Golem

Temné a v duchu romantického 19. století (a z židovské pověsti skutečně vycházející) zpracování tématu (včetně hudby, jež pracuje s využitím synagogálních zpěvů velmi poučeně invenčně), v němž je humorných - původem z Osvobozeného divadla - scén jen malinko, dominuje naopak politická linie, Lang je tu zobrazen jako novodobý Haman a manipulátor nejhoršího zrna, proti němuž se organizuje židovské povstání. Ve snímku vidím silný prohitlerovský osten. Scény z židovského ghetta mají strašidelnou podmanivost, i když jsou to pohádkové smyšlenky. (29.06.2010)

Le Golem je klasickým příkladem dvou různých přístupné k jedné látce. K originálnímu podání V+W se nakonec nejvíce přiblížil až samotný Werich začátkem 50. let. Nyní, v polovině let 30., měl hlavní slovo Duvivier a Češi se tehdy mohli alespoň částečně přiblížit k velkým historickým filmům zahraničím. Židovská pražská legenda v podání Francouzů bude ale vždy něco trochu jiného, právě pro svůj pohled zvenčí. Nicméně díky některým domácím hercům ve vedlejší rolích (v čele s Trudou Grosslichtovou alias Taniou Doll jako Mme. Benoit) se došlo k příjemnému kompromisu. (22.02.2009)

V žánrovém zařazení je tu "horor" na druhém místě. Ehm, no to jistě. Poměrně nudné historické drama, kde můžeme jen litovat, že Voskovec s Werichem se nakonec natáčení neúčastnili, protože by to alespoň byla legrace. Takhle je to jen klasické rudolfinské drama se všemi zažitými (i když již historicky překonanými) stereotypy a klišé.Jediné, co stojí za zmínku, je výprava (byla skutečně bohatá, což na kostýmech a kulisách je prostě vidět) a závěrečný golemův útok. To také rozhodlo, že když jsem se při hodnocení rozhodoval, zda dvě, nebo tři hvězdy, přiklonil jsem se k té vyšší. Ale bez poslední zhruba čtvrthodinky jde o nudu k uzoufání. Zlatý Wegener (i když pořád lepší, než ta sockomoušská agitační hrůza s Werichem). (08.10.2013)

Francouzská představa o tom, jak má vypadat příběh o Golemovi a Rudolfovi II. Pro českého diváka, odkojeného Rudolfem v podobě geniálního Jana Wericha, to může být až šok. Rozhodně to lze nazvat druhou filmovou tváří doby. Teď jde o to si vybrat, která je věrohodnější. Rozmařile rozmazlený směšný vztekloun, jehož eskapády a činy nás rozesmávají, nebo temný film, zobrazující nekonečné útrapy Židů, císařovu šílenost a skutečnou zlobu i opravdovou pekelnou proradnost pana Langa? Osobně jsem pro tuto verzi. Při vší úctě k filmové posvátnosti Císaře i Pekaře prohlašuji, že Werichův Rudolf, je pro mne, v kontrastu s Baurovým, švejkovina s budovatelskou písní. Velkolepost snímku je na rok výroby opravdu unikátní a navzdory možnostem, které filmaři měli, je atmosféra doby v podstatě bezchybná. Může být poučením a vzorem pro mnohem mladší historické filmy. To samé platí i pro herecké výkony, Harry Baur a jeho převtělený císař je pochopitelně základ. Úvod v jeho alchymistické dílně ( v té skutečné, ne výroba slivovice) je jedinečná a atmosféru doby jen a jen podtrhuje. Vůdce a učedník raby Lowa dal do své role také vše, je nutno zmínit i vynikajícího bezpáteřního Langa. "Hospodine, nesrazíš ho bleskem?! Nestačí Ti, že mučíš naše těla pro své potěšení, chceš pošpinit i naše duše?!" Náročná, ale přesto hodně kvalitní podívaná. (11.11.2011)

Asi nejlepší verze Golema, kterou jsem kdy viděl. Od Voskovce a Wericha si tvůrci moc nevypůjčili, spíše vycházejí ze staropražské legendy (té ostatně odpovídá i způsob golemova oživení). Film je dost temný a pochmurný, má povedenou výpravu (vše se točilo v ateliérech) a slušně obsazené hlavní role. Jen mi připadá zvláštní, že tuhle legendu v Praze zfilmovali Němci a Francouzi (další verze vznikly jinde), ale české filmaře (s výjimkou populární dvoudílné Fričovy komedie) nezajímá. Proč? (27.03.2005)