Muži, kteří nenávidí ženy

Musím dát plně za pravdu Tetsuovi. Pokud srovnám procedurální rituál Zodiac a tenhle bezpohlavní žánrový pastiš, je jasné, že Fincher plnil studiovou zakázku. Severské detektivky nejsou cool. Jsou pořádně divné. To se téhle verzi vůbec nepodařilo zachytit. Vyšetřování je tu na druhé koleji a co mě u Finchera mrzí dvojnásob - zcela tu proklouzává jakýkoli patologický náboj. To, že si vrah pouští Enyu, je slabá náplast. Anální sex v podobě, v jaké ho film nabízí, může skutečně pobouřit pouze neprošťouchnuté katoličky a těch míst, kde jsem marně hledal Fincherův vklad, bylo víc. Osobně jsem větší část filmu protrpěl - a cosi mi říká, že pokud člověk nezná knihu, některé věci nebudou dávat smysl (v případě detektivky je celkem zásadní motivace vraha a detektiva, což je tady hodně na vodě). (12.01.2012)

Fincherov návrat medzi elitu thrillerov a týmto opravujem výrok, ktorý som povedal v komentári originálu. V porovnaní s originálom Fincher ukázal, že je technickejšie zručnejší a s citom na detaily oveľa senzitívnejší režisér. Film je napriek rovnakej dĺžke oveľa svižnejší, dej má neskutočný, ale naozaj neskutočný spád, a aj napriek obrovskému množstvu dialógov sa v ňom divák nestráca a hltá jeden za druhým. Napriek tomu, že som originál videl nedávno, tak táto verzia ma nechala doslova pricucnutého na obrazovke, čo tiež svedčí o jej kvalitách. Ľúbivejší je obraz, kamera, strih a jednoducho sa na to lepšie pozerá. Druhá vec je sporné porovnávanie kvalít hlavných predstvaiteľov. Rooney Mara vs. Noomi Rapace, ja osobne mám pocit, že každá sa so svojou postavou vyhrala bravúrne a tromfla tú druhú v niečom inom, Rooney ako jemnučké dievča do toho dala naozaj veľa. Craig tradične skvelý, ostatné obsadenie vrátane psycho záporáka na jednotku. Film samozrejme nie pre každého, ale kto pozná a obľubuje predchádzajúce thrillerové filmy tohto režiséra, tak toto je preňho must-see záležitosť. 95%. (19.02.2012)

Scénář: Steven Zaillian .. David Fincher má můj obdiv. Jako nekompromisní tvůrce s osobitým režijním i vizuálním stylem. Bohužel nyní mám pocit, že udělal až příliš kompromisů a produkt vypadá víc jako „něčí“ než jeho. Vlastně dostál jen té technicko-řemeslné úrovně. Zkrátka, za tohle mu květiny v rámu posílat nebudu. Nejen já, i Akademie bude taktně mlčet. _ Z herců jsem se především těšil, jak se jinak a případně lépe, jako Lisbeth Salander, předvede „Social“ objev Rooney Mara. I když její kreace není špatná, působí bohužel jen tak cool a postupně na jejím podání uvadá celý film (třeba její osobní motivace pro daný případ úplně chybí - a to mají být případné další dva filmy především o ní), protože svou neproniknutelností a finálním zaláskováním se prostě nestane tím silným středobodem, kterým má být. Navíc, nato, že chtěl Fincher stavět tento film na jejím vztahu s Blomkvistem, tak to vzal tedy hodně povrchně. A dopadlo tak spoustu aspektů, nehledě na chybějící spád a emocionální dopady. Ani ta hudba, jakkoliv občas zajímavá, tentokrát prostě správně nenakopává. Vychvalovaná perverze, násilí či dechberoucno se prostě nekoná a řekl bych, že ti, co tam tohle vidí, prostě nemají moc široce nakoukáno. _ Detektivně odfláklé, přesahy obroušeny na minimum, atmosféra vlažná a emoce vyměněné za tu více tu méně vhodné vtipné momenty. I to anální znásilnění potřebuje verbálně vyzdvihnutí namísto pozvolného obrazového dopadu na divákovu empatii s postavou. _ Ve výsledku sice nejde o nic u čeho by hrozilo uzívané nudění, ale do spirál nadšení a blahého lebedění si v přesahu se také nedočkáte. Navíc, den po projekci, marně vzpomínám na nějakou stěžejní scénu, kterou bych měl stále v hlavě (rozsekaná kočička to tedy nezachrání) a mohl na ní stavět (nejsilněji tam působí vzpomínka, kdy na chvíli vypadl v sále obraz). ___ Pročetl jsem si některé komentáře a diskuze a znatelně vyplývá jedna věc. Tento „remake“ (já vím, jiná adaptace knihy) sklízí úspěch zejména za jméno vepsané u režie. Kdyby tam nebylo, odnesla by to patrně stejně tvrdě, jako většina amerických úprav osobitých Evropských/Asijských předloh. No jo, jenže tahle nekompromisní reakce chybí. (16.01.2012)

Původní filmy jsem neviděl, takže nemohu srovnávat, osobně jsem ale přeci jen blíže evropské produkci, a laťka prý byla nastavena velmi vysoko (podle některých názoru zde, ale i z venku, jde o zbytečný remake, nejspíš ale i o film-předlohu, kterou filmaři mají rádi a kterou často vyhledávají, jinak si to nedovedu vysvětlit, proč necelý dva roky přijdou s něčím podobným), románovou předlohu jsem zatím nečetl (možná mě k tomu někdo časem donutí, podobně jako u "Lovců hlav"), to poameričtování a komercializování filmů, kde se mimo jiné sází na hvězdnější obsazení a celkovou "hollywůdskou" velkolepost, mi někdy vadí, ale tady to bylo ještě v únosných mezích. Docela jsem se bavil, film měl velmi dobré tempo i akci, místy velice slušnou syrovou atmosféru, nechyběly zde i různé násilnosti a perverznosti (nutno podotknout že i dost realistické, v původní verzi ale prý o dost brutálnější), scény určitě náročné jak po fyzické tak i po psychologické stránce, ostatně pro samotnou herečku Maru (role Lisbeth pro ní prý byla naprosto vším, oč kdy usilovala a snažila se získat, jedna z těch rolí, která se objevuje jen jednou za život, jak sama uvedla, a o čem by ostatní herci mohli dlouho povídat) to byl dobrý motivátor, dále pro mě, určitě zajímavý příběh a celková zápletka. Příběh (v podstatě to byla ale pohádka), byl ale neuvěřitelně spletitý, jen těch desítky různých postav kolik se zde za celou dobu objevilo-nebo na ně prostě jen tak padla řeč (aby v tom člověk neměl guláš) a každá tu měla v podstatě své místo, co se budování příběhu týče, tu konečnou filmovou mozaiku nebylo vůbec snadné dohromady poskládat (většina filmových scén, se tu odehrávala čistě v tomto sledu; nějaká indicie-dům-byt-počítač). Zaujali mě i perfektní herecké výkony, kdy mě velmi mile překvapila mladá, správně.., tak trochu jiná než většina žen, jinak ale hodně energická, rozhodně stylová a nebezpečná Rooney Mara (rozhodně ji budu sledovat dál) a zaujala mě i vkusně a pečlivě zvolená hudba. Úvodní hardrockový vypalovák "Immigrant song", původně od dvojice Page/Plant, už v podstatě předznamenával velký film, který by si měl udržet vaší pozornost a při kterém byste se neměli ani trošku nudit. Nějaký ten dojem by ale ve vás snímek mohl přeci jen zanechat, je na každém z vás jak se k tomu postavíte a co si z něj odvedete. Menší výtka je pouze za šílenou stopáž, ach ta stopáž a někdy až zbytečné a neúnosné protahování, zejména posledních 30. minut, toho bylo jasným příkladem:-) Určitě tu nebudu sám, který si myslel že film v podstatě končí scénou zabití Martina Vangera. ps: To ale jak se ti dva (Mikael a Lisbeth) dali dohromady, resp. za jakých okolností, a to jak se ti dva postupně zbližovali, to tu bylo velmi krásně nastíněno, a konec byl takový čistě ze života, jak to někteří z nás možná už někdy zažili. (12.01.2012)

Fincherův film dotváří zajímavý trojúhelník, v němž prvním z vrcholů je původní první díl trilogie (možná se brzy stane tetralogií, původně však plánována jako dekalogie) Stiega Larssona, jedné z nejlepších literárních detektivek poslední doby, druhým pak švédská filmová adaptace z roku 2009 a třetím vrcholem pak tenhle Fincherův film, jednak opět filmová adaptace, ale zároveň i americký remake švédského filmu. Vztah mezi knihou a oběma filmy je totiž jedním z problémových míst - kniha sama je naprosto vynikající, mnohovrstevná, vpravdě napínavá a strhující, oba dva filmy si z ní ovšem shodně berou jen základní dějovou kostru vázající se k vyšetřování dávného zmizení Harriet, celý kontext, který byl ovšem daleko zajímavější než dějová linka, z logiky věci, jakou filmová adaptace zákonitě má, vypouští. Pro čtenáře knihy je tak detektivní rovina trochu nefunkční, když to ústřední, tedy zápletku a rozuzlení zná, což se zdá býti logické, co je ovšem dost paradoxní, je fakt, že pro toho, kdo knihu naopak nečetl, musí být při tak výrazné kompresi děje a zhuštění obsahu řada věcí zjevně nesrozumitelných, některé podstatné věci scénář záměrně vypouští a jiné trochu významově posunuje. Co se týče významových posunů, k dobru věci je posun hlavní postavy, Mikael Blomkvist už není zjevný sukničkář tak jako v knize, což mi bylo celkem nepříjemné, a nevyspí se téměř s každou ženskou hrdinkou, která se v knize objeví (což ovšem trochu znevěrohodňuje samu pointu snímku...zasraný Kalle Blomkvist), co se týče vypouštění děje, ve scénáři tak kupříkladu Mikael nemá intimní poměr s Cecilií Vangerovou. I z Lisbeth se stala trochu jiná osoba oproti knize, je o dost méně mimo ve srovnání se svou literární předlohou, dokonce víceméně normálně komunikuje se svým okolím a s cizími lidmi. Výrazně je též upozaděna postava a role šéfredaktorky Milénia Eriky Bergerové či Dragana Armanskyho, šéfa Milton Security, který má ve filmu vlastně jen pouhý štěk. Při srovnání obou filmů je Fincherův remake čistě subjektivně zjevně povedenější, švédský film se vlastně většinou vleče a je svým způsobem nudný, kdežto David Fincher dokázal i při okleštění děje zachovat napětí, pro detektivní thriller tak důležitý prvek. Většinou je toho dosaženo vynikající Reznorovou hudbou a na ní navázanými ruchy (navíc pro všímavé Plague na sobě nosí tričko s logem NIN), svou roli ale hraje i originální práce s kamerou a dynamický střih. I přes výše zmíněné se ale nemohu ubránit dojmu, že je celý snímek, alespoň tedy v kontextu režijní práce Davida Finchera, až nezvykle moc konvenční. Jestliže jsem tedy začal příměrem k trojúhelníku, pak jedním z vrcholů (knihou) jsem doslova žil, druhý kolem mne spíše jen mimovolně proplul (švédská adaptace) a ani třetí se s prvním nemohl ani přinejmenším rovnat. Jsem zvědav na seriál... (24.12.2013)