřednost bojiště již vykrýt nedokázala. Výpovědi tak ztrácejí kouzlo momentky a celé to retrespektivní pojetí je více méně pro zlost. Apendix: Tim Hetherington zemřel rok po uvedení své filmu do kin, kdy se mu stala osudnou občanská válka v Lybii. (03.04.2011)