Scénář:
Sidney HowardHudba:
Max SteinerHrají:
Clark Gable, Vivien Leigh, Leslie Howard, Olivia de Havilland, Thomas Mitchell, Barbara O'Neil, Evelyn Keyes, Ann Rutherford, George Reeves, Fred Crane (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Epická adaptace románového bestselleru Margaret Mitchellové Jih proti Severu (1939) patří dodneška k nejoblíbenějším filmům víc než stoleté historie pohyblivých obrázků, a určitě plným právem. Mitchellová (1900–1949) byla vystudovanou novinářkou a "Jih proti Severu" začala psát v roce 1926, kdy utrpěla při jízdě na koni vážný úraz, který zanechal trvalé následky. Materiál pro svoji knihu získala ze vzpomínek svých příbuzných, zejména od otce, který byl jeden čas předsedou Atlantské historické společnosti. Původně nezamýšlela své dílo zveřejnit, ale naštěstí k tomu došlo v roce 1936. Kniha se stala nesmírně populární (dodnes prodala více výtisků pouze Bible), a navíc byla vyznamenána prestižní Pulitzerovou cenou. Nezávislý producent David O. Selznick zakoupil filmová práva měsíc po publikaci za tehdy neslýchaných 50 000 dolarů, což byla v té době nejvyšší cena, zaplacená za románovou prvotinu. Jeho investice se mu bohatě vrátila. Natáčení bylo zahájeno na sklonku roku 1938 rozsáhlou scénou požáru Atlanty, založeného ustupujícími jižanskými vojáky, aby konfederační muniční sklady nepadly do rukou Unie. Bylo při ní použito všech sedm technicolorových kamer, jež tehdy v Hollywoodu existovaly. V té době také Selznick neměl ještě obsazenu klíčovou postavu Scarlett O’Harové. Natočil kamerové zkoušky s více než 400 adeptkami a nakonec si vybral Angličanku Vivien Leighovou, což značně popudilo jižanské příznivce románu. O tom, že Rhetta Butlera bude hrát Clark Gable celkem nikdo dopředu nepochyboval. Selznick si jeho služby zajistil u společnosti MGM příslibem distribučních práv... Snímek vznikl s tehdy nebývalým rozpočtem 3,9 milionu dolarů a stal se událostí roku. Při udílení cen Akademie 29. února 1940 si odnesl osm Oscarů (tehdejší rekord) – nejlepší film, režie, scénář podle předlohy, ženský herecký výkon v hlavní roli (Vivien Leighová), ženský herecký výkon ve vedlejší roli (Hattie McDanielová za úlohu chůvy), výprava, kamera a střih. Kromě toho při oscarovém ceremoniálu obdržel výtvarník William Cameron Menzies zvláštní cenu (ve formě plakety nikoli sošky!) za „vynikající použití barvy pro zvýšení dramatického účinku filmu“ a producent David O. Selznick Pamětní cenu Irvinga G. Thalberga, udílenou za „trvale vysokou úroveň produkce“. To často vede k mylným tvrzením, že Jih proti Severu dostal deset Oscarů. Afroamerická herečka Hattie McDanielová se stala nejen první barevnou držitelkou Oscara mezi herci, ale i první nominovanou černoškou v některé z hereckých kategorií. Nicméně slavnostní premiéry filmu, která se konala 15. prosince 1939 v Atlantě, se kvůli své barvě pleti nemohla zúčastnit. Na premiéře se naopak objevila autorka Margaret Mitchellová, i když se na filmové verzi nijak nepodílela (ač ji o to Selznick několikrát žádal). Jako režisér je pod filmem podepsán Victor Fleming, ale na režisérské stoličce se vystřídalo víc tvůrců, mj. George Cukor a Sam Wood. Ani scenárista Sidney Howard nebyl jediným, kdo se na adaptaci tisícistránkové knihy podílel, mezi dalšími anonymními autory figurují prominentní jména jako Ben Hecht, John Van Druten a Jo Swerling. Konečné slovo ve všech aspektech filmu měl však Selznick, který byl skutečným hnacím motorem díla i jeho hlavním tvůrcem. I když se o to v následujících letech několikrát snažil, dokonalosti Jihu proti Severu se mu už dosáhnout nepodařilo. (Česká televize)
(více)Videa (4)
Recenze (347)
První polovina je VYNIKAJÍCÍ! Takhle jsem si ten film představoval. V té druhé už bohužel o tolik nejde a tempo stagnuje, přičemž závěrečná hodinka je tak trochu testem vůle, ale konec hodně napravuje. Popravdě jsem však čekal, že mě Jih proti severu pohltí na celou stopáž. Vivien Leigh sice udělala ze Scarlett jednu z nejlepších sexy mrch všech dob a Clark Gable je jako Rhett naprosto boží (na scénu, ve které přijede na oznamování obětí války ve sněhobílém obleku a prohlásí, že to je černý den pro celý Jih, do smrti nezapomenu), ale jejich vzájemné špíčkování, které se změní v dramatické hádky, v pozdějších fázích filmu citelně chybí. Každopádně to bude chtít druhou projekci, nejlépe v kinosále, protože některé záběry jdou za hranici úchvatnosti. ()
Kniha je skvělá a tahle adaptace, zdůrazňuji, že do kin šla v roce 1939, t.j. před cca 83lety, je namakaná. Příběh nejen o nesympatické, vychcané, sobecké megeře, která je na ránu v každé scéně, nemá chybu. Perfektní záležitost, která mnoho diváků odrazuje svou letitostí, starou hudbou, taky tím, že jde asi o romanci, ale to je škoda. A chyba. Jedná se o strhující, vtipnou, drsnou, nekorektní, svižnou, velkolepou podívanou, která právem patří k tomu nejlepšímu na piedestalu kinematografie. Mimochodem první Oscar pro černou herečku ve vedlejší roli a navzdory délce, odsejpá to jedna radost. ()
Musím přiznat, že jsem se tohoto filmu bál. Měl jsem ho na HDD už nějaký ten pátek (lépe řečeno, nějaké ty dva, možná i tři roky) a děsila mě (hlavně) ta délka. Holt čtyři hodiny jsou čtyři hodiny. Až před pár dny jsem se konečně odhodlal, našel si klidné čtyři hodiny a šel do toho. A výsledek? Nelituju. Gone with the Wind je opravdu epický film. Začíná nenápadně, aby pak přešel do období války, pak do poválečného období, pak zase o něco dál… zkrátka a dobře, v posledních momentech, kdy film končí, jsem si vzpomněl, jak začal a jakou cestu jsem se snímkem a postavami ušel. A přišlo mi, jako bych těch 12 či kolik let prožil opravdu s nimi. A to se mi u mnoha filmů nestává a možná proto je tento film považován za jeden z nejlepších snímků všech dob. Herci jsou skvělí, kamera dokonalá, hudba podmanivá. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem se ani jednou nepodíval na hodinky. Ale upřímně můžu říct, že vždy, když jsem se podíval, byl jsem překvapený, kolik času uplynulo. Až budu někomu opět vysvětlovat, proč staré filmy mají své kouzlo, tento film uvedu jako příklad toho nejpoctivějšího, co se v tehdejším Hollywoodu natočilo. 100 %. P. S. A český název mi nesedí, byť zachytil to nejdůležitější. ()
Ano, je to klasika, a do těch se nekope. Ale já si nemůžu pomoct. Ze 30. let jsem viděl několik zcela jistě povedenějších filmů, které se nikdy takovouhle klasikou nestaly, ač by si to zasloužily určitě více. Tohle je lehce nadprůměrná rozvleklá historická romance s dobrými hereckým výkony, ale nic víc. ()
Jeden z nejvelkolepějších, nejvýpravnějších a nejmonstróznějších příběhů, které kdy byly odvyprávěny. Je tomu tak hlavně díky dokonalé kameře, která dokáže jedním předlouhým pohybem od detailu na Scarlett až na široký záběr stovek raněných zapůsobit i dnes a díky těžkotonážní hudbě, která usadí do sedadla při jakékoli vypjaté scéně. Jenom mě mrzí, že se k závěrečné fatální půlhodině musím prokousat skrz tolik ne-tak-úplně-nezbytných linií a třeba taková upovídaná Prissy si zasloužila téměř vystříhat. Hlavní tíha ale přirozeně leží na hlavní herecké dvojici. Obrázkově krásná Vivien Leigh sice občas přetáhne nějaké gesto nebo až příliš zkrabatí obličej, ale Clark Gable je Rhett Butler jako vyšitý a je mi moc líto, že mu první polovina nedává tolik prostoru, co by si zasloužil. Jeho švihácký úsměv a šarmantně poživačný pohled k příběhu přesně sedí a zvyšující se dramatičnost v chýlícím se závěru pak dodává chuť naprosté osudovosti. Jih proti severu je zkrátka romantika ze staré školy. Nejen s příběhem, který bere dech a láme srdce, ale s touhou po starých časech plných statečných mužů a krásných hrdých žen. ()
Galerie (389)
Zajímavosti (102)
- Scarlettinu matku měla původně hrát hvězda němé éry Lilian Gish. (Kulmon)
- V roce 1999 koupil Michael Jackson v aukci za 1,54 milionu amerických dolarů jednoho z devíti Oscarů, který film obdržel. Jednalo se o sošku pro nejlepší film. (dolores82)
- Barbara O'Neil měla pouze 28, když hrála matku 25leté Vivien Leigh. Scarlett bylo na začátku filmu 16 let. (Kulmon)
Reklama