Jeden musí z kola ven

Špionáž nejšpionážovitější. Dokážu si představit, že to takhle nějak probíhalo. Mluvení, vzpomínky, porovnávání drobných nuancí a k tomu všemu lidi, jejichž osudy studená válka tak nepříjemně pokřivila. Zvlášť forma mě strašně bavila, třeba ty hrátky se zvukem a já lituju, že jsem snímek neviděl v kině. 90%. (02.05.2013)

Kromě snahy přesvědčit mě o tom, že v britské tajné službě je to samá buzna, čemuž jaksi, vycházím-li z vkusu Jamese Bonda, věřit nemohu, má tento film jen jedinou vadu, a tou je trochu schématický scénář, který více předpokládá, než ukazuje. To se ovšem dá vydržet, stejně jako ne moc dobrý hudební doprovod. Příjemný byl celkový retro styl, který je sice velmi módní, ale zde velmi povedený. Po uvážení dávám 3*, protože hranice průměru to, přestože jsem byl vcelku spokojený, bohužel nepřesáhlo. (26.01.2012)

Alfredson je precizní hodinář, který pod ledovým příkrovem formálně dokonalé a fetišisticky stylové režie dokáže nacházet překvapivé emoce. Film, v němž se de facto pouze přemýšlí a vzpomíná... a přesto mě dokázal napnout jako strunu. Pokud jsem v případě nedávného špionského retra Dluh vyzdvihoval jako vrcholnou scénu precizně zkomponovaný "únos přes čáru", musím v případě tohoto kousku vyzdvihnout celek - protože načasování, správná vibrace a ten nejčistší konzervativismus se tu prolíná s drobnokresbou charakterů a nesmírně zábavnou aktualizací dobových kulis. Nelze si nepovšimnout, že Jeden musí z kola ven je s ohledem na svou stylizaci místy až absurdně důsledný a vypadá (záměrně) jako kulisová podívaná. Kulisami je tu paradoxně to, co tradičně bereme za jádro výpovědi (napínavý příběh, ideologický kontext) - svůdnost Alfredsonova filmu je právě v těch detailech, které by jinde byly jen pro "efekt reálného". Lahůdka, kterou chci vidět znovu... (01.02.2012)

Téměř dokonalý thriller o těch pravých špionech, který je stejně chladný, jako doba ve kterém se odehrává. A to v tom dobrém i špatném smyslu. Alfredsonova odosobněná ale precizní režie totiž nemusí sedět každému a režisér nedává divákovi opravdu nic zadarmo a pomocí pomalého tempa se soustřeďuje i na ty nejmenší detaily. Nutno říct, že k tomuto filmu, který má tak komplikovaný scénář (knihu), že jsem měl co dělat, abych se v tom místy vyznal, se tato režie více než hodí. Jen ke konci mi dělalo problém pochopit motivy některých postav. Po herecké stránce tomu taky není co vytknout a už jsme dlouho neměli herecky našlapanější film. Zkrátka téměř úplná spokojenost, je jenom škoda, že film ve mně nakonec nerezonoval tolik, jak jsem čekal. Knížku už i tak každopádně čtu. (04.03.2012)

(1001) Chichichi, tak předně bych všechny lidičky, co považují Bourneovo ultimátum za realistickou kinematografii ("Ty rvačky, to je jako bych tam byl s nimi!"), povinně připoutávala k židlím a pouštěla jim tento film - a možná bych ho povinně pouštěla všem lidem, co si myslí, že běžná kinematografie, na kterou jsou zvyklí, je realistická, zvláště když se "zakládá na skutečných událostech". A teprve až si dosyta užiju představu, že by se tento snímek dal používat jako mučící nástroj, začnu ze sebe sypat chytré komentáře. Ale taky si vlastně říkám, že k tomuto dílu možná už není potřeba nic chytrého dodávat. Je totiž dost možné, že mě stejně nejvíc baví to, jak se film neobtěžuje nic komentovat a potom ilustruje věci, na které se nikdo neptal. Líbí se mi, že si dali záležet, jak to všechno vypadá. "THE FUTURE IS FEMALE" (27.01.2014)