Hanamizuki

Jejda, to bylo dlouhý. A přitom se tam za ty dvě hodiny skoro nic nestalo. Podobný příběh jsem viděla nejméně stokrát. Proto je potřeba do toho dát něco víc, aby se film odlišil od ostatních. A to se tady nestalo. Navíc mi ten jejich vztah přišel hrozně chladný. Herci průměrní. Hudba pěkná, ale to je asi tak všechno. Pro mě to byla rozhodně špatná volba... 2* (22.06.2015)

Na to, jak mě ten začátek uchvátil a přišel mi krásně přirozený a příjemný (při interakci těch dvou jsem se culila), konec byl falešný, natahovaný a vesměs mě zklamal. Upřímně postavy, které hráli Mukai Osamu a Renbucu Misako, mi přišly jen do počtu, aby se to natáhlo a mohlo se dramatizovat. Krásný start, kdy jsem nepochybovala o 4*, nakonec pokazil slaboučký konec. (Ovšem ta scéna, kdy se ti dva vidí po svatbě a začnou padat okvětní lístky dřínu květnatého… to bylo z uměleckého hlediska a i emočního skvělé.) Je to pomalé, pěkné, jako celek průměrné. Podívat se neuškodí. (29.10.2013)

Přemýšlím, jestli by takovýto vztah v reálu začal. Asi ano. Jestli by pokračoval, jak je uvedeno. Asi také ano. Kouhei byl zajímavý typ. Vlastně se mi ani nelíbil. Na takové hranici, kdy ještě člověk dokáže pochopit, že se do něj dá zamilovat. Kdyby byl větší hezoun (inteligent, sympaťák), už by to (u rybáře) mohlo působit nepřirozeně. Takto byl typově přesný. A Hokkaidó (Tokyo, New York, Kanada) je zajímavá destinace. Negativa vidím v tom, že jsem si v jednu chvíli při sledování filmu řekl: "stane se tohle a tohle" a ono se to stalo (u asijské kinematografie překvapivé). Stručně. Dobře se na to dívalo. Příjemné. Ale nějaký extra silný pocit jsem neměl (a maličko mi vadila angličtina hlavní hrdinky - ne, že bych mluvil lépe - jen jsem z ní neměl pocit, že v USA už pár let žije). Proto jsem hodně váhal nad 3*. Pak jsem si poixté pustil irsky znějící soundtrack a řekl: "ok" :). Viz. http://www.youtube.com/watch?v=eUOVI-Fvde4 ■ V jednu chvíli se ve filmu na nástěnce objeví slovenská vlajka. ■ Maják ve filmu se jmenuje Peggys Point Lighthouse a nachází se v nejvýchodnější pobřežní kanadské provincii Nové Skotsko. ■ Dřín květnatý (Cornus florida), podle kterého je film pojmenován, pochází ze Severní Ameriky a roste také v části Kanady, ve které se narodila Sae. Ve filmu vidíme okamžik, kdy otec Sae zahrne plody stromu do země. Doopravdy se jedná o způsob, jak tuto rostlinu rozmnožovat. ■ P.S. Vysvětlivka pro některé lidi komentující film: "Když se v japonském filmu po záběru na objímající se dvojici objeví nebe, tak to BYL sex!" (06.04.2013)

Zápletka o zamilovanom páre, ktorých cesty sa čím ďalej tým viac vzďaľujú jak vďaka odlúčeniu, tak vďaka rozdielnym cieľom v živote, sa mi strašne páčila. Sadlo mi aj civilné spracovanie, ktoré sa na rozdiel od Kórejských romantík vyvaruje bláznivému humoru. A ani sa film nesnaží diváka citovo vydierať, takže keď jednej z hlavných postáv zomrie blízky človek, tak je to podané normálne ako prirodzený vývoj života. Aj ústredné herecké duo musím pochváliť. Obidvaja mi boli sympatickí. Tak prečo dávam len 3*? Kvôli spracovaniu. Na jednej strane sa nesnaží citovo vydierať, ale na druhej strane je to tak civilné až to miestami nudí. Ani fakt prehnaná stopáž filmu nepomáha a kľudne by sa film mohol skrátiť aj o pol hodinu a dejovej stránke by to neublížilo. Skôr naopak. Aspoň by sa zrýchlilo až príliš pomalé tempo. A posledná vec, ktorá mi nesedí, je koncept v ktorom sledujeme vývoj vzťahu v určitých časových intervaloch. Mám radšej, keď sa film odohráva v jednom časovom úseku ako epizódny vývoj vo viacerých úsekoch. Záver pôsobil už trochu vykonštruovane, ale happyend ma tentokrát potešil, takže neľutujem, že som film videl a po čase by som si ho kľudne pustil aj druhýkrát. 7/10. (11.09.2019)

Tak tohle JE ryzí červená knihovna! Žádný sex (nic proti, ale méně je někdy více), jenom příběh a čistá láska, která přetrvá roky. I když hrdinové ze sebe nesypou vyznání a neslibují si hory doly, tak lásku mezi nimi prostě cítíte. Mnohem důležitější než slova jsou jejich skutky, výrazy tváře… Mám pro romantické filmy slabost a Japonci je umí výborně. Na rozdíl od amerických filmů si u nich ale nebývám jistá koncem. Oni ho tak rádi nechávají otevřený. Naštěstí pro mě tady tomu tak nebylo a z poslední scény mám zimomriavky ještě teď. Jasně že nejde o žádné veledílo, ale to u filmu, který má pohladit na duši snad ani není potřeba. (07.09.2011)