Muži, kteří nenávidí ženy

Původní filmy jsem neviděl, takže nemohu srovnávat, osobně jsem ale přeci jen blíže evropské produkci, a laťka prý byla nastavena velmi vysoko (podle některých názoru zde, ale i z venku, jde o zbytečný remake, nejspíš ale i o film-předlohu, kterou filmaři mají rádi a kterou často vyhledávají, jinak si to nedovedu vysvětlit, proč necelý dva roky přijdou s něčím podobným), románovou předlohu jsem zatím nečetl (možná mě k tomu někdo časem donutí, podobně jako u "Lovců hlav"), to poameričtování a komercializování filmů, kde se mimo jiné sází na hvězdnější obsazení a celkovou "hollywůdskou" velkolepost, mi někdy vadí, ale tady to bylo ještě v únosných mezích. Docela jsem se bavil, film měl velmi dobré tempo i akci, místy velice slušnou syrovou atmosféru, nechyběly zde i různé násilnosti a perverznosti (nutno podotknout že i dost realistické, v původní verzi ale prý o dost brutálnější), scény určitě náročné jak po fyzické tak i po psychologické stránce, ostatně pro samotnou herečku Maru (role Lisbeth pro ní prý byla naprosto vším, oč kdy usilovala a snažila se získat, jedna z těch rolí, která se objevuje jen jednou za život, jak sama uvedla, a o čem by ostatní herci mohli dlouho povídat) to byl dobrý motivátor, dále pro mě, určitě zajímavý příběh a celková zápletka. Příběh (v podstatě to byla ale pohádka), byl ale neuvěřitelně spletitý, jen těch desítky různých postav kolik se zde za celou dobu objevilo-nebo na ně prostě jen tak padla řeč (aby v tom člověk neměl guláš) a každá tu měla v podstatě své místo, co se budování příběhu týče, tu konečnou filmovou mozaiku nebylo vůbec snadné dohromady poskládat (většina filmových scén, se tu odehrávala čistě v tomto sledu; nějaká indicie-dům-byt-počítač). Zaujali mě i perfektní herecké výkony, kdy mě velmi mile překvapila mladá, správně.., tak trochu jiná než většina žen, jinak ale hodně energická, rozhodně stylová a nebezpečná Rooney Mara (rozhodně ji budu sledovat dál) a zaujala mě i vkusně a pečlivě zvolená hudba. Úvodní hardrockový vypalovák "Immigrant song", původně od dvojice Page/Plant, už v podstatě předznamenával velký film, který by si měl udržet vaší pozornost a při kterém byste se neměli ani trošku nudit. Nějaký ten dojem by ale ve vás snímek mohl přeci jen zanechat, je na každém z vás jak se k tomu postavíte a co si z něj odvedete. Menší výtka je pouze za šílenou stopáž, ach ta stopáž a někdy až zbytečné a neúnosné protahování, zejména posledních 30. minut, toho bylo jasným příkladem:-) Určitě tu nebudu sám, který si myslel že film v podstatě končí scénou zabití Martina Vangera. ps: To ale jak se ti dva (Mikael a Lisbeth) dali dohromady, resp. za jakých okolností, a to jak se ti dva postupně zbližovali, to tu bylo velmi krásně nastíněno, a konec byl takový čistě ze života, jak to někteří z nás možná už někdy zažili. (12.01.2012)

Bolo by neadekvátne vyčítať filmu absenciu emocionality či chladné poňatie príbehu, pretože niektoré námety ždímanie sĺz jednoducho nevyžadujú. Keď už však samotný dej nemá čo ponúknuť a scenár recykluje desiatky už videných thrilerovských schém, tak nemám potrebu zvyšovať hviezdičky len pre to, že to natočil Fincher. Film je zbytočne dejovo rozvrstvený, vraždenie či profil vraha nedosahuje potrebnú hĺbku, deviantná Lisbeth je pre ostatné pokračovanie úplne zbytočná a jej motivácia (a rovnako i motivácia vraha a Blomkvista) zostáva záhadou. Hrozivé tóny Howarda Shorea v Sedem alebo Mlčaní jahniat dotvárali stiesnenú atmosféru na maximum, no tu je hudba pomerne mdlá. Utieram slzu nad ďalším Fincherovým počinom, ktorý ho natočil ako za trest - je elegantný a presný, no necítiť v ňom žiadnu iskru či osobný vklad. Už mi je naozaj smutno za delikátnymi thrilermi 90.rokov, ktoré pod Fincherovým vedením vyvolávali skutočné emócie, hrôzu, napätie či možnosť pitvať psychiku šialených vrahov. Kedy zas niečo podobné natočí? (29.03.2012)

Dokonale udělaný zakázkový výrobek, v němž není skoro žádný osobní vklad. Pořád to není typická hollywoodská zábava, rozhodně ne taková, jak se točí v posledních letech, ale tentokrát studený styl nepomáhá, ale spíš odcizuje celému vyprávění (to, že je Lisbeth tak divná, není proto, že má být cool, ale proto, že se jí něco stalo a má na vyšetřování osobní zájem; což z Fincherova filmu neplyne). Jinak jde o další příznačný příspěvek k fenoménu poslední doby - kultu nerdů. (15.12.2011)

Moc nechápu Fincherův záměr, proč adaptovat knihu, jež byla zrovna nedávno adaptována a proč ji adaptovat velice podobným způsobem tak, aby vznikly dva skoro stejné filmy - tedy aspoň z pohledu širokého obecenstva. Samozřejmě po hlubším prozkoumání zjistíme, že Fincher nepochybně je schopnější režisér a docela pana Opleva zahambil hlavně co se týče v dávkování informací, strukturovanosti, logičnosti a celkové preciznější výstavbě nadprůměrně dlouhého thrilleru. Fincherova "chladnost", tedy upřednostňování racionálních informací nad iracionálními pocity postav se zde, myslím, velmi hodí, přesto stejně jako u starší verze musím zmínit, že hlavní dějová linie, tedy případ 40 let staré vraždy Harriet zkrátka nemá takový filmový potencial (jako třeba Zodiac), tento film zkrátka utrhne koule jen málokomu. K dalším srovnáním - ne vše dokázal Fincher vylepšit - představitelka hlavní ženské role, Rooney Mara je poměrně fajn, ale na Noomi Rapace bohužel nemá. Dále intenzita finále se mi zdála ve švédské verzi vyšší. Fincherovo zjednodušení (vypuštění stěžejního flashbacku z dětství a s tím i spojené možnosti volby) nebylo dobrým krokem, naopak v úplném závěru rapidně ubylo patosu, za to palec nahoru. Celkově tedy horská dráha kladů i záporů a nakonec velice podobný zážitek... 7/10 (12.02.2012)