Máme papeže!

Když film začal husím pochodem dospělých mužů, kteří oděni v červené šatečky, si do kroku vykřikovali úderná hesla, pojala jsem podezření, že tohle nebude nic pro mě. Naštěstí snímek nebyl ani tak moc o pánech v sukýnkách, ani o cirkusových klaunech, kteří tvrdí, že jsou garda až z dalekých Švýcar. Piccoliho kardinál po svém zvolení začal svádět boj mezi tím, co vždy musel být, a tím, co vlastně být chtěl. Piccoli má i v 86 letech stále neskutečné charisma, které by porazilo i vola. A hlavně vypadá pořád jako chlap, sice starý, ale chlap, ne jako mnohem mladší Delon, který po šedesátce připomíná hodně jetou paní Delonovou. (25.06.2012)

Po nedávné abdikaci Benedikta XVI jsem usoudil, že nastal nejvyšší čas seznámit se s průběhem konkláve a jako ideální volba se přímo nabízelo zkouknutí filmu, který dle zdejší galerie sliboval divákovo zasvěcení spíše odlehčenou formou. Jak jsem se mýlil... Habemus Papam je excelentně zahrané drama o křehkém člověku, kterého semelou dějiny a v panické hrůze v sobě nedokáže najít duševní sílu, aby zodpovědně vedl stamiliony souvěrců. Michel Piccoli ve své roli doslova exceluje, troufnu si tvrdit, že jednoznačně předvedl oscarový výkon. Nečekaným sparingpartnerem mu byl (aspoň pro mě) dokonalý Jerzy Stuhr. Polský komik, kterého mám z dětství zafixovaného jako přehrávajícího klauna z kultovní socialistické scifi Sexmise, nenápadně vyrostl ve velkého charakterního herce a v Morettiho filmu své schopnosti náležitě prodal. Snad jen pan režisér byl na plátně déle než by se slušelo, měl jsem pocit, že příběh by se bez jeho postavy poměrně dobře obešel, ale to je jen taková drobná vada na kráse, kterou rád odpustím. 9/10 (08.03.2013)

Přesně takový ten nenucený, lehce usměvavý film, který ale vůbec nezaujme dějem (což by ale měl), jako spíš prostředím, ve kterém se odehrává. Jenže za tu dobu už jsem viděl třeba seriál Mladý papež, který ty patriarchální témata současného Vatikánu otevírá daleko více kritičtěji, než tento film. Zde je to všechno daleko decentnější (i když třeba volejbalová scéna je fantastická). A tak to tu skoro vypadá, že je to natočeno tak, aby to náhodou někoho z Vatikánu nerozlítilo. Což je absurdní, protože kritiku tento film schytal stejně. Přitom tu jen na celé to konkláve a následné dění přihlížejí trošku lidsky, což v tomto případě není nikdy na škodu. (22.02.2024)

Moretti je v první polovině zanícený uspávač hadů, v té druhé pohotový a inteligentní bavič dramatik najednou, který servíruje vzhledem k tématu nekorektní vtípky a dějové zvraty. Celkový dojem z filmu je tedy díky druhé polovině lehce pozitivní, ale vyžaduje úporné přežití poloviny první, což může být pro leckoho opravdu úkolem neřešitelným. Ostatně, stejně jako "papežování" pro nového Morettiho Papeže... (26.08.2012)

[IFF 2011, Bratislava] Náladovo perfektne vybalancované, napriek (a možno práve aj kvôli) skeptickej pointe neskutočne živelné pojednania na tému univerzálnosť a relatívnosť viery. Viera pomáha, je dôležitá…no v niektorých prípadoch určite áno, ale ako vidíme v "Habemus Papam" ona skrytá pochybnosť dokáže byť niekedy silnejšia, resp. život sám rozhodne inak. Pozorná, psychoanalytická štúdia vnútorných pochodov zraniteľného jedinca ktorá nepostráda odstup, vtip a katarziu. A musím priznať, že mne to v takomto pútavo spracovanom, vzájomnom konsenze rozhodne stačí... (14.11.2011)